2 VSPH 824/2012-A-39
MSPH 79 INS 4350/2012 2 VSPH 824/2012-A-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka NOVA-CZ OIL, s.r.o., sídlem Martinická 987/3, Praha 9, zast. advokátem Mgr. Danielem Kauckým, sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, zahájené na návrh JIRM-B, s.r.o., sídlem Na Máchovně 1270, Beroun, zast. advokátem JUDr. Jiřím Vodou, LL.M., sídlem Ovocný trh 8, Praha 1, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 4350/2012-A-26 ze dne 4.června 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 4350/2012-A-26 ze dne 4.června 2012 se zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 79 INS 4350/2012-A-26 ze dne 4.6.2012 zamítl insolvenční návrh, jímž se JIRM-B, s.r.o. (dále jen navrhovatel) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek NOVA-CZ OIL, s.r.o. (dále jen dlužník), navrhovateli uložil, aby zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč, dlužníkovi nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o tom, že se navrhovateli po právní moci usnesení vrací záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že navrhovatel v insolvenčním návrhu tvrdil, že vůči dlužníkovi má vykonatelnou pohledávku ve výši 11.654.177,-Kč, již nabyl dne 16.4.2011 od postupitele FRIKON, s.r.o., jež je vymáhána exekučně a dosud nebyla uhrazena. Dlužník se zavázal uhradit dluh do 13.9.2011 exekutorským zápisem č.j. 167 EZ 18/11 sepsaným Mgr. Janem Benešem, exekutorským koncipientem soudního exekutora JUDr. Igora Ivana Ivanka, Exekutorský úřad Praha 10. V návrhu tvrdil, že dalším věřitelem dlužníka je Pragner, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 2.683.750,93 Kč, jež je vymáhána exekučně, a při jednání označil za dalšího věřitele dlužníka Českou republiku-Finanční úřady pro Prahu 9 a v Hořovicích. Protože závazky dlužníka vůči více věřitelům jsou splatné po dobu delší 30 dnů a dlužník je není schopen plnit po dobu delší 3 měsíců po splatnosti, dovozoval z toho navrhovatel, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. Při jednání konaném dne 18.5.2012 nově tvrdil, že je dlužník též předlužen s tím, že objem jeho majetku je podstatně nižší, než uvedl v seznamu majetku, jenž předložil soudu, a jeho pohledávka vůči JS TRANSPORT, s.r.o. je z větší části nedobytná, neboť proti povinnému je vedeno insolvenční řízení.

Dlužník existenci závazku vůči navrhovateli nezpochybňoval. Namítal však, že není v úpadku, neboť nemá více věřitelů, protože věřitel Pragner, s.r.o. hodlá svou pohledávku vůči němu v nejbližší době kapitalizovat formou zvýšení jeho základního kapitálu a vymáhání jeho pohledávky v exekuci bylo na jeho žádost odloženo a dlužník žádné závazky z titulu daňových nedoplatků nemá.

Ze shodného prohlášení účastníků soud zjistil, že dlužník má splatné závazky vůči navrhovateli a Pragner, s.r.o., zatímco z písemných sdělení Finančního úřadu v Hořovicích ze dne 23.5.2012 a Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 29.5.2012 zjistil, že vůči České republice dlužník žádné daňové nedoplatky nemá. Z dopisu jednatele Pragner, s.r.o. soudnímu exekutorovi JUDr. Milanu Makariusovi, ze zprávy auditora AHM audit, s.r.o. a podání Pragner, s.r.o. ze dne 1.3.2012 ověřil, že tento věřitel má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku ve výši 2.683.750,92 Kč, kterou nehodlá přihlásit do insolvenčního řízení, neboť připravuje její kapitalizaci formou zvýšení základního kapitálu dlužníka. Z výkazu zisku a ztrát soud zjistil, že výsledkem hospodaření dlužníka za rok 2011 byla ztráta 4.197.000,-Kč, ze seznamu majetku zjistil, že dlužník vlastní movité věci (nábytek a počítač), cisternovou nádrž na naftu s výdejním stojanem a pohledávky v nominální výši 9.850.272,-Kč.

Soud zdůraznil, že smyslem insolvenčního řízení není likvidace podnikatelských aktivit dlužníka, a ze shora popsaných zjištění dovodil, že bude-li dokončen avizovaný vstup věřitele Pragner, s.r.o. do dlužníka a dojde k ozdravění a rozvoji jeho činnosti, bude míra uspokojení pohledávky navrhovatele v případném exekučním řízení mnohem vyšší než by tomu bylo v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Uzavřel na tom, že ač z formálního hlediska jsou splněny předpoklady podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, bylo vydání takového rozhodnutí v rozporu se smyslem insolvenčního řízení. Insolvenční návrh proto jako nedůvodný zamítl, navrhovateli uložil zaplatit soudní poplatek a rozhodl o tom, že mu po právní moci usnesení bude vrácena záloha na náklady insolvenčního řízení. Přestože dlužník měl ve věci úspěch, nepřiznal mu právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 150 občanského soudního řádu, a to právě s přihlédnutím k tomu, že z formálního hlediska jsou předpoklady podmiňující rozhodnutí o jeho úpadku splněny, a toliko další, shora popsaná zjištění vedla soud k zamítnutí návrhu.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby je změnil a sám rozhodl o úpadku dlužníka. V odvolání namítal, že závěry, k nimž dospěl insolvenční soud, jsou nesprávné. Připomněl, že podle účetních závěrek za období let 2010 a 2011, jež soudu předložil, hospodařil dlužník po obě účetní období se ztrátou převyšující 4 miliony Kč, vykazuje záporný kapitál ve výši 8.087.000,-Kč a nedisponuje žádnými vlastními prostředky. Jedná se přitom o společnost s ručením omezeným založenou ke dni 5.10.2009 se základním kapitálem ve výši 200.000,-Kč, jež nikdy nevytvořila žádný zisk. Soud prvního stupně podle navrhovatele pochybil, když převzal argumentaci dlužníka, podle níž dojde k jeho ozdravění, aniž by přihlédl k těmto i dalším skutečnostem. Věřitel Pragner, s.r.o. totiž získal pohledávku vůči dlužníkovi postoupením pohledávek tří původních věřitelů dlužníka, tento věřitel se zabývá správou a vymáháním pohledávek, a předmět jeho činnosti tedy nijak nesouvisí s činností dlužníka, a v roce 2010 dosáhl zisku ve výši 43 tisíc Kč. Zvýšení kapitálu dlužníka kapitalizací pohledávky tohoto věřitele není dle názoru navrhovatele míněno vážně a má toliko odvrátit vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka.

Dále navrhovatel poukazoval na nesrovnalosti v seznamu majetku a závazků předloženém dlužníkem, upozornil na to, že dle jeho zjištění již dlužník neprovozuje čerpací stanici u dálnice D5 u obce Cerhovice, přestože se jednalo o jeho hlavní podnikatelskou činnost, ale stanici provozuje nově založená společnost s ručením omezeným AVANET. Přestože z přílohy účetní závěrky dlužníka datované dnem 29.3.2012 plyne, že bez závazků vůči navrhovateli a Pragner, s.r.o. eviduje dlužník i další závazky v celkové výši 1.090.000,-Kč, v seznamu závazků označil za své věřitele pouze navrhovatele a Pragner, s.r.o. Nařízení exekuce prodejem podniku z podnětu Pragner, s.r.o. brání ostatním věřitelům v uspokojení jejich pohledávek prostřednictvím exekuce. Vzhledem k tomu, že je dlužník předlužen a jeho majetek tvoří v podstatě toliko nedobytné pohledávky, je navíc vyloučeno, že by věřitelé mohli dosáhnout uspokojení svých pohledávek v exekučním řízení, jak v napadeném usnesení naznačil insolvenční soud.

Dlužník se ve vyjádření k odvolání ztotožnil s názory soudu prvního stupně a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. K argumentaci navrhovatele uvedl, že smyslem vstupu Pragner, s.r.o. je nastartovat jeho ekonomickou činnost tak, aby provoz jeho podniku mohl řádně pokračovat a hodnota jeho majetku mohla růst, a pokud jde o nařízenou exekuci, uvedl, že navrhovateli nic nebrání v tom, aby do ní přihlásil svou pohledávku. Zdůraznil, že jeho jediným dalším věřitelem je Pragner, s.r.o., když APOLLO LEASING, s.r.o. vzala zpět přihlášku své pohledávky a Finanční úřady pro Prahu 9 a v Hořovicích potvrdily, že dlužník nemá žádné daňové nedoplatky. Kromě toho poukázal na to, že jeho jediný společník Lenka Vaníčková rozhodl dne 3.7.2012 v působnosti valné hromady o zvýšení základního kapitálu a o tom, že převzetí závazku ke zvýšení základního kapitálu bude nabídnuto Pragner, s.r.o.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a po doplnění dokazování dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 143 odst. 1 a 2 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení. Podle ust. § 5 téhož zákona spočívá insolvenční řízení zejména na zásadě, že a) musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, b) věřitelé, kteří mají stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti, c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitelů nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce, d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, postavil soud prvního stupně napadené rozhodnutí na zjištění, že dlužník má splatné závazky vůči více věřitelům (navrhovateli a Pragner, s.r.o.), jež není schopen plnit déle než 3 měsíce po splatnosti a jež jsou neúspěšně vymáhány exekucí, z těchto zjištění dovodil, že jsou splněny zákonné předpoklady podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, leč insolvenční návrh navrhovatele zamítl s přihlédnutím k tomu, že v důsledku vstupu věřitele Pragner, s.r.o. do dlužníka dojde k ozdravění a rozvoji činnosti dlužníka a zvýší se míra možného uspokojení pohledávky navrhovatele v případném exekučním řízení.

Stejně jako soud prvního stupně zjistil odvolací soud, že navrhovatel má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku ve výši 11.654.177,-Kč, již se dlužník exekutorským zápisem ze dne 13.6.2011 zavázal uhradit do 13.9.2011. Na rozdíl od soudu prvního stupně však po doplnění dokazování zjistil, že se dopisy ze dne 3.4.2012 a 4.4.2012 dohodl věřitel Pragner, s.r.o. s dlužníkem na odložení splatnosti své pohledávky, k jejímuž vymožení byla již dříve nařízena exekuce, do 30.6.2012. Jinými slovy, není pochyb o tom, že v okamžiku vydání napadeného rozhodnutí nebyl dlužník v úpadku ve formě insolvence, neboť v té době měl po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti peněžitý závazek toliko vůči jedinému věřiteli, jímž byl navrhovatel.

Přesto neshledal odvolací soud napadené usnesení věcně správným. Insolvenční soud se totiž nijak nevypořádal s tvrzením navrhovatele, že je dlužník též v úpadku ve formě předlužení, a nezkoumal, zda souhrn závazků dlužníka převyšuje hodnotu jeho majetku. V případě této formy úpadku je bez významu to, že pohledávka věřitele Pragner, s.r.o. nebyla v té době dosud splatnou. Protože insolvenční soud za tímto účelem neprovedl žádné dokazování (a dlužno poznamenat, že dlužník v seznamu svého majetku jeho hodnotu nevyčíslil a k dobytnosti svých pohledávek se nevyjádřil), je třeba v tomto směru dokazování doplnit. Pro úplnost dlužno poznamenat, že v době rozhodování odvolacího soudu byla sice pohledávka Pragner, s.r.o. již déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, ale dlužník byl v prodlení se splněním svého závazku vůči Pragner, s.r.o. po dobu kratší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. K zániku této pohledávky v důsledku jejího zápočtu proti pohledávce z titulu vkladu Pragner, s.r.o. do základního kapitálu dlužníka a dokonce ani k jeho vstupu do dlužníka dosud nedošlo.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21.září 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová