2 VSPH 836/2013-B-22
KSPL 27 INS 23713/2011 2 VSPH 836/2013-B-22

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Jany Staré, bytem Moříčovská 1024, Ostrov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 23713/2011-B-10 ze dne 18. března 2013 takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 23713/2011-B-10 ze dne 18. března 2013 se v bodech I. až III. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 23713/2011-B-10 ze dne 18.3.2013 zamítl návrh Jany Staré (dále jen dlužnice) na povolení oddlužení a prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný (body I. až III. výroku), konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), a insolvenčnímu správci JUDr. Josefu Cupkovi (dále jen správce) uložil, aby mu předložil zprávu o hospodářské situaci dlužnice (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 19.12.2011 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení a usnesením ze dne 27.2.2012 rozhodl o úpadku dlužnice a do funkce ustanovil správce. Dle soudu na přezkumném jednání konaném dne 26.4.2012 ze zprávy správce (č.d. B-3) vyplynulo, že není možné oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a že dlužnice nesplňuje ani kritéria pro oddlužení splátkovým kalendářem. Konstatoval, že dlužnice je vdaná a nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá čistou měsíční mzdu ve výši 11.900,-Kč a dohodou o osobním důchodu se jí dcera zavázala poskytovat 4.500,-Kč měsíčně. Insolvenční návrh podal i manžel dlužnice, u něhož není předpoklad oddlužení splátkovým kalendářem. V případě zohlednění příjmů obou manželů by byly uhrazeny pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu necelých 18%, dlužnice sama by kritéria pro povolení oddlužení splnila, ale není možné, aby úpadek jednoho z manželů byl řešen oddlužením a druhého konkursem. S poukazem na ust. § 395 odst. 1 písm. b), § 396 odst. a § 314 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona zamítl soud návrh dlužnice na řešení jejího úpadku oddlužením a prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a k rozhodnutí o povolení oddlužení splátkovým kalendářem. V odvolání a jeho doplněních tvrdila, že spolu s manželem Zdeňkem Starým jsou schopni uhradit během 5 let nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek, a splňují proto podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, když se i jejich syn Zdeněk Starý smlouvou ze dne 9.6.2013, již odvolacímu soudu předložili, zavázal hradit jim po dobu oddlužení 4.500,-Kč měsíčně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenční soud podle ust. § 395 odst. 2 insolvenčního zákona i tehdy, jestliže jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Podle ust. § 395 odst. 3 insolvenčního zákona lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, zamítl insolvenční soud návrh dlužnice na povolení oddlužení proto, že dospěl k závěru, že hodnota plnění, jež by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, přestože současně konstatoval, že dlužnice kritéria pro povolení oddlužení splnila . Již tento rozpor v hodnocení skutkových zjištěných vzbuzuje sám o sobě pochybnost o správnosti závěru o neschopnosti dlužnice splnit podmínku vyplývající z ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

Skutečnost, že svá skutková zjištění insolvenční soud blíže nepopsal (při úvaze o tom, zda dlužnice sama, resp. spolu s manželem splňují zákonné požadavky podmiňující povolení oddlužení, neuvedl, ani kolik činí souhrn závazků vůči nezajištěným věřitelům, ani jakou část z nich bude, resp. budou schopni za pět let uhradit), a toliko poukázal na zprávu (publikována pod č.d. B-3), již mu správce předložil 11 měsíců před vydáním napadeného usnesení před přezkumným jednáním konaným dne 26.4.2012 (protokol z přezkumného jednání byl publikován pod č.d.

B-4), do níž logicky nemohl promítnout výsledky přezkumných jednání konaných v insolvenčních řízeních dlužnice a jejího manžela (v tomto řízení popřeli insolvenční správce, jímž je rovněž JUDr. Josef Cupka, i manžel dlužnice co do pravosti a výše z důvodu promlčení a úhrady pohledávky Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s. představující 90 % pohledávek nezajištěných věřitelů vůči němu), resp. výsledky následně vyvolaných sporů, nemohla mít jiný následek než nepřezkoumatelnost napadeného usnesení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení v bodech I. a II. a na nich závislém bodě III. výroku podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v jeho průběhu bude nezbytné ověřit, jakého objemu dosahují pohledávky nezajištěných věřitelů dlužnice, resp. dlužnice a jejího manžela, a zda její, resp. jejich příjmy umožňují během 5 let úhradu alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, přičemž přihlédne i k tomu, že se jejich syn Zdeněk Starý zavázal hradit jim po dobu oddlužení 4.500,-Kč měsíčně.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 2. ledna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová