2 VSPH 83/2013-A-14
MSPH 98 INS 26383/2012 2 VSPH 83/2013-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka PERPETUM PLUS, s.r.o., sídlem Slavníkova 2357/9, Praha 6, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 26383/2012-A-9 ze dne 30. listopadu 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 26383/2012-A-9 ze dne 30. listopadu 2012 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení na účet nebo v hotovosti do pokladny Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 98 INS 26383/2012-A-9 ze dne 30.11.2012 uložil PERPETUM PLUS, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem ze dne 3.10.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud s poukazem na ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona vysvětlil, že zaplacení zálohy ve stanovené výši je nutné k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu a aby z ní mohly být uspokojeny jeho nároky. Vyměřenou zálohu považuje soud za přiměřenou s přihlédnutím k tomu, že dlužník kromě pohledávek v celkové výši 47.570,-Kč neeviduje žádný majetek, vůči šesti věřitelům má splatné závazky v celkové výši 303.373,30 Kč a nemá žádné zaměstnance.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že sníží výši zálohy na 5.000,-Kč. Argumentoval zejména tím, že je obchodní společností s jediným společníkem a jednatelem, jímž byl Ing. Arch. Vladimír Kačer, který dne 25.10.2011 zemřel. Usnesením o dědictví vydaným Obvodním soudem pro Prahu 6 č.j. 26 D 1652/2011 ze dne 24.4.2012, které nabylo právní moci 28.5.2012, přešel obchodní podíl původního společníka na jeho syna Jana Kačera, který se stal i jednatelem dlužníka. Již v průběhu dědického řízení nevyvíjel dlužník žádnou činnost a jeho hrozící úpadek byl nezvratný. Dlužník neměl jednatele ani jinou osobu, která by byla schopna a oprávněna pokračovat v jeho podnikatelské činnosti. Nový společník a jednatel dlužníka je studentem posledního ročníku vysoké školy, tj. 2 ročníků magisterského studia na ČVUT, fakultě architektury v Praze, a není tedy výdělečně činný. Nepobírá sociální dávky ani sirotčí důchod, neboť v letošním roce dosáhl 26 let. Na zemřelého otce byl výlučně odkázán výživou. Nyní je v tíživé životní situaci a finanční situaci. Matka mu podle rozsudku č.j. 12 Nc 135/2002 ze dne 24.9.2002, který nabyl právní moci dne 2.10.2001 platí výživné ve výši 1.000,-Kč měsíčně a má v péči mladšího syna Filipa Kačera. Z tohoto důvodu nemá jednatel dlužníka finanční prostředky nezbytné na úhradu zálohy. Nicméně je srozuměn s tím, že zálohu na tyto náklady je třeba uhradit, ovšem vzhledem k situaci, ve které se nachází, žádá, aby byla snížena.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze požadovat po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Podle ust. § 144 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny. Vyjma případů vymezených v tomto ustanovení neposkytuje insolvenční zákon v případě zjištění absence majetku dlužníka použitelného pro účely insolvenčního řízení podklad pro další pokračování v insolvenčním řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Disponuje-li dlužník takovým majetkem a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, lze pak požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se však, že dlužník není schopen zálohu zaplatit, výsledek tohoto testu zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka.

Z insolvenčního návrhu a z listin k němu připojených odvolací soud zjistil, že jediným majetkem dlužníka jsou dvě pohledávky v celkové výši 47.570,-Kč. Podle svého tvrzení má závazky vůči šesti věřitelům v celkové výši 303.373,30 Kč. Do insolvenčního řízení se zatím přihlásil jediný věřitel.

Protože zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona je v daném případě vyloučeno, neboť dlužník není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, bude třeba řešit jeho úpadek konkursem, přičemž prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak. Soud prvního stupně proto nepochybil, když po dlužníku zaplacení zálohy požadoval.

S přihlédnutím k rozsahu majetku dlužníka, počtu jeho věřitelů a výši jeho závazků je však odvolací soud přesvědčen o tom, že ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude postačovat složení zálohy ve výši 30.000,-Kč. Proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení v tomto smyslu změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 31. července 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová