2 VSPH 826/2013-A-19
KSLB 82 INS 21739/2012 2 VSPH 826/2013-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka Pavla Jungvirtha, bytem Obecní 465, Kamenický Šenov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 82 INS 21739/2012-A-13 ze dne 5. dubna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j.

KSLB 82 INS 21739/2012-A-13 ze dne 5. dubna 2013 se m ě n í tak, že se dlužníkovi Pavlu Jungvirthovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního

řízení ve výši 5.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 82 INS 21739/2012-A-13 ze dne 5.4.2013 uložil Pavlu Jungvirthovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 5.9.2012 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužníkovi proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. Z návrhu na povolení oddlužení vyplývá, že dlužník nemá žádný hodnotnější majetek a nemá ani prostředky k úhradě 30 % svých závazků. Dlužník sice po jednání soudu a po poučení předložil darovací smlouvu, avšak k tomuto příjmu nelze přihlížet, protože nesplňuje náležitosti smlouvy. Z těchto důvodů je zřejmé, že úpadek dlužníka nelze řešit oddlužením a je třeba zajistit finanční prostředky na krytí nákladů konkursního řízení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení stanoví v nižší výši. Namítal, že není schopen zálohu ve stanovené výši uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči čtyřem věřitelům má pět splatných závazků v celkové výši 78.912,-Kč a vlastní pouze zařízení domácnosti. Nemá žádnou vyživovací povinnost a současné době je nezaměstnaný. Jeho otec se zavázal poskytovat mu dar ve výši 2.500,-Kč měsíčně.

Při úvaze o tom, v jaké výši je třeba zálohu určit, akcentuje odvolací soud skutečnost, že se insolvenční řízení dosud nenachází ve stadiu rozhodování o tom, zda je dlužník v úpadku, či o tom, jakou formou bude jeho úpadek řešen, nýbrž jen ve fázi, kdy je třeba zajistit finanční prostředky na náklady insolvenčního řízení v závislosti na tom, jaký lze očekávat způsob řešení úpadku.

Protože z údajů uvedených shora je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen buď oddlužením, nebo nepatrným konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. Vzhledem k tomu, že žádný z těchto způsobů řešení úpadku nebude s přihlédnutím k výši závazků dlužníka, počtu jeho věřitelů a rozsahu jeho majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 5.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 5. srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová