2 VSPH 807/2014-A-14
KSHK 35 INS 16761/2013 2 VSPH 807/2014-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem nábřeží 17. listopadu 803, Jaroměř, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 16761/2013-A-7 ze dne 26. listopadu 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 16761/2013-A-7 ze dne 26. listopadu 2013 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením odmítl návrh na zahájení řízení a návrh na povolení oddlužení podaný Hanou anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 391 odst. 1 a ust. § 392 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uvedl, že jelikož návrh neobsahoval všechny stanovené náležitosti podle ust. § 104 a 392 IZ, když dlužnice nepředložila listiny dokládající údaje o měsíčních příjmech za poslední tři roky, neuvedla aktuální celkový čistý příjem (z čeho se skládá), přílohu seznamu závazků (s adresami věřitelů), usnesením č.j. KSHK 35 INS 16761/2013-A-4 ze dne 28.8.2013 (dále jen Výzva) ji vyzval, aby chybějící náležitosti ve stanovené lhůtě doplnila. Dlužnice na Výzvu reagovala tak, že sice předložila údaje o svých příjmech, rozhodnutí a potvrzení o výši invalidního důchodu, rozvodový rozsudek a seznam závazků, nicméně listiny dokládající údaje o měsíčních příjmech za poslední tři roky nepředložila. Insolvenční soud proto podle ust. § 128 odst. 2 a § 393 odst. 3 IZ návrh na zahájení řízení a návrh na povolení oddlužení odmítl tak, aby bylo rozhodnuto o celém předmětu řízení".

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podala dlužnice včasné odvolání, v němž zdůraznila, že všechny požadované materiály, které měla k dispozici a které mohla získat soudu poskytla. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby bylo v řízení pokračováno.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 1 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž IZ předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Není-li insolvenční návrh doplněn o zákonem požadované přílohy nebo o zákonem stanovené náležitosti těchto příloh ani na základě výzvy insolvenčního soudu, insolvenční soud jej odmítne postupem podle ust. § 128 odst. 2 IZ. Tímto rozhodnutím se insolvenční řízení končí. Naproti tomu odmítnutím návrhu na oddlužení (pro subjektivní nepřípustnost či opožděnost návrhu dle ust. § 390 odst. 3 IZ nebo pro jeho vady dle ust. § 393 odst. 1 a 3 IZ) insolvenční řízení nekončí, neboť návrh na povolení oddlužení není podáním, jímž se insolvenční řízení zahajuje (tím je insolvenční návrh).

Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční soud musí při svém rozhodování důsledně rozlišovat mezi insolvenčním návrhem a návrhem na povolení oddlužení, ať již jsou podány společně či samostatně. Zvlášť musí posuzovat i podmínky jejich projednatelnosti s tím, že tyto návrhy mají samostatný právní režim, a že svůj právní osud sdílejí jen potud, že v případě odmítnutí insolvenčního návrhu se stává návrh na oddlužení bezpředmětným, zatímco odmítnutí návrhu na povolení oddlužení je pro projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm bez významu.

V daném případě dospěl odvolací soud k závěru, že se insolvenční soud shora uvedenými závěry neřídil. V situaci, kdy dlužnici konkrétně vytkl jen to, že mu ani na základě Výzvy nepředložila listiny dokládající údaje o měsíčních příjmech za poslední tři roky, jež jsou dle ust. § 392 odst. 1 písm. b) IZ přílohou návrhu na povolení oddlužení, neměl důvod k odmítnutí insolvenčního návrhu dle ust. § 128 odst. 2 IZ, jenž upravuje postup soudu, a opakovaně to budiž zdůrazněno, v případě, kdy insolvenční návrh není doplněn o zákonem požadované přílohy nebo o zákonem stanovené náležitosti těchto příloh. Insolvenční soud nepostupoval procesně správně ani potud, pokud návrh na povolení oddlužení odmítl, aniž by dle ust. § 396 IZ současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) OSŘ zrušil a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 29. září 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková