2 VSPH 831/2016-B-23
KSPH 36 INS 1195/2013 2 VSPH 831/2016-B-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Jaroslava Kinčla, bytem Pod Špičákem 113, Kralupy nad Vltavou, zast. advokátem Mgr. Daliborem Šamanem, sídlem Fibichova 218, Mělník, o odvolání insolvenčního správce Mgr. Jiřího Prokopa, sídlem Pražská 212/38, Beroun, adresa pro doručování: Gruzínská 660/16, Praha 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 1195/2013-B-16 ze dne 8. března 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 1195/2013-B-16 ze dne

8. března 2016 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e a v bodě V. výroku m ě n í tak,

že se insolvenčnímu správci Mgr. Jiřímu Prokopovi ukládá vrátit dlužníkovi

Jaroslavu Kinčlovi částku 73,51 Kč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 36 INS 1195/2013-B-16 ze dne 8. 3. 2016 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Jaroslava Kinčla (dále jen dlužník) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (bod I. výroku), insolvenčnímu správci Mgr. Jiřímu Prokopovi (dále jen správce) přiznal odměnu a hotové výdaje v celkové výši 18.191,74 Kč s tím, že již byla uhrazena ze splátek z příjmů dlužníka (bod II. výroku), zprostil správce funkce (bod III. výroku), plátcům mzdy či jiných příjmů dlužníka uložil, aby již srážky neprováděli (bod IV. výroku), a správci uložil, aby přeplatek ve výši 18.265,26 Kč vrátil dlužníkovi (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 13. 5. 2013 (č.d. A-16) rozhodl o úpadku dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správce do funkce a usnesením ze dne 13. 12. 2013 (č.d. B-10) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Do insolvenčního řízení přihlásil jediný věřitel pohledávku ve výši 24.122,35 Kč, již správce popřel a soud ji po marném uplynutí lhůty k podání určovací žaloby odmítl. V oddlužení byly uspokojovány pouze pohledávky na dlužném výživném a odměna a hotové výdaje správce. Ze zprávy správce ze dne 29. 2. 2016 (č.d. B-15) soud zjistil, že dlužník na základě řádných stanovených měsíčních splátek uhradil všechny pohledávky za majetkovou podstatou, a to zejména dlužné výživné a odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce , a správce vyúčtoval odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 29.403,-Kč za 27 měsíců trvání schváleného oddlužení a ve výši 6.980,49 Kč za období 7 měsíců před schválením oddlužení. Poukazuje na obsah zprávy správce ze dne 23. 10. 2014 (č.d. B-12), podle níž již byly ze splátek uhrazeny všechny pohledávky na dlužném výživném i jeho nároky, uzavřel soud na tom, že vedle odměny a náhrady hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení náleží správci odměna a náhrada hotových výdajů nikoli za období 27 měsíců, ale pouze za období 10 měsíců trvání schváleného oddlužení, neboť oddlužení bylo splněno nejpozději ke dni podání této zprávy. Z těchto důvodů přiznal správci odměnu a náhradu hotových výdajů včetně daně z přidané hodnoty za období 7 měsíců od vydání rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení a 10 měsíců po schválení oddlužení a rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze, a to výslovně proti bodu II. a s ním souvisejícím bodu V. výroku, se správce včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud změnil bod II. výroku tak, že mu přizná odměnu a náhradu hotových výdajů v plné výši dle vyúčtování, a bod V. výroku zruší. V odvolání namítal, že mu soud přiznal pouze polovinu částky, již požadoval co odměnu a náhradu hotových výdajů, s tím, že porušil povinnost předložit mu vyúčtování do 23. 10. 2014. Správce zdůrazňoval, že žádnou povinnost neporušil, neboť postupoval v souladu s usnesením, jímž soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, a aby se dopátral výše dlužného výživného, vedl rozsáhlou korespondenci s dětským domovem, v němž byla umístěna dcera dlužníka, a po doplacení dlužného výživného o tom podal soudu zprávu. Poté hradil za dlužníka výživné, komunikoval s jeho zástupcem a řešil problémy s tím spojené a v několika zprávách informoval soud opakovaně o tom, že dlužné výživné bylo již uhrazeno. Soud na jeho zprávy nijak nereagoval a až v únoru 2016 ho telefonicky požádal, aby mu předložil vyúčtování své odměny a hotových výdajů, což správce obratem učinil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Při přezkoumání napadeného rozhodnutí přitom vycházel z insolvenčního zákona a vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen prováděcí vyhláška) ve znění účinném do 31. 12.2013, a to ve smyslu přechodných ustanovení obsažených v článku II. zákona č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novely insolvenčního zákona), jímž byl s účinností od 1. 1. 2014 novelizován insolvenční zákon, a přechodných ustanovení obsažených v článku II. bodu 1. vyhlášky č. 398/2013 Sb., jíž byla s účinností ode dne 1. 1. 2014 novelizována prováděcí vyhláška. Vzhledem k tomu, že insolvenční řízení v dané věci bylo zahájeno a bylo v něm vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku před 1. 1. 2014, aplikoval tedy právní úpravu ve znění účinném do 31. 12. 2013 včetně na ní postavené judikatury.

Podle ust. § 38 insolvenčního zákona má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5), jímž je výše uvedená prováděcí vyhláška.

Podle ust. § 3 písm. b) prováděcí vyhlášky činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle ust. § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky náleží insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Insolvenční správce má dle judikatury zdejšího soudu právo na odměnu a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku (a povolení oddlužení) do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť tyto nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky. O odměně insolvenčního správce za výkon jeho činnosti, jež nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, tj. za činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem, rozhoduje soud dle ust. § 5 prováděcí vyhlášky, tj. určuje tuto odměnu s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností přiznává insolvenčnímu správci v prokázané (důvodně vynaložené) výši s limity dle ust. § 7 odst. 1 až 3 prováděcí vyhlášky (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B-27 ze dne 19.5.2011).

V okamžiku, kdy splnil splátkový kalendář, zaniká dlužníkovi povinnost naložit se svými budoucími příjmy způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení splátkového kalendáře (ust. § 409 odst. 1 insolvenčního zákona), a je proto zjevné, že insolvenční správce již žádné povinnosti podle schváleného splátkového kalendáře neplní, neboť splátkový kalendář byl v důsledku splnění oddlužení fakticky konzumován. Jinými slovy, po splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře (ať uplynutím standardní pětileté doby jeho trvání, či dříve po úplném uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, resp. pohledávek za podstatou a pohledávek postavených jim naroveň), neplní již správce podle splátkového kalendáře žádné povinnosti, neboť pominuly účinky s ním spojené. Na věci nic nemění to, že insolvenční soud vezme splnění oddlužení na vědomí až později rozhodnutím, s jehož právní mocí je formálně spojeno ukončení (celého) insolvenčního řízení (ust. § 413 insolvenčního zákona). V důsledku těchto skutečností nejsou eventuální nároky insolvenčního správce po splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře kryty paušálními částkami dle ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky, ale za činnost vykonanou v období po splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře do rozhodnutí soudu o vzetí na vědomí splnění oddlužení, mu lze přiznat odměnu toliko dle ust. § 5 prováděcí vyhlášky, tj. s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti, a náhradu hotových výdajů spojených s touto činností v prokázané (důvodně vynaložené) výši s limity dle ust. § 7 odst. 1 až 3 prováděcí vyhlášky (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPA 56 INS 8722/2010, 1 VSPH 341/2012-B-22 ze dne 21.3.2012).

Z toho, co uvedeno shora, plyne, že v daném případě vykonával správce funkci od vydání rozhodnutí o úpadku dne 13. 5. 2013 do vydání napadeného usnesení, kdy jí byl zproštěn, přičemž mu soud přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za období od vydání rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení dne 13. 12. 2013 a za období od schválení oddlužení do splnění oddlužení splátkovým kalendářem dne 23. 10. 2014. Oproti tomu, co správce vyúčtoval, mu soud nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za období od 23. 10. 2014 do zproštění funkce v celkové výši 18.191,74 Kč (dle vyúčtování správce přeplatil dlužník 73,51 Kč a soud mu uložil vrátit dlužníkovi celkem 18.265,26 Kč). Jinými slovy, za výkon funkce v tomto období mu žádnou odměnu a náhradu hotových výdajů nepřiznal, přestože by mu i za ně-jak vysvětleno v předchozím odstavci-měly náležet s přihlédnutím k tomu, co skutečně vykonal. V této souvislosti však dlužno poznamenat, že ve vyúčtování správce tuto činnost (ani s ní spojené hotové výdaje) nijak nepopsal a z jeho zpráv ze dne 17. 2. 2015 (č.d. B-13), 17. 9. 2015 (č.d. B-14) a z toho, co uvedl v odvolání, lze usuzovat, že jeho činnost spočívala především v tom, že ze splátek odesílal každý měsíc 2.000,-Kč co výživné na Kláru Kinčlovou, 1.800,-Kč co výživné na Janu Novotnou, 407,-Kč co příspěvek na péči v dětském domově a zbytek ve výši 1.089,-Kč si ponechal co zálohu na svou odměnu a náhradu hotových výdajů.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání správce důvodným potud, že mu soud prvního stupně nesprávně nepřiznal žádnou odměnu a náhradu hotových výdajů za výkon funkce za období po 23. 10. 2014 a uložil mu vrátit dlužníkovi celý zůstatek splátek, jenž nebyl použit na plnění splátkového kalendáře. Vzhledem k tomu, že správce neposkytl soudu dostatečný podklad k tomu, aby i o těchto nárocích mohlo být rozhodnuto, a bude proto nezbytné, aby je řádně vyúčtoval, nezbylo odvolacímu soudu než podle ust. § 220 odst. 1 občanského soudního řádu změnit usnesení soudu prvního stupně v bodě V. výroku tak, že správci uložil vrátit dlužníkovi toliko přeplatek ve výši 73,51 Kč, s tím, že o případném vrácení zbývající části splátek bude rozhodnuto v závislosti na rozhodnutí o nárocích správce za výkon funkce v období po 23. 10. 2014 do zproštění funkce. Současně podle ust. § 219 téhož zákona potvrdil napadené usnesení v bodě II. výroku, neboť jej-pokud jde o nároky správce za období od ustanovení do funkce do splnění oddlužení-shledal věcně správným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík