2 VSPH 833/2015-B-42
KSHK 42 INS 1327/2011 2 VSPH 833/2015-B-42

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Filipa Mináře, bytem Přátelství 153, Valdice, o odvolání JUDr. Drahomíry Daňkové, sídlem Denisova 385, Jičín, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 1327/2011-B-37 ze dne 30. března 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 1327/2011-B-37 ze dne 30. března 2015 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 42 INS 1327/2011-B-37 ze dne 30.3.2015 odvolal z funkce insolvenční správkyně Filipa Mináře (dále jen dlužník) JUDr. Drahomíru Daňkovou (dále jen odvolatelka; bod I. výroku), insolvenčním správcem ustanovil VPI CZ, v.o.s. (dále jen nový správce, bod II. výroku), odvolatelce uložil, aby informovala nového správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem jeho funkce a aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení předložila soudu zprávu o své činnosti a vyúčtovala svoji odměnu, hotové výdaje a náklady (body III. a IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 9.2.2011 (č.d. A-8) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil odvolatelku insolvenční správkyní. S poukazem na to, že odvolatelce bylo rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti č.j. MSP-16/2014-LO-ROZ/431 ze dne 31.7.2014, které nabylo právní moci dne 20.2.2015, zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenční správkyně, ji podle ust. § 31 odst. 4 insolvenčního zákona odvolal z funkce, podle ust. § 25 téhož zákona ustanovil nového správce a podle ust. § 31 odst. 6 a 7 téhož zákona uložil odvolatelce s tím spojené povinnosti.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se odvolatelka včas odvolala, neboť s ním nesouhlasila. Argumentovala především tím, že v souladu s ust. § 73 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) podala návrh na odkladný účinek žaloby, kterou napadla rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti o zrušení povolení vykonávat činnost insolvenční správkyně. Měla zato, že toto rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro absenci správního uvážení, nedostatečně odůvodněné a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem nezákonné podle ust. § 65 a násl. s.ř.s. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu bodu I. výroku, jímž bylo rozhodnuto o odvolání odvolatelky z funkce insolvenční správkyně, včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 31 odst. 4 věty první insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud z funkce insolvenčního správce, kterému bylo zrušeno povolení nebo kterému zaniklo jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce na základě rozhodnutí ministerstva podle zákona o insolvenčních správcích.

Vrchní soud v Praze nahlédnutím do seznamu insolvenčních správců ověřil, že odvolatelce bylo ke dni 20.2.2015 zrušeno povolení na základě ust. § 13 odst. 2 písm. b) zákona o insolvenčních správcích, podle něhož může ministerstvo spravedlnosti zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, kterému byla insolvenčním soudem opakovaně udělena sankce podle insolvenčního zákona; ministerstvo přitom přihlíží zejména k povaze porušených povinností, počtu a charakteru sankcí udělených insolvenčním soudem a době, jež uplynula mezi porušením jednotlivých povinností. Ostatně tuto skutečnost odvolatelka nijak nerozporovala, když v odvolání zpochybňovala jen věcnou správnost rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti č.j. MSP-16/2014-LO-ROZ/431 ze dne 31.7.2014, jež nabylo právní moci dne 20.2.2015. K tomu odvolací soud dodává, že v rámci insolvenčního (a tohoto odvolacího) řízení nelze přezkoumávat důvody rozhodnutí správního orgánu ani přípustnost přiznání odkladného účinku správní žaloby.

Soud prvního stupně proto nepochybil, když v souladu s ust. § 31 odst. 4 věty první insolvenčního zákona odvolal odvolatelku z funkce insolvenční správkyně z důvodu zrušení jejího oprávnění vykonávat tuto funkci (neboť jinou možnost ani neměl), přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 27. května 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková