2 VSPH 814/2012-A-11
KSPA 59 INS 4804/2012 2 VSPH 814/2012-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jaroslava Doležala, bytem Kolínská 355, Chvaletice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 4804/2012-A-6 ze dne 2.května 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 4804/2012-A-6 ze dne 2.května 2012 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužníka Jaroslava Doležala neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podaný Jaroslavem Doležalem (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník nedostál požadavkům ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona kladeným na obsah insolvenčního návrhu spočívajících ve vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, neboť se omezil pouze na konstatování, že má více dluhů, které není schopen dlouhodobě najednou splácet, a tyto dluhy specifikoval, ale neuvedl, jaké byly příčiny, které ho vedly k tomu, že své závazky nemůže splácet. Dlužníkova tvrzení tak podle soudu neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužník nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti či předlužení. Proto soud podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích podal dlužník včas odvolání a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že v insolvenčním návrhu uvedl své věřitele, vyčíslil závazky a uvedl, kdy jsou splatné a jakou výši věřitel požaduje. Z listinných důkazů lze podle něj dovodit, že skutečnostmi, které vedly k jeho úpadku, je pokles příjmu po ztrátě zaměstnání. Pro zjištění úpadku je ale tato skutečnost nepodstatná.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy a současně vymezuje jejich obsah.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení není pro insolvenční návrh insolvenčním zákonem předepsána žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 6 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a ve dvou rámečcích v bodě 6 formuláře křížkem vyznačil, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a že požaduje, aby soud rozhodl o jeho úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek uvedl, že má jedenáct věřitelů, vůči nimž není schopen řádně a včas splácet své závazky v celkové výši 430.600,-Kč po dobu delší než třicet dnů, resp. tři měsíce. V seznamu závazků, jenž připojil k insolvenčnímu návrhu, označil závazky vůči jedenácti věřitelům, když ohledně pěti závazků uvedl, že jsou vykonatelné a za účelem jejich vymožení je vedena exekuce. Z připojeného seznamu majetku vyplývá, že dlužník vlastní vybavení domácnosti a automobil Škoda Favorit.

Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že skutečnosti obsažené v insolvenčním návrhu dlužníkův úpadek osvědčují, neboť je z nich zřejmé, že dlužník má jedenáct věřitelů s pohledávkami v celkové výši 430.600,-Kč, z nichž pět je již vykonatelných, a to od roku 2006. Proto není pochyb o tom, že jsou splatné déle než tři měsíce. Současně s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka a k celkové výši jeho závazků lze dospět k závěru, že uspokojení několika z jeho splatných peněžitých závazků není možné dosáhnout exekucí. Jinými slovy, insolvenční návrh nepostrádá vylíčení konkrétních skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, a že je dána vyvratitelná právní domněnka, že dlužník tyto závazky není schopen plnit. Odvolací soud dále uvádí, že uvedení příčin úpadku, jak vyžadoval soud prvního stupně, není zákonem vyžadovanou náležitostí insolvenčního návrhu, a jeho absence nemůže vést k odmítnutí insolvenčního návrhu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 11.ledna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová