2 VSPH 85/2016-A-56
KSHK 45 INS 14840/2015 2 VSPH 85/2016-A-56

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Lubomíra Pakosty, bytem Syrovátka 49, pošta Lhota pod Libčany, zahájené na návrh V-PODLAHY, s.r.o., sídlem Na Hrázi 1603, Vsetín, zast. advokátem Mgr. Petrem Maršálkem, sídlem Stará cesta 676, Vsetín, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 14840/2015-A-38 ze dne 30. září 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 14840/2015-A-38 ze dne 30. září 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 45 INS 14840/2015-A-38 ze dne 30.9.2015 rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Lubomíra Pakosty (dále jen dlužník) a na jeho majetek se prohlašuje konkurs (body I. a II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Václava Sychrovského (bod III. výroku), rozhodl, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele k přihlášení pohledávek za dlužníkem a ke sdělení zajišťovacích práv, jež uplatňují na jeho věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (body V. a VII. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (bod VI. výroku), na den 2.2.2016 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (bod VIII. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu do 15.1.2016 předložil seznam přihlášených pohledávek, zprávu o činnosti aj. (bod X. výroku), a dlužníkovi uložil, aby insolvenčnímu správci poskytoval všestrannou součinnost při zjišťování majetkové podstaty, aby mu odevzdal seznamy svého majetku a závazků, účetní doklady a listiny a aby dbal jeho pokynů (bod XI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se V-PODLAHY, s.r.o. (dále jen navrhovatel) domáhala insolvenčním návrhem vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka s tím, že vůči němu má splatnou pohledávku z rámcové kupní smlouvy č. 10/43/14/RS ze dne 1.3.2014, na jejímž základě si u ní dlužník objednal podlahový materiál za cenu 592.106,-Kč, již mu vyúčtovala fakturou ze dne 29.12.2014 splatnou dne 19.1.2015. Dlužník uznal dluh listinou ze dne 29.12.2014. Dne 1.3.2014 byla uzavřena i rámcová kupní smlouva č. 10/57/RS na částku 1.438.809,-Kč splatnou dne 11.11.2014 a dále byly učiněny další dílčí objednávky, k jejichž plnění se dlužník zavázal přistoupením k dluhu ze dne 22.12.2014 . Protože dlužník své závazky nesplnil, podal navrhovatel žalobu rozhodci ujednanému v rámcových smlouvách a dne 20.4.2015 vydal Mgr. Petr Brož rozhodčí nález, jímž dlužníkovi uložil zaplatit 2.944.860,-Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 1.940.915,-Kč za období od 19.2.2015 do zaplacení a s náklady řízení ve výši 146.652,-Kč: rozhodčí nález nabyl právní moci dne 22.4.2015 a stal se vykonatelným dne 26.4.2015. Dne 13.5.2015 podal navrhovatel návrh na nařízení exekuce. Jako další věřitele dlužníka označil navrhovatel HOLOUBEK PROTECT, a.s. a KOBERCE BRENO, s.r.o. a z tvrzených skutečností dovodil, že je dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti.

Ze sdělení navrhovatelem označených věřitelů dle soudu vyplynulo , že HOLOUBEK PROTECT, a.s. neeviduje vůči dlužníkovi žádnou pohledávku a KOBERCE BRENO, s.r.o. vůči němu má pohledávku ve výši 352.558,-Kč s příslušenstvím přiznanou usnesením Okresního soudu v Hradci Králové č.j. 16 C 105/2014-31 ze dne 1.10.2014. K dotazu soudu ohledně majetkových poměrů dlužníka sdělil Magistrát města Hradce Králové, že v centrálním registru je dlužník evidován jako vlastník/provozovatel nákladních automobilů OPEL MOVANO VAN 2.2 DTI a FIAT SCUDO 2.0 JTD, Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj soudu sdělil, že je dlužník evidován jako vlastník nemovitosti zapsané na LV č. 270 pro k.ú. Syrovátka a Finanční úřad pro Královéhradecký kraj mu sdělil, že vůči dlužníkovi neeviduje žádnou pohledávku a že dle přiznání k dani fyzických osob za rok 2014 vykázal dlužník ztrátu 28.813,-Kč.

Ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu doručeném dne 23.6.2015 dlužník uvedl, že s návrhem nesouhlasí, a požadoval, aby k jeho projednání nařídil soud jednání. Předložil přitom seznam hmotného majetku a knihy vystavených a přijatých faktur. Ve vyjádření doručeném dne 29.6.2015 uvedl, že je nemocen, a proto nebyl plněn splátkový kalendář sjednaný s KOBERCE BRENO, s.r.o., v podání doručeném dne 7.7.2015 především vyjádřil připomínky k průběhu rozhodčího řízení. Navrhovatel pak podáním doručeným dne 27.7.2015 soudu sdělil, že na insolvenčním návrhu trvá a odkazuje na informace v něm uvedené.

Dále soud v odůvodnění uvedl, že se jednání konaného dne 22.9.2015 zúčastnil dlužník, navrhovatel a jeho zástupce a že je v úvodu jednání poučil o jejich procesních právech a shrnul dosavadní průběh jednání. Navrhovatel dle soudu zopakoval, že trvá na podaném návrhu, a požadoval prošetření převodů majetku dlužníka, dlužník uvedl, že kromě navrhovatele má další věřitele, avšak nemá finanční prostředky na zaplacení svých závazků. Připojil seznam svého majetku, k němuž uvedl, že jiné nemovitosti nevlastní, v loňském roce prodal byt, je ženatý, má dílnu, provozuje podlahářství a má jednoho zaměstnance. Dle aktualizovaného seznamu aktiv a pasiv zpracovaného ke dni 1.9.2015 má aktiva ve výši 955.485,-Kč a pasiva ve výši 1.101.465,-Kč, přičemž z celkové dlužné částky představuje pohledávka 352.558,-Kč splátkový kalendář a částka 592.106,-Kč je sporná pohledávka navrhovatele , a okamžitý dluh nyní činí 156.801,-Kč plus jedna splátka dle splátkového kalendáře . Navrhovatel uvedl, že byl informován o půjčce 2.000.000,-Kč, kterou dlužník obdržel od Alexandra Krejsara, a již označil za fingovanou. Na výzvu soudu uvedl dlužník k tomuto tvrzení, že peníze z půjčky použil na rekonstrukci domu a bližší podrobnosti jsou uvedeny v přihlášce tohoto věřitele. Závěrem sdělil soud osobám přítomným na jednání, že rozhodne o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem a o ustanovení insolvenčního správce.

Cituje ust. § 3 odst. 1 a 2, § 105, § 136 odst. 1 a § 148 odst. 1 insolvenčního zákona uzavřel soud na tom, že v posuzovaném případě má za prokázané, že navrhovatel řádně doložil, že má vůči dlužníkovi pohledávku v celkové výši 3.136.886,-Kč, již přihlásil do insolvenčního řízení, a označil další věřitele, kteří se následně vyjádřili o stavu svých pohledávek vůči dlužníkovi. Z jejich vyjádření a z výsledku jednání konaného dne 22.9.2015 dovodil, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, a protože jeho řešení oddlužením či reorganizací je vyloučeno, rozhodl o prohlášení konkursu.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (dlužno přitom poznamenat, že soud prvního stupně odmítl odvolání dlužníka jako opožděné usnesením ze dne 13.11.2015 (č.d. A-46), jež usnesením ze dne 9.12.2015 (č.d. A-50) na základě odvolání dlužníka podle ust. § 95 insolvenčního zákona zrušil). V odvolání dlužník namítal, že napadené rozhodnutí je vůči němu stejně šikanózní jako insolvenční návrh. Soudu prvního stupně vytkl, že se nijak nevypořádal s jeho námitkami spočívajícími na tvrzení, že navrhovatel vůči němu tvrzenou pohledávku nemá, že se rozhodčí řízení konalo v době, kdy byl vážně nemocen, jeho rozpoznávací schopnosti byly omezené a rozhodce vydal rozhodčí nález podle navrhovatelem předložených listin pochybné právní kvality , a tvrdil, že navrhovatel připravil a provedl sociotechnické kroky, které vygradovaly v realizaci podvodem získaných listin.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 7 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle ust. § 5 téhož zákona spočívá insolvenční řízení zejména na zásadě, že a) musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, b) věřitelé, kteří mají stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti, c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitelů nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce, d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Podle ust. § 133 insolvenčního zákona lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o němž lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

V souvislosti s ustanoveními citovanými shora považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že vztah insolvenčního zákona a občanského soudního řádu je vztahem zákona speciálního k zákonu obecnému. Jinými slovy, úprava obsažená v občanském soudním řádu se v insolvenčním řízení použije přiměřeně v případech, kdy insolvenční zákon odlišnou úpravu neobsahuje, přičemž jeho aplikace nesmí odporovat zásadám, na nichž spočívá insolvenční řízení.

Úprava rozhodování o insolvenčním návrhu v insolvenčním zákoně je vybudována na zásadě, že podá-li návrh věřitel, soud k jeho projednání vždy nařídí jednání a provede dokazování podle ust. § 122 a násl. občanského soudního řádu, ledaže se v důsledku shodných stanovisek účastníků insolvenčního řízení (zejména navrhujícího věřitele a dlužníka) nejeví veřejné projednání insolvenčního návrhu při jednání soudu nezbytným a rozhodnutím bez jednání nemohou být práva účastníků insolvenčního řízení dotčena.

Odvolací soud v této souvislosti podotýká, že i v insolvenčním řízení je třeba aplikovat úpravu obsaženou v ust. § 129 odst. 1 občanského soudního řádu, dle níž se důkaz listinou provádí (pouze) tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah. Jestliže není důkaz listinou proveden, nebo je proveden jiným než zákonem předvídaným způsobem, nelze než konstatovat, že dokazování nebylo provedeno řádně. Zjištění, která by soud jako zásadně významná pro právní posouzení věci z takto vadně provedených důkazů učinil, nelze vzít za podklad pro rozhodnutí. Podle ust. § 120 odst. 4 občanského soudního řádu může soud vzít za svá skutková zjištění i shodná tvrzení účastníků. Zákon tak počítá s tím, že skutková zjištění soudu mohou mít svůj původ též v nesporných tvrzeních účastníků, kteří tím tak zejména ve sporném řízení projevují v zájmu hospodárnosti řízení snahu omezit dokazování jen na ty skutečnosti, jež jsou mezi nimi nesporné. Zákonná úprava však vylučuje, aby účastníci řízení učinili nespornými nikoliv skutkové okolnosti věci, nýbrž její právní hodnocení.

Z obsahu spisu plyne, že k projednání návrhu bylo nařízeno jednání, jež se uskutečnilo dne 22.9.2015 za účasti navrhovatele (a jeho zástupce) i dlužníka. Dle protokolu o jednání na něm sice soud poučil účastníky o oprávnění vznést námitku podjatosti a o povinnosti dlužníka-právnické osoby nebo fyzické osoby-podnikatele podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, a o odpovědnosti za škodu v případě, že tuto povinnost poruší, a podrobně referoval o dosavadním průběhu řízení (včetně obsahu podání účastníků a osob, jež mu k jeho dotazu sdělily skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí) způsobem popsaným v odůvodnění, resp. týmiž slovy (viz shora), nadto však zaznamenal toliko procesní stanoviska navrhovatele a dlužníka a v závěru jednání se omezil na sdělení, že bude rozhodnuto o úpadku dlužníka se způsobem řešení konkursem, a bude ustanoven IS . Žádné listiny předložené účastníky (navrhovatelem a dlužníkem) či osobami, jež reagovaly na jeho dotaz, ale neprovedl. Z uvedeného nelze dle názoru odvolacího soudu dovodit jiný závěr než že soud prvního stupně žádné rozhodné skutkové závěry, na nichž zjištění úpadku dlužníka postavil, ve skutečnosti vůbec přijmout nemohl, neboť k tomu neměl potřebný procesní podklad spočívající v konkrétních zjištěních vzešlých z provedeného dokazování.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že se soud prvního stupně dopustil v řízení vady, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava vzhledem k nezbytnosti provést veškeré (zatím zcela absentující) dokazování. Postupoval proto podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 1. února 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková