2 VSPH 85/2015-B-18
KSUL 85 INS 24477/2014 2 VSPH 85/2015-B-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Rudolfa anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem SNP 455/38, Most, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 85 INS 24477/2014-B-7 ze dne 15. prosince 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 85 INS 24477/2014-B-7 ze dne 15. prosince 2014 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem v bodě I. výroku shora označeného usnesení schválil oddlužení Rudolfa anonymizovano (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře, v bodě II. výroku dlužníkovi stanovil měsíční splátku ve výši 9.000,-Kč určenou nezajištěným věřitelům a insolvenční správkyni Burián & Penka, insolvence, v.o.s. (dále jen Správkyně) na její odměnu a náhradu jejich hotových výdajů, v bodě III. výroku dlužníkovi uložil, aby po dobu následujících 5 let od zaplacení první splátky nebo úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím Správkyně nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve výši 9.000,-Kč, a to tak, že Správkyně si z částky placené dlužníkem ponechá odměnu ve výši 750,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč, celkem tedy 900,-Kč, zvýšených o daň z přidané hodnoty (dále jen DPH), bude-li Správkyně plátkyní této daně, a zbytek rozdělí mezi nezajištěné věřitele v poměru specifikovaném v tomto bodě výroku. V dalších bodech výroku soud zejména určil termín úhrady první splátky a uložil tam specifikované povinnosti věřitelům, Správkyni a plátci mzdy dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval dosavadní průběh řízení zejména tak, že:

-usnesením ze dne 30. 9. 2014 zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil Správkyni do funkce, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů,

-do insolvenčního řízení se přihlásili nezajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 755.849,74 Kč včetně věřitelky č. 3 Wüstenrot-stavební spořitelny, a.s. (dále jen Spořitelna), jež přihlásila podmíněné pohledávky ve výši 345.946,95 Kč (šlo o pohledávky z titulu ručitelského závazku dlužníka vázané na odkládací podmínku, že primární dlužník svůj závazek vůči Spořitelně nesplní),

-na přezkumném jednání konaném dne 28. 11. 2014 Správkyně a dlužník přihlášené pohledávky (evidované pod č. P1 až P8) uznali,

-dlužník pobírá mzdu ve výši 20.000,-Kč čistého měsíčně, z níž činí zabavitelná částka 10.716,-Kč, přičemž po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů Správkyně ve výši 1.089,-Kč měsíčně včetně DPH by na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů měla být k dispozici částka ve výši 9.627,-Kč, tedy za 5 let trvání splátkového kalendáře částka 577.620,-Kč, což by postačovalo k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů (včetně podmíněných pohledávek Spořitelny) v rozsahu převyšujícím 30 %.

Z těchto důvodů soud v situaci, kdy se na schůzi věřitelů, na níž se mělo hlasovat o způsobu oddlužení, nedostavil žádný z věřitelů, schválil oddlužení (dlužníkem navrhovaným) splátkovým kalendářem s tím, že do něj nezařadil zjištěné (podmíněné) pohledávky Spořitelny (potud soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 464/2010 ze dne 22. 6. 2010).

Soud dále konstatoval, že součástí návrhu na povolení oddlužení je (byla) žádost o stanovení nižších než zákonných měsíčních splátek, a to ve výši 3.700,-Kč, kterou dlužník odůvodnil 1) zvýšenými náklady na společné bydlení s přítelkyní ve výši 5.000,-Kč měsíčně, 2) příspěvkem své matce na léky a potraviny ve výši cca 1.000,-Kč měsíčně, a 3) náklady na dopravu do zaměstnání osobním automobilem (jenž sdílí společně s kolegou) ve výši 2.000,-Kč měsíčně na trase z Proboštova do 2, 5 km vzdálených Novosedlic.

Při posuzování oprávněnosti této žádosti zohlednil soud důvody uvedené shora pod body 1) a 2), avšak s tím, že dlužníkem uvedenou částku příspěvku na bydlení s přítelkyní ve výši 5.000,-Kč označil za nadhodnocenou. K důvodu uvedenému shora pod bodem 3) uvedl, že ho neakceptuje, neboť Proboštov (kde dlužník s přítelkyní bydlí) je od Novosedlic (kde dlužník pracuje) vzdálen toliko cca 2,5 km a dospělý člověk je tuto vzdálenost schopen zvládnout pěšky. S přihlédnutím k tomu, že dlužník vysvětlil důvody, pro které se dostal do úpadku, vyhověl soud žádosti o stanovení nižší výše měsíčních splátek (jen) zčásti tak, že měsíční splátku stanovil ve výši 9.000,-Kč, tj. v rozsahu o 1.716,-Kč nižším, než jaká by byla zákonná výše měsíční splátky (10.176,-Kč). Soud dodal, že z (takto snížené) měsíční splátky ve výši 9.000,-Kč bude dlužník po odečtení částky 1.089,-Kč určené pro (přednostní) úhradu odměny a hotových výdajů Správkyně schopen uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu cca 63 %.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal dlužník včasné odvolání, v němž zejména uvedl, že v návrhu na povolení oddlužení požádal o stanovení nižší než zákonem určené splátky s odůvodněním, že je ze svého příjmu schopen uhradit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 100 %, a v případě jím navržené nižší splátky je bude schopen uhradit minimálně v rozsahu 50 %. Současně (však) poukazoval na to, že jeho čistý měsíční příjem dosahuje cca 18.000,-Kč, a to jen v případě, že jsou zaměstnavatelem v konkrétním měsíci povoleny přesčasy; v běžném měsíci tak jeho čistý příjem dosahuje cca 16.000,-Kč až 17.000,-Kč, a v tom případě srážka nebude moci být vykonávána, neboť by zasáhla do jeho životního minima . Rozvedl, že pokud bude měsíční srážka činit (soudem stanovených) 9.000,-Kč, nájemné 5.000,-Kč, náklady spojené s dojížděním do práce 2.000,-Kč, zůstane mu měsíčně k dispozici jen 2.000,-Kč nehledě na to, že své matce, která trpí cukrovkou, každý měsíc přispívá částkou 1.000,-Kč na léky. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že mu stanoví jím (dlužníkem) požadovanou (nižší) výši měsíční splátky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 391 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ust. § 395 tím není dotčeno.

Podle ust. § 398 odst. 4 IZ může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Z posledně citovaného ustanovení a z judikatury prezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 53/2012 ze dne 24. 7. 2014 uveřejněným pod č. 10/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek je zřejmé, že pro účely posouzení, zda a v jakém rozsahu stanoví insolvenční soud dlužníku nižší než zákonem určené měsíční splátky, jsou rozhodné tyto skutečnosti: 1/ dostatečnost dlužníkovy nabídky se zřetelem k zákonem předepsané 50 % hranici, případně též se zřetelem k dohodám dlužníka s věřiteli o jiné výši plnění, 2/ důvody, které vedly k dlužníkovu úpadku, 3/ celková výše dlužníkových závazků, 4/ dosavadní a očekávaná výše dlužníkových příjmů, 5/ opatření, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a 6/doporučení věřitelů.

Úprava obsažená v ust. § 398 odst. 4 větě třetí a čtvrté IZ tak ponechává insolvenčnímu soudu jistou míru uvážení k tomu, aby v mezích zákonem definovaných (široce pojatých) kritérií (z nichž některá /např. doporučení věřitelů/ se v daném insolvenčním řízení nemusí vůbec projevit) v každém jednotlivém případě určil, zda a v jakém rozsahu stanoví dlužníku v mezích vytyčených ust. § 398 odst. 4 větou třetí IZ nižší než zákonem určené měsíční splátky.

Jinak řečeno, ust. § 398 odst. 4 IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle tam určených kritérií dle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, jež tato kritéria naplňují.

Odvolací soud se tudíž se zřetelem k výše popsaným kritériím zabýval tím, zda nabídka dlužníka je (byla) se zřetelem k zákonem předepsané 50 % hranici uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dostatečná, a dospěl k závěru, že tomu tak je (bylo). Při dlužníkem navrhované měsíční splátce ve výši 3.700,-Kč by bylo za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře možné srazit částku 222.000,-Kč, přičemž po odečtení částky připadající na (přednostní) uspokojení odměny a náhrady hotových výdajů Správkyně ve výši 65.340,-Kč by na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů měla být k dispozici částka ve výši 156.660,-Kč, což by postačovalo k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů (bez pohledávek Spořitelny, ohledně nichž se odkládací podmínka dosud nenaplnila-k tomu blíže viz soudem prvního stupně zmiňované usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 464/2010 ze dne 22. 6. 2010) v rozsahu cca 38 % (156.660,-Kč/409.903,-Kč).

Pokud šlo o kritérium označené výše pod bodem 2/ (důvody, které vedly k dlužníkovu úpadku), toto nevyznívá ve prospěch dlužníka, neboť dlužník se dostal do úpadku lehkomyslným vstupováním do poskytování půjček a spotřebitelských úvěrů (viz např. závazek vůči CETELEM ČR, a.s. ve výši 238.839,22 Kč nebo vůči PROFI CREDIT Czech, a.s. ve výši 56.072,-Kč). Dlužník sám v kolonce 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení uvedl, že: Mé závazky vznikly ze smluv o půjčce. Celý můj problém tkví v tom, že jsem přecenil své finanční možnosti a pomáhal přítelkyni hradit i její závazky. Došlo to tak daleko, že více jak polovina z mého příjmu jde na splátky . Takto dlužníkem popsané důvody, které vedly k jeho úpadku, nejsou těmi, jež by měly odůvodnit další snížení jeho měsíčních splátek (dlužník se ocitl v úpadku vlastním přičiněním, jelikož zřejmě neodhadl dopady úvěrové zátěže na své majetkové poměry).

Pokud šlo o další kritéria označené výše pod body 3/ až 6/, tyto nejsou důvodem, pro který by bylo lze uvažovat o ještě nižších splátkách, neboť ohledně nich nevyšly v insolvenčním řízení najevo žádné skutečnosti, jež by vybízely ke stanovení nižší splátky, než ve výši 9.000,-Kč.

K tvrzení dlužníka, že důvodem jeho žádosti o stanovení nižší splátky byla okolnost, že je ze svého příjmu schopen uhradit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 100 %, je třeba uvést, že soudní praxe prezentovaná např. usnesením Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 2 VSOL 1290/2014 ze dne 9. 12. 20014 dovozuje, že skutečnost, že s ohledem na očekávanou výši příjmu dlužníka a výši pohledávek jeho nezajištěných věřitelů je (při zákonné výši splátek) dán předpoklad 100 % splnění pohledávek jeho nezajištěných věřitelů dříve než za 5 let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, není bez dalšího důvodu pro jinou výši měsíčních splátek dlužníka, než stanoví ust. § 398 odst. 3 IZ.

Ke zbytkové části odvolací argumentace, jíž dlužník poukazoval na svojí nepříznivou sociální situaci v případě, že by měsíční splátka činila 9.000,-Kč, je třeba uvést, že průměrná výše jeho čistého měsíčního příjmu za období leden až červen 2015 činila 22.198,-Kč (č.d. B-15), což znamená, že po odečtení splátky ve výši 9.000,-Kč, nákladů na bydlení ve výši 5.000,-Kč, příspěvku na léky pro matku ve výši 1.000,-Kč a nákladů na dopravu do zaměstnání 2.000,-Kč (pokud by nebyla posuzována důvodnost a výše těchto výdajů), by mu zbyla na živobytí částka 5.198,-Kč, jež by měla postačovat na pokrytí jeho (dalších) životních výdajů.

Důvody ke stanovení ještě nižší splátky, než stanovil soud prvního stupně, tudíž odvolací soud neshledal, napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 27. listopadu 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková