2 VSPH 80/2011-A-14
KSPH 38 INS 14685/2010 2 VSPH 80/2011-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Karly Hlisnikovské, bytem Františka Kavalíra 364, Sázava, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 14685/2010-A-7 ze dne 8.prosince 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 14685/2010-A-7 ze dne 8.prosince 2010 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 38 INS 14685/2010-A-7 ze dne 8.12.2010 odmítl insolvenční návrh, jímž se Karla Hlisnikovská (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Dle názoru soudu neobsahuje insolvenční návrh dlužnice rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek nebo hrozící úpadek, neboť v položce 21 návrhu uvedla pouze to, že v současné době má 7 věřitelů, z nichž pět má vůči ní vykonatelné pohledávky, přičemž jménem (názvem) označila jen některé z nich, a má vůči nim závazky po dobu delší 3 měsíců po splatnosti, z nichž většinu není schopna řádně a včas splácet. V insolvenčním návrhu však podle soudu chybí podstatné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek, neboť dlužnice neuvedla údaje o všech svých věřitelích, o výši jednotlivých závazků, o době prodlení u každého z nich, o svém měsíčním příjmu, o hodnotě svého nezajištěného majetku a o tom, na co finanční prostředky získané půjčkou či poskytnutím úvěru použila. Soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítala, že všechny své závazky včetně označení věřitelů podrobně popsala pod položkami 14 a 16 návrhu a v seznamu závazků, který k návrhu připojila. V položce 21 popsala, že o jejím úpadku svědčí to, že vůči dvěma věřitelům, které zde jmenovitě uvedla, má splatné závazky po dobu delší než 3 měsíce. Neměla proto žádný důvod k tomu, aby stav úpadku popisovala jinak. Má zato, že výše jejího měsíčního příjmu, hodnota nezajištěného majetku ani způsob, jímž použila zapůjčené peněžní prostředky, nenaplňují zákonné znaky úpadku, a jejich neuvedení tedy nemůže mít za následek nedostatek popisu rozhodných skutečností osvědčujících úpadek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 21 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužnice podala insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení, když ve dvou rámečcích v bodě 21 formuláře křížkem vyznačila, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jejím úpadku. V bodě 21 návrhu dále uvedla, že má sedm věřitelů, z nichž pět, jež uvedla jmenovitě, má vůči ní vykonatelné pohledávky, jež jsou splatnými déle než 3 měsíce -u dvou z nich přitom uvedla konkrétní údaje o splatnosti: PPF B1 B.V. červenec 2007 a ESSOX, s.r.o. prosinec 2009, a většinu z nich není schopna řádně a včas splácet, resp. splátky platí nepravidelně a ne v plné výši. Dlužno přitom poznamenat, že údaje o svých věřitelích a výši jejich pohledávek zaznamenala do bodů 14 a 16 insolvenčního návrhu a že k návrhu připojila pečlivě zpracovaný seznam závazků, v němž vedle přesného označení názvu, sídla a identifikačního čísla věřitele uvedla právní důvod vzniku jednotlivých závazků, jejich výši a splatnost, resp. údaje o tom, kdy zaplatila poslední splátku na úhradu konkrétního závazku, podepsala ho a výslovně v něm uvedla, že je správný a pravdivý. Na rozdíl od soudu prvního stupně je proto odvolací soud toho názoru, že v insolvenčním návrhu popsala dlužnice skutečnosti, jež osvědčují její úpadek ve formě platební neschopnosti.

Protože insolvenční návrh splňuje i ostatní zákonem požadované náležitosti, neměl insolvenční soud žádný důvod k postupu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 3 občanského soudního řádu, napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 31.března 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová