2 VSPH 816/2012-A-34
KSLB 76 INS 5998/2012 2 VSPH 816/2012-A-34

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Vlastimila Kubů, bytem a místem podnikání Krkonošská 603, Šumburk nad Desnou, pošta Tanvald, zast. advokátkou Mgr. Ivetou Čaňkovou, sídlem Dolní náměstí 679/5, Jablonec nad Nisou, zahájené na návrh České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 5998/2012-A-18 ze dne 24. května 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 5998/2012-A-18 ze dne 24. května 2012 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 76 INS 5998/2012-A-18 ze dne 24.5.2012 rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek Vlastimila Kubů (dále jen dlužník), insolvenčním správcem ustanovil REVITALA, v.o.s. (bod II. výroku), rozhodl o tom, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), věřitele vyzval, aby do 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body IV. a VI. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (bod V. výroku), vyzval věřitele, aby hodlají-li popřít pravost, výši a pořadí pohledávky jiného věřitele, tak učinili písemným podáním na formuláři zveřejněném na internetovém portále Ministerstva spravedlnosti ČR (bod VII. výroku), na den 21.8.2012 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VIII., IX. a X. výroku), dlužníkovi uložil, aby do 10 dnů sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (bod XI. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu nejpozději 15 dnů před konáním nařízeného přezkumného jednání předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod XII. výroku), a rozhodl, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XIII. Výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka domáhala Česká spořitelna, a.s. s tím, že ke dni 27.2.2012 za ním má splatné pohledávky z titulu smlouvy o úvěru č. 119661199 ze dne 27.11.2002, smlouvy o úvěru č. 458-021-2005 ze dne 15.3.2005, smlouvy o úvěru č. 0268855149 ze dne 30.3.2006, smlouvy o úvěru č. 3816641883 ze dne 18.4.2008 a smlouvy o sporožirovém (běžném) účtu č. 3231625-458/0800 5108415 ze dne 6.11.1995 v celkové výši 7.057.752,84 Kč. Podáním ze dne 22.3.2012 sdělil JUDr. Jiří Štrincl, Ph.D., Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou, že pohledávku za dlužníkem má oprávněný-SPOZA, s.r.o., Okresní správa sociálního zabezpečení Jablonec nad Nisou soudu sdělila, že eviduje pohledávku za dlužníkem ve výši 377.996,-Kč z titulu pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky uvedla v podání ze dne 26.3.2012, že eviduje pohledávku za dlužníkem v celkové výši 38.637,-Kč z titulu dlužného pojistného na veřejné zdravotní pojištění a s tím spojených sankcí, a Finanční úřad v Tanvaldě uvedl v podání ze dne 26.3.2012, že eviduje daňové nedoplatky dlužníka ve výši 216.921,-Kč.

Protože dlužník nereagoval na usnesení č.j. KSLB 76 INS 5998/2012-A-5 ze dne 19.3.2012, jímž mu soud uložil, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k insolvenčnímu návrhu, sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a předložil soudu seznamy podle ust. § 104 insolvenčního zákona, k insolvenčnímu návrhu se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani nesdělil, jaké důvody mu v podání vyjádření brání, postupoval insolvenční soud podle ust. § 133 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

Z listin předložených navrhovatelem a z podání shora uvedených věřitelů soud dovodil, že dlužník má více věřitelů, jejichž splatné peněžité pohledávky neplní, a protože na výzvu soudu nepředložil seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, přestože byl o následcích nesplnění uložené povinnosti řádně poučen, platí právní domněnka dle ust. § 3 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona, že je v platební neschopnosti. Proto soud rozhodl o úpadku dlužníka a s tímto rozhodnutím spojil související výroky podle ust. § 136 odst. 2 insolvenčního zákona s tím, že o způsobu řešení úpadku rozhodne insolvenční soud nebo svolaná schůze věřitelů.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedl, že provozuje prodejnu koberců, domácích potřeb a občerstvení. Peněžní prostředky poskytnuté navrhovatelem podle smlouvy o úvěru č. 119661199 ze dne 27.11.2002 použil na zakoupení provozovny, peněžní prostředky poskytnuté podle smlouvy o úvěru č. 458-021-2005 ze dne 15.3.2005 použil na přístavbu provozovny. Oba úvěry řádně splácel až do vzniku hospodářské krize, kdy měl obrat až 11.000.000,-Kč ročně. Krizí byl značně postižen a jeho roční obrat klesl na 7.000.000,-Kč, proto nemohl splácet úvěry v plném rozsahu. V mezidobí však provedl opatření vedoucí ke snížení nákladů a jeho situace se začíná zlepšovat. Peněžní prostředky poskytnuté podle smlouvy o úvěru č. 0268855149 ze dne 30.3.2006 použil na výstavbu rodinného domu a tento úvěr řádně splácí stejně jako úvěr poskytnutý podle smlouvy o úvěru č. 3816641883 ze dne 18.4.2008. Pokud se týká debetního zůstatku na sporožirovém (běžném) účtu č. 3231625-458/0800 5108415, nyní činí pouze 2.602,70 Kč. O dočasné nemožnosti řádně splácet úvěry poskytnuté na pořízení provozovny a její přístavbu jednal s navrhovatelem, přitom však nebyl seznámen s tím, že navrhovatel podal insolvenční návrh. Až po zahájení insolvenčního řízení mu navrhovatel navrhl, aby okamžitě uhradil 100.000,-Kč, což dlužník učinil, dále požadoval, aby na úhradu obou úvěrů hradil 20.000,-Kč měsíčně, což dlužník akceptoval, a dlužník souhlasil i s jeho požadavkem, aby podepsal exekutorský zápis o vykonatelnosti. Navrhovatel přesto nevzal insolvenční návrh zpět.

Dlužník dále namítal, že nebyly splněny podmínky dle ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, protože nezastavil platby podstatné části svých závazků, všechny pohledávky navrhovatele jsou zajištěny zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka a navrhovatel se mohl domoci uspokojení svých pohledávek buď exekucí nebo realizací zástavního práva. Kromě toho má dlužník dostatek dalšího majetku použitelného na úhradu dluhů, zejména se jedná o nemovitost v k.ú. Huť v obci Pěnčín v hodnotě 6.200.000,-Kč a provozní objekt v k.ú. Šumburk nad Desnou v obci Tanvald s pozemky v hodnotě 12.200.000,-Kč a zásoby v hodnotě cca 1.700.000,-Kč. Odvolacímu soudu kromě toho předložil výpis z peněžního deníku, z něhož je zřejmé, že za období od května do září 2012 činil jeho zisk cca 360.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 143 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy je insolvenční řízení zahájeno na návrh osoby odlišné od dlužníka, nedoloží-li tato osoba, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo není-li osvědčen úpadek dlužníka.

Nejvyšší soud České republiky v usnesení č.j. KSPH 38 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-64 publikovaném pod č. 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že se pro fázi insolvenčního řízení předcházející vydání rozhodnutí o úpadku prosadila prostřednictvím ust. § 86 insolvenčního zákona zásada vyšetřovací, jejíž existence i v poměrech občanského soudního řádu vylučuje úvahy o zákonné koncentraci řízení. V souladu s tímto usnesením proto odvolací soud doplnil dokazování listinami předloženými dlužníkem (znaleckými posudky, přiznáním z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2011 a výpisem z peněžního deníku za období od 1.5.2012 do 30.9.2012) a seznamem přihlášených pohledávek.

Ze seznamu přihlášených pohledávek odvolací soud zjistil, že do insolvenčního řízení byly za dlužníkem přihlášeny pohledávky v celkové výši 9.583.125,97 Kč, zjištěny byly v rozsahu 9.556.601,97 Kč, přičemž jejichž podstatnou část v rozsahu 7.057.752,84 Kč tvoří pohledávky navrhovatele. Ze znaleckého posudku č. 558/2011 zpracovaného CD RATING, s.r.o.-znaleckým ústavem dne 21.3.2011 pro Exekutorský úřad Brno odvolací soud zjistil, že výsledná obvyklá cena nemovitostí ve vlastnictví dlužníka (objektu občanské vybavenosti čp. 603 na parc. č. St. 9/5, St.9/6 a St. 9/7 včetně příslušenství a pozemků parc. č. St.9/5, St.9/6, St. 9/7, a 252/4 v katastrálním území Rumburk nad Desnou) je 12.200.000,-Kč. Na nemovitostech je zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávek navrhovatele ze smluv o úvěru č. 119661199 ze dne 27.11.2002 a č. 458-021-2005 ze dne 15.3.2005. Ze znaleckého posudku č. 557/2011 zpracovaného CD RATING, s.r.o.-znaleckým ústavem dne 21.3.2011 pro Exekutorský úřad Brno odvolací soud zjistil, že výsledná cena nemovitostí ve vlastnictví dlužníka (rodinného domu stojícího na par. č. St. 394, pozemků parc. č.688/3 a parc. č. St.394 v katastrálním území Huť a obci Pěnčín) je 6.200.000,-Kč. Na nemovitostech je zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávek navrhovatele ze smlouvy o úvěru č. 0268855149 ze dne 30.3.2006. Podle přiznání z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2011 má dlužník zásoby ve výši 1.758.347,-Kč a podle peněžního deníku za období od 1.5.2012 do 30.9.2012 činil základ daně (dosažený zisk) částku 359.822,70 Kč. Při posuzování důvodnosti odvolání vyšel odvolací soud z toho, že pro insolvenční řízení je plně uplatnitelná teze, kterou Nejvyšší soud zformuloval pro konkursní poměry podle zákona o konkursu a vyrovnání v usnesení sp.zn. 29 Cdo 4462/2011 ze dne 26.1.2012, podle níž věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. Insolvenční řízení není totiž dalším (vedle vykonávacího či exekučního řízení) řízením určeným primárně k prosazení individuálního nároku věřitele nebo věřitelů dlužníka, nýbrž (v intencích ust. § 1 písm. a/ insolvenčního zákona) slouží k řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů.

Protože ze shora popsaných zjištění vyplývá, že dlužník má nemovitý a movitý majetek v rozsahu převyšujícím souhrn splatných pohledávek věřitelů osvědčujících jeho platební neschopnost, a protože se soud prvního stupně v intencích názoru vyjádřeného Nejvyšším soudem ČR ve shora citovaném usnesení nezabýval schopností dlužníka uspokojit splatné pohledávky navrhovatele ze svého majetku, odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 15. října 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva