2 VSPH 835/2012-A-15
KSUL 79 INS 8132/2012 2 VSPH 835/2012-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Františka Vojtka, bytem Polepy-Encovany 70, pošta Úštěk, zast. advokátem JUDr. Jiřím Císařem, sídlem Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 8132/2012-A-10 ze dne 5.června 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 8132/2012-A-10 ze dne 5.června 2012 se mění tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil Františku Vojtkovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 3.4.2012 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Odkazuje na ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční soud uvedl, že před rozhodnutím o insolvenčním návrhu může uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejíž výši může určit až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Rozvedl, že v insolvenčním řízení je nutné zjistit prostředky na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (předběžného správce) a že v tomto směru není možné zatížit pouze státní rozpočet.

Konstatoval, že s ohledem na výši závazků a příjmů dlužníka existuje možnost řešení jeho úpadku konkursem. Současně poukazoval na to, že dlužník vlastní nemovitosti, které slouží k zajištění pohledávky, a pokud by zajištěný věřitel pohledávku přihlásil jako zajištěnou, insolvenční správce by na jeho žádost musel nemovitosti zpeněžit. V tom případě považoval soud za vhodné poskytnout správci finanční prostředky nad paušální náhradu hotových výdajů a odměny v oddlužení splátkovým kalendářem, která je primárně určena (pouze) na činnost spojenou právě s plněním splátkového kalendáře.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že nedisponuje částkou potřebnou k úhradě zálohy a vyslovil názor, že výše zálohy není adekvátní jeho situaci a neodpovídá ani předpokládaným výdajům a odměně správce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Soudu prvního stupně je nutno v první řadě vytknout, že se v napadeném usnesení jasně nevypořádal s tím, co je pro rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy podstatné, totiž jaký způsob řešení dlužníkova úpadku lze očekávat. Soud na jedné straně uvedl, že zde existuje možnost řešení úpadku konkursem, na straně druhé odůvodnil výši zálohy poukazem na nutnost poskytnout správci finanční prostředky pro případ oddlužení formou splátkového kalendáře. V této souvislosti považoval odvolací soud za vhodné uvést, že při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení zahájeného návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení (jako tomu bylo v této věci) přihlíží insolvenční soud vždy k tomu, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení a zda jeho majetkové a výdělečné poměry svědčí pro možnost přijetí způsobu oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, kdy se odměna a hotové výdaje správce rovněž hradí cestou pravidelných měsíčních splátek (k tomu blíže např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A ze dne 30.9.2008 uveřejněné pod č. 22/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pro rozhodnutí o odvolání je ovšem podstatné, že soud prvního stupně dostatečně nezohlednil skutečnost, že podle údajů obsažených v návrhu na povolení oddlužení je dlužník ženatý a že v kolonce č. 22 formuláře návrhu připojila jeho manželka svůj souhlas s oddlužením, a opatřila jej úředně ověřeným podpisem.

Jak již Vrchní soud v Praze v řadě svých rozhodnutí zdůraznil, jestliže manželé, kteří mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů (dále jen SJM), chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, je namístě, aby se toho domáhali společně, tedy aby oba podali insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení. Pak budou oba-v pozici dlužníků-účastníky takto zahájených insolvenčních řízení, kdy po spojení těchto řízení bude společně projednán a posouzen jejich úpadek i navržené (společné) oddlužení. Při schválení společného oddlužení budou manželé podrobeni jeho režimu, a dojde-li k řádnému splnění všech jejich povinností podle schváleného způsobu oddlužení, mohou dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny (ust. § 414 a 416 IZ).

Takového výsledku-společného osvobození od zbytku dluhů-samozřejmě nemůže být dosaženo, pokud se bude řešení úpadku oddlužením domáhat jen jeden z manželů (jako tomu dosud je v tomto případě), a pokud jen tento manžel bude režimu oddlužení podroben a jen on se bude na jeho plnění (bez spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může dosáhnout osvobození od zbytku dluhů jen tento manžel. To znamená, že dosáhl-li takový dlužník po úspěšném završení splátkového kalendáře přiznání osvobození, pak jeho věřitelé sice vůči němu již nemohou v soudním či jiném řízení úspěšně uplatnit svoji pohledávku (či její neuspokojenou část), na niž se dlužníkovo osvobození vztahuje, mohou ji však uplatnit vůči jeho manželovi, jestliže šlo o jejich společný závazek (tedy takový, který byli povinni splnit oba, ať již solidárně nebo subsidiárně, např. při ručení jednoho z manželů za závazek druhého).

Vědom si těchto nežádoucích důsledků, jež mohou být pro dlužníka a jeho manžela překvapivé, dovozuje Vrchní soud v Praze ve své judikatuře, že se dlužníkův manžel, který sám insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení nepodal, přesto může procesu oddlužení dobrovolně účastnit, tj. poskytovat po dobu trvání splátkového kalendáře plnění v obdobném rozsahu, v jakém jsou postiženy příjmy dlužníka, a podrobit se tomuto oddlužení i co do plnění ostatních povinností, k nimž je jinak zavázán jen dlužník. Za předpokladu takové spoluúčasti dlužníkova manžela (při splnění ostatních zákonných podmínek) pak mohou dosáhnout osvobození oba manželé. Jestliže dlužník a jeho manžel, který sám insolvenční řízení nezahájil, hodlají takto postupovat, vyjádří to ve smyslu ust. § 392 odst. 3 věty druhé IZ souhlasem manžela s dlužníkovým oddlužením splátkovým kalendářem a jeho spolupodpisem návrhu na povolení takového oddlužení. Tím dají najevo, že navrženým oddlužením bude dotčen majetek SJM-totiž vyplacené příjmy dlužníkova manžela, jež hodlá na plnění splátkového kalendáře v příslušném rozsahu odevzdávat.

Bude proto na soudu prvního stupně, aby vhodným poučením odstranil možné pochybnosti o tom, zda souhlas a spolupodpis manželky dlužníka skutečně vyjadřuje její vůli k popsané spoluúčasti na oddlužení. Pokud ano, bude pro posouzení dosažitelnosti oddlužení navrženého splátkovým kalendářem podstatné, zda manželka dlužníka má určité relevantní příjmy a jaká je jejich výše. Jinými slovy, z hlediska splátkového kalendáře bude třeba zkoumat naplnění podmínky 30% rozsahu plnění, jež podmiňuje vstup do oddlužení, nikoli ve vztahu ke každému manželu zvlášť, ale se zohledněním příjmů obou manželů, tzn. že postačí, pokud minimální 30% míru uspokojení věřitelů zajistí příjmy obou manželů společně.

Na základě výše uvedeného je zřejmé, že napadené usnesení bylo vydáno předčasně. Teprve až bude k dispozici úplný skutkový podklad pro úsudek o předpokládaném způsobu řešení úpadku dlužníka (dlužníků), bude možno posoudit i důvody pro složení zálohy a její výši.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 12.září 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová