2 VSPH 834/2015-B-14
KSHK 35 INS 31035/2013 2 VSPH 834/2015-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Blaženy Provazníkové, bytem Kladruby 73, pošta Chlumec nad Cidlinou, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 31035/2013-B-8 ze dne 12. února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 31035/2013-B-8 ze dne 12. února 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 35 INS 31035/2013-B-8 ze dne 12.2.2015 neschválil oddlužení Blaženy Provazníkové (dále jen dlužnice) a prohlásil na její majetek konkurs (body I. a II. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), a Finanční úřad pro Královéhradecký kraj (dále jen zástupce věřitelů) jmenoval zástupcem věřitelů (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 5.11.2013 bylo na návrh dlužnice zahájeno insolvenční řízení. V insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení dlužnice tvrdila, že vůči 7 věřitelům má závazky v celkové výši 654.000,-Kč a její příjem z pracovního poměru v Prádelně Čabla v Novém Bydžově činí 8.500,-Kč čistého měsíčně. Usnesením ze dne 10.6.2014 (č.d. A-10) rozhodl soud o úpadku dlužnice, o povolení oddlužení a o ustanovení Ing. Karla Kuny (dále jen správce) insolvenčním správcem.

Do insolvenčního řízení přihlásilo 6 věřitelů nezajištěné pohledávky v celkové výši 898.577,13 Kč. Na přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaných dne 20.10.2014 zástupce věřitelů, jenž se jich zúčastnil jako jediný věřitel, namítl, že správce nedostatečně zjistil majetkovou podstatou a neprověřil úkony dlužnice. Poukázal na to, že dle jeho zjištění převedla dlužnice dne 10.10.2013 darovací smlouvou do vlastnictví své dcery spoluvlastnický podíl v rozsahu 1/4 na nemovitosti v Kladrubech č.p. 73 s garáží. V tomto úkonu spatřoval nepoctivý záměr dlužnice isir.justi ce.cz a snahu zkrátit práva věřitelů a požadoval, aby uspokojila pohledávky věřitelů v plné rozsahu s tím, že jinak s oddlužením nesouhlasí. Dlužnice k dotazu soudu uvedla, že tento úkon učinila pod nátlakem svého manžela a že jím nechtěla zkrátit věřitele.

Poukazuje na ust. § 389 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 405 insolvenčního zákona soud oddlužení dlužnice neschválil s tím, že jeden z věřitelů hlasoval proti schválení oddlužení a že ze shora popsaných zjištění dovodil, že dlužnice sledovala podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Z těchto důvodů rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud buď změnil a její oddlužení schválil, nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedla, že darovací smlouvou ze dne 10.10.2013 skutečně převedla na dceru byt v Kladrubech, kde bydlí, leč neučinila tak ze své vůle, ale na nátlak svého-dnes již bývalého-manžela. Poukazovala přitom na to, že její závazky vznikly pouze proto, že jí manžel neposkytoval na chod domácnosti žádné finanční prostředky, a proto si za tím účelem musela vzít úvěry a půjčky. Do roku 2012 je byla schopna splácet, ale tehdy přišla o zaměstnání a byl jí odebrán částečný invalidní důchod, byla evidována na Úřadu práce, nebyla schopna plnit splátky a věřitelé své pohledávky zesplatnili. Opakovaně tvrdila, že podáním návrhu nesledovala nepoctivý záměr, a namítla, že nesouhlas jednoho z věřitelů není důvodem k neschválení oddlužení. Ostatně, v návrhu nenavrhla, aby jí bylo povoleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, ale plněním splátkového kalendáře, takže převodem vlastnického práva k bytu nemohla věřitele poškodit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že insolvenční soud rozhodl o neschválení oddlužení dlužnice a o prohlášení konkursu na její majetek vycházeje ze zjištění, že zástupce věřitelů nesouhlasil s řešením úpadku dlužnice oddlužením a že podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala dlužnice nepoctivý záměr. Ten dovozoval z toho, že bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení převedla na svou dceru darovací smlouvou spoluvlastnický podíl na nemovitosti.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 1.11.2013 spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že-jak ostatně uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení-má vůči 7 nezajištěným věřitelům závazky v celkové výši cca 654.000,-Kč a její příjem tvoří měsíční mzda ve výši 8.500,-Kč měsíčně. Tvrzený příjem doložila pracovní smlouvou. Na přezkumném jednání konaném dne 20.10.2014 byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 898.577,13 Kč včetně pohledávky zástupce věřitelů ve výši 1.073,-Kč.

Pokud jde o závěr soudu prvního stupně ohledně nepoctivého záměru dlužnice, nutno poznamenat, že jej soud blíže neodůvodnil, resp. neuvedl žádné konkrétní údaje (např. o tom, jaká byla hodnota spoluvlastnického podílu, jakým způsobem by jeho převodem mohlo dojít ke ztížení uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů), na jejichž základě by bylo možné přezkoumat správnost úvah, na nichž svůj závěr postavil. Nesouhlasné stanovisko jednoho z věřitelů pak-jak lze dovodit ze shora citovaného ust. § 405 či z ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona-samo o sobě důvodem neschválení oddlužení není (věřitel může na schůzi věřitelů rozhodující o způsobu oddlužení namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, leč je na soudu, aby důvodnost vznesených námitek přezkoumal).

Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud nemohl pominout skutečnost, že dlužnice nesplňuje požadavek vymezený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, neboť se zřetelem k jejím příjmům z pracovního poměru co jediného zdroje plnění oddlužení je zřejmé, že hodnota plnění, jež by obdrželi nezajištění věřitelé, zjevně nemůže dosáhnout alespoň 30 % jejich pohledávek. Z jejího čistého měsíčního příjmu lze totiž v současné době použít na plnění oddlužení pouze částku 1.548,-Kč (v době rozhodování soudu prvního stupně se jednalo o částku 1.541,-Kč), což svědčí o tom, že by po odpočtu částky určené na úhradu odměny a náhradu hotových výdajů správce ve výši 1.089,-Kč měsíčně bylo na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů možné použít pouze částku 452,-Kč měsíčně. Za 60 měsíců trvání oddlužení by tak na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů mohla být vyplacena pouze částka 27.120,-Kč, leč za týmž účelem by bylo třeba uhradit nejméně 269.573,-Kč představujících 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, když dovodil, že v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, tj. se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat,

že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, přičemž nebylo doloženo, že by vyjádřili souhlas s nižším plněním. Napadené usnesení proto v bodech I. a II. výroku podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 19. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná