2 VSPH 807/2013-A-15
KSPH 38 INS 9593/2013 2 VSPH 807/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Libuše Ladrové, bytem Činěves 212, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 9593/2013-A-10 ze dne 9.května 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 9593/2013-A-10 ze dne 9. května 2013 se mění tak, že se dlužnici Libuši Ladrové ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 38 INS 9593/2013-A-10 ze dne 9.5.2013 uložil Libuši Ladrové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 5.4.2013 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do deseti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. O uložení povinnosti zaplatit zálohu v této věci rozhodl soud proto, že z insolvenčního návrhu a k němu připojených příloh plyne, že dlužnice nedisponuje žádnou hotovostí ani penězi na bankovním účtu, a prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení proto nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že jí spolu s jejím manželem, jenž se domáhá rozhodnutí o úpadku a schválení oddlužení v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 38 INS 9589/2013, uloží povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v celkové výši 5.000,-Kč. Argumentovala tím, že totožná povinnost byla uložena jak jí, tak jejímu manželovi, třebaže se již v rámci návrhu domáhali spojení věcí a společného projednání.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči sedmi věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 280 tisíc Kč, její movitý majetek tvoří vybavení domácnosti, vlastní nemovitost-rodinný dům zapsaný na LV č. 281 v katastru nemovitostí pro katastrální území Činěves v obvyklé hodnotě dle znaleckého posudku ve výši 500.000,-Kč a její měsíční příjem tvoří důchod ve výši 7.620,-Kč. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužnice bude zřejmě -ve shodě s tím, čeho se domáhala-řešen oddlužením (a vzhledem k tomu, že závazky náleží do společného jmění dlužnice a jejího manžela, bude přitom třeba, aby insolvenční soud přezkoumal splnění zákonem stanovených podmínek pro povolení oddlužení společně u obou manželů), a je proto nezbytné, aby insolvenční správce měl k dispozici prostředky, z nichž bude hradit své hotové výdaje bezprostředně po rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že za tím účelem je třeba, aby dlužnice zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně je však s přihlédnutím k souhrnné výši závazků dlužnice a počtu jejích věřitelů toho názoru, že dostatečnou bude v daném případě záloha ve výši 3.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil napadené usnesení, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 21.srpna 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová