2 VSPH 856/2013-A-11
MSPH 99 INS 10357/2013 2 VSPH 856/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužnice Denisy Bardonové, bytem Minská 625/9, Praha 10, zahájené na návrh věřitele MITASCH, s.r.o., sídlem Lesní 2139/61, Nový Jičín, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 10357/2013-A-6 ze dne 17. dubna 2013 takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 10357/2013-A-6 ze dne

17. dubna 2013, s e p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 99 INS 10357/2013-A-6 ze dne 17.4.2013 odmítl insolvenční návrh, jímž se MITASCH, s.r.o. (dále jen navrhovatel) domáhala zjištění úpadku Denisy Bardonové (dále jen dlužnice) a prohlášení konkursu na její majetek, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že navrhovatel tvrdil, že má za dlužnicí splatnou pohledávku ve výši 30.000,-Kč s příslušenstvím z titulu nevrácené půjčky poskytnuté na základě smlouvy o půjčce ze dne 5.7.2012 a je mu známa existence dalších tří věřitelů dlužnice se splatnými i vykonatelnými pohledávkami. Navrhovatel však neuvedl výši ani splatnost závazků, které by měla mít dlužnice vůči jím označeným věřitelům, přičemž pouze u jednoho ze závazků uvedl důvod jeho vzniku; není tedy osvědčeno, že navrhovatel a alespoň jedna další osoba mají proti dlužnici splatnou pohledávku. Soud proto insolvenční návrh podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání zejména namítal, že jsou mu známy důvod, výše i splatnost pohledávek dalších věřitelů, a uvedl, že odvolání v těchto intencích do týdne doplní.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě obecných náležitostí každého podání musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu se podává, že navrhovatel v insolvenčním návrhu ze dne 12.4.2013 uvedl, že má za dlužnicí pohledávku v celkové výši 30.000,-Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 5.7.2012, jež se stala splatnou dne 5.10.2012. Dále tvrdil, že je mu známa existence dalších tří věřitelů se splatnými a někde i vykonatelnými pohledávkami; věřitele označil obchodní firmou, resp. názvem, identifikačním číslem a adresou sídla. Z těchto skutečností navrhovatel dovozoval, že se dlužnice nachází v úpadku, a požadoval, aby soud rozhodl o jejím úpadku a prohlásil na její majetek konkurs.

Soudu lze přisvědčit v tom, že tvrzení navrhovatele v insolvenčním návrhu o pohledávce, kterou má za dlužnicí, jsou dostatečně konkrétní a určitá. K tomu, aby insolvenční návrh takto mohl sloužit jako podklad pro další pokračování insolvenčního řízení, ovšem chyběl další předpoklad, totiž stejně kvalitní, tedy stejně konkrétní a určitá tvrzení v insolvenčním návrhu o dalším věřiteli (věřitelích) dlužnice. Soud prvního stupně v této souvislosti správně uzavřel, že takovou kvalitu tvrzení navrhovatele nemají.

Jak vyložil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A (R 91/2009) ze dne 26.2.2009 požadavek formulovaný v ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ust. § 4 odst. 2 věty první, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést též konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. Přitom Nejvyšší soud též zdůraznil, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvod formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

Navrhovatel nedostál své povinnosti uvést o dalších věřitelích a jejich splatných pohledávkách za dlužnicí takové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že je dlužnice v úpadku. Z tvrzení, která uvedl v insolvenčním návrhu, by bylo možné dovodit pouze to, že dlužnice má více věřitelů, avšak nikoliv, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. b) a c) insolvenčního zákona měla peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyla schopna plnit. Navrhovatel-vyjma sebe-o žádném věřiteli netvrdil, že by za ní měl pohledávku, jež je splatná po dobu delší než tři měsíce. Závěr odvolacího soudu je proto shodný se závěrem, k němuž došel soud prvního stupně: insolvenční návrh navrhovatele vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s přihlédnutím k tomu, že navrhovatel v něm neměl úspěch, ale dlužnice v něm žádné náklady nevynaložila.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 12. srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová