2 VSPH 805/2012-A-12
MSPH 90 INS 10564/2012 2 VSPH 805/2012-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka STK-Stavokonstrukce, s.r.o. v likvidaci, sídlem Veletržní 29/484, Praha 7, zahájené na návrh ORQA, v.o.s., sídlem Dominikánská 5, Plzeň, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 10564/2012-A-6 ze dne 14.května 2012

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 10564/2012-A-6 ze dne 14.května 2012 se mění tak, že se insolvenční návrh zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 90 INS 10564/2012-A-6 ze dne 14.5.2012 rozhodl o zastavení insolvenčního řízení zahájeného na návrh, jímž se ORQA, v.o.s. (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek STK-Stavokonstrukce, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že se navrhovatel-správce podniku dlužníka domáhal insolvenčním návrhem ze dne 26.4.2012 vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Z příloh připojených k návrhu zjistil, že soudní exekutor JUDr. Jaromír Peške z Exekutorského úřadu Plzeň-sever rozhodl exekučním příkazem č. 064 EX 118/04-23 ze dne 2.6.2009 o příkazu prodejem podniku dlužníka a správcem podniku ustanovil navrhovatele. Následně bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. 112 Nc 6061/2005-12 ze dne 10.10.2005 ve spojení s exekučním příkazem č.j. 063 EX 2275/05-56 ze dne 3.10.2011 rozhodnuto o nařízení exekuce prodejem podniku dlužníka, přičemž správcem podniku byl ustanoven BERGER-insolvenční správce a spol. Soud konstatoval, že navrhovatel neuvedl nic o vztahu výkonu své funkce k později jmenovanému správci podniku BERGER-insolvenční správce a spol.

Z ust. § 97 odst. 3 insolvenčního zákona a usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 699/2008 ze dne 22.5.2008, podle něhož nepřiznává zákonná úprava (v ust. § 338k odst. 6 občanského soudního řádu) správci podniku postavení zástupce povinného v žádné fázi konkursního řízení, a z toho, že ust. § 4b zákona o konkursu a vyrovnání, jež správce podniku opravňovala k podání návrhu na prohlášení konkursu svým jménem pouze v případě, že došlo k zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce pro předlužení povinného a povinný neměl jiný podnik, nebylo převzato do insolvenčního zákona, soud dovodil, že navrhovatel není aktivně věcně legitimován k podání insolvenčního návrhu. Protože nedostatek aktivní věcné legitimace je nedostatkem podmínky řízení, rozhodl dle ust. § 104 odst. 1 a § 142 písm. b) občanského soudního řádu o zastavení řízení.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání zejména namítal, že správce podniku je dle ust. § 338k odst. 6 občanského soudního řízení oprávněn zastupovat povinného i bez jeho souhlasu a má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě plné moci. Je tudíž oprávněn, resp. povinen podat jeho jménem insolvenční návrh. To, že mu Nejvyšší soud nepřiznal v citovaném rozhodnutí postavení zástupce povinného v žádné fázi konkursního (zde insolvenčního) řízení, na tom podle něj nic nemění, neboť od okamžiku podání návrhu do okamžiku zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení není dlužník v žádné fázi insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 338k odst. 6 občanského soudního řádu je správce ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají podniku, oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci (§ 28a odst. 1). Po dobu, po kterou správce podniku zastupuje povinného, nesmí jiné osoby povinného zastupovat nebo za něj jednat.

Podle ust. § 97 odst. 3 insolvenčního zákona je oprávněn podat insolvenční návrh dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může podat insolvenční návrh jen dlužník.

Na rozdíl od ust. § 4b zákona o konkursu a vyrovnání, jež správci podniku ukládalo, a tudíž zakládalo jeho aktivní legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu svým jménem v případech, kdy byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu pro předlužení podniku povinného a povinný neměl jiný podnik, má podle ust. § 98 odst. 1 insolvenčního zákona i v takovém případě povinnost podat insolvenční návrh dlužník. Ust. § 98 odst. 2 ukládá povinnost podat insolvenční návrh v případech vymezených v odstavci 1 i zákonným zástupcům dlužníka, jeho statutárnímu orgánu a likvidátorovi dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci s tím, že je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich, přičemž insolvenční návrh podávají jménem dlužníka.

Z těchto ustanovení odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem dovodil, že insolvenční zákon neopravňuje správce podniku povinného k podání insolvenčního návrhu směřujícího proti povinnému, a to ani jménem povinného (dlužníka), ani jménem svým. K podání insolvenčního návrhu v daném případě, v němž nefiguroval ani jako dlužník, ani jako věřitel dlužníka, proto navrhovatel aktivní věcnou legitimaci nemá. Z těchto důvodů neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným.

Vzhledem k tomu, že podle ustálené soudní judikatury je věcnou legitimací stav vyplývající z hmotného práva, podle něhož je účastník subjektem práva či povinnosti, jež je předmětem řízení, a její nedostatek je důvodem k zamítnutí žaloby (návrhu na zahájení řízení), nikoli k zastavení řízení, změnil odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu napadené usnesení a insolvenční návrh zamítl. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 insolvenčního zákona s přihlédnutím k tomu, že navrhovatel v nich neměl úspěch, leč dlužník v nich žádné náklady nevynaložil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 19.prosince 2012

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová