2 VSPH 798/2017-B
č. j. KSLB 76 INS 841/2017 2 VSPH 798/2017-B 15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Petra Vaňouse v insolvenční věci dlužníka: Rostislav anonymizovano , anonymizovano bytem Gagarinova 796/49, 460 06 Liberec

() odvoláni dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 24. března 2017, č. j. KSLB 76 INS 841/2017 B-8 takto: Usneseni Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 24. března 2017, č. j. KSLB 76 INS 841 / 2017-B 8 se zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci Shora označeným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužníka Rostislava anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě ll. výroku prohlásil na jeho majetek konkurs a v bodě Ill. výroku deklaroval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku.

Při rozhodování soud vyšel z toho, že:

-dlužník podal dne 17. 1. 2017 insolvenční návrh spojený S návrhem na povolení oddlužení, přičemž dne 18. 1. 2017 měla proběhnout dražba, již měla být zpeněžena jeho nemovitost; dlužník podal v pořadí již třetí insolvenční návrh předcházející nařízené dražbě

-usnesením ze dne 24. 1. 2017 soud rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením

v seznamu závazků dlužník uvedl, že má po splatnosti závazky ve výši 3282120 Kč a vlastní nemovitý majetek v hodnotě 4.000.000 Kč a pohledávky ve výši 5.000.000 Kč

-do insolvenčního řízení se přihlásili věřitelé s pohledávkami ve výši 13.682.920,64 Kč, z toho 9.695.681,71 Kč tvoří pohledávky nezajištěné

- dlužník je zaměstnán od 1. 3. 2017 u REN LOK, S. r. o., jež je nájemcem jeho nemovitosti, přičemž nájemné má Sloužit k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů

-REN LOK, s. r. 0. byla založena 12. 10. 2016 a jejím jediným společníkem a jednatelem je dcera dlužníka, vůči níž má dlužník vyživovací povinnost

-příjmy dlužníka ze zaměstnání a z nájemní smlouvy postačují k uspokojení 15,64 % pohledávek; nelze očekávat splnění oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, nebot nemovitost je ve společném jmění manželů a je předmětem zajištění

- zajištěný věřitel č. 39 Stanislav Záhon namítal nesouhlas S oddlužením (č. d. B 6), neboť jeho pohledávka ve výši 1.704.713 Kč vznikla z podnikání dlužníka, a na svém stanovisku setrval i na schůzi věřitelů; pohledávka tohoto věřitele je vykonatelná dle platebního rozkazu z roku 2011, vznikla z obchodního vztahu dle smlouvy o dílo mezi objednatelem a zhotovitelem

věřitel č. 38 Peťura Stavebniny, S. r. o., nesouhlasil s řešením úpadku dlužníka oddlužením, přičemž i jeho pohledávka má původ v podnikatelské činnosti dlužníka (č. d. B 4)

-dlužník na jednání potvrdil, že oba uvedené závazky pocházejí z jeho podnikatelské činnosti

Shodu S prvopisem potvrzuje ]ana Vlasáková,

2 VSPH 791; /2017 - dlužník nedoložil darovací smlouvu od člena rodiny, jíž by osvědčil, že splní podmínku uspokojení pohledávek věřitelů v minimální míře 30 % - insolvenční správce navrhl způsob řešení úpadku dlužníka konkursem.

3. Na základě těchto zjištění a S poukazem na ust. Š 405 odst. 1 a $ 395 odst. 1 písm. a), b) insolvenčního zákona (dále jen IZ) soud prvého stupně konstatoval, ze spatřuje nepoctivý záměr považoval za nevěrohodné, neboť mu je má hradit společnost založená dva měsíce před podáním insolvenčního návrhu, jež je ovládaná jeho dcerou. Dodal, že ani v insolvenčním návrhu dlužník neuvedl, kdo je plátcem jeho mzdy a v jaké výši ji pobírá, a nájemní smlouvu nepředložil. Soud proto uzavřel, že dlužník není schopen podmínky oddlužení splnit. S poukazem na ust. Š 389 odst. 2 písm. a) IZ konstatoval, že s oddlužením nesouhlasili dva věřitelé, vůči nimž má dlužník dluhy z podnikání, disponující pohledavkarm ve výši 12,79 % všech přihlášených nároku. Na základě uvedeného uzavřel, že dluhy z podnikání brání řešení úpadku dlužníka oddlužením, byl prokázán nepoctivý záměr dlužníka a dlužník není schopen v průběhu oddlužení uspokojit své nezajištěné věřitele ve výši 30 %; postupoval proto podle ust. Š 405 odst. 1 a 2 IZ, oddlužení neschválil a současně prohlásil na majetek dlužníka konkurs.

Proti tomuto usnesení podal dlužník asné odvolání a požadoval, aby je odvolací soud zrušil vč a věc vrátil soudu prvého stupně k dalsimu řízení. Nesouhlasil předně S tím, že by návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctlvy záměr, a vté souvislosti odkázal na své vyjádření kinsolvenčnímu návrhu, vněmž popsal Způsob probíhajících dražeb a cen nemovitostí. smlouvy. Současně zpochybnil výši zjištěných pohledávek, zejména pohledávku č. 64 ve výši 1.846.874 Kč (jež tvoří 19 % všech nezajištěných pohledávek), již považuje za zcela neoprávněnou; na podporu Svých tvrzení doložil důkazní materiály (viz doplnění odvolání ze dne 14.6.2017, č. d. B 13). Poukazoval dále na to, že při zohlednění popření pohledávek by byl schopen uspokojit 35% pohledávek nezajištěných věřitelů, a při zohlednění darovací smlouvy dokonce 100% jejich pohledávek. Upozornil též na to, že nemovitosti, jež jsou předmětem zajištění, svojí hodnotou převyšuj' hodnotu zajištění, a bylo by tudíž možno použít výtěžek z jejich prodeje i k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Závěrem dovozoval, že se soud nemusí řídit námitkou věřitelů, kteří kvůli dluhu z podnikání nesouhlasí s řešením úpadku oddlužením, a zdůraznil, že věřitel č. 39 je věřitelem zajištěným, a jeho pohledávka bude tudíž uspokojena v celé výši, a pohledávka věřitele č. 38 je pohledávkou marglnální.

Věřitel č. 38 ve vyjádření k odvolání uvedl, že schválení oddlužení není pro (všechny) věřitele prospěšně, neboť dlužník se domáhal oddlužení toliko plněním splátkového kalendáře; součástí majetkové podstaty jsou však nemovitosti vhodnotě přes 4.000.000 Kč převyšující přihlášené pohledávky zajištěných věřitelů. Ztotožníl se proto s posouzením soudu prvého stupně a dodal, že po proběhlém konkursu dluzmkovi nic nebrání, aby opětovně navrhl oddlužení formou splátkového kalendáře. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. $ 94 odst. 2 písm. c) a d) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková.

7.

10.

11.

12.

!. Vbl'l'l [70] LUJ.:

Dle ust. Š 398 odst. 1 IZ ve znění účinném do 30. 6. 2017 oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Podle ust. Š 395 IZ zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinnosti v insolvenčním řízení (odst. 2).

Podle Š 403 IZ má li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v Š 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku (odst. 1). Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v Š 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (odst. 2). Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky (odst. 3).

Podle ust. Š 405 odst. 1 a 2 12 neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (ust. Š 395 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) ředstavují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném Splnění

V všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) predpokladem naplnění účelu oddlužení -osvobození dlužníka od placeni zbytku jeho dluhů dle ust. Š 414 a násl. lZ .

K podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené vust. Š 395 odst. 1 písm. a) IZ požadavkem předpokladu dlužníkova poctivého záměru se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSCR 14/ 2009 ze dne 28. 7. 2011 uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí

! a stanovisek. V něm vysvětlil, že dané ustanoveni patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nepoctivost dlužníkova záměru se ani vrežimu právní úpravy platné do 31.12.2013 nevyčerpávala (jen)

. jednáními, jež byly tehdy co domněnky nepoctivého záměru popsány VŠ 395 odst. 3 12. K úsudku ve smyslu Š 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání, které směřuje k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normaml trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, nebo zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková.

14.

15.

16. l souvislostech např. skutečnost, že před zahájením insolvenčního řízení prOjevoval náležitou snahu o zapravení svých závazků, že usiluje o maximální možné uspokojení svých nezajištěných věřitelů voddlužení a v tom smyslu si pro prípadný navržený splátkový kalendář opatřil co nejvyšší výdělek, kterého je schopen dosáhnout, nebo se mu dokonce podařilo zajistit nad rámec těchto příjmů, které by umožnily minimální zákonnou míru uspokojení nezajištěných věřitelů, další finanční přispění od třetích osob, anebo že vrámci oddlužení je možno reálně očekávat vyšší uspokojení nezajištěných věřitelů než v konkursu. závazků a uzavřel nájemní smlouvu S REN LOK, s. r. o. Vedle toho dovozoval, že dlužník nesplňuje podmínku minimálního 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dle ust. Š 395 odst. 1 písm. b , neboť jeho příjmy z pracovního poměru a z nájemního vztahu postačují kuspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů vrozsahu toliko 15,64 %, a že dlužníkovu oddlužení brání dluhy z podnikání, neboť věřitelé č. 38 a č. 39 s nároky ve výši 12,79 % všech pohledávek nesouhlasili s oddlužením. vPraze sp. zn. 2 VSPH 10/2016, MSPH 60 INS 30124/2014 ze dne 26. 1. 2016), dle níž lze jen stěží dlužníkův nepoctivý záměr dovozovat (bez dalšího) jen z toho, se v insolvenčním s tím, že by zatajením některých svých věřitelů (či Skutečné výše jejich pohledávek) -jde li o tuzemské věřitele mohl výsledek řízení zmanipulovat tak, aby schválení oddlužení dosáhl, neboť tímto způsobem nemůže zabránit tomu, aby se do řízení všichni jeho věřitelé (s plnou výší pro předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň vrozsahu dle ust. 5 395 odst. 1 písm. b/ IZ) posoudil. Ani ti tuzemští věřitelé, které dlužník v návrhu (seznamu) uvedl, nejsou o zahájení insolvenčního řízení a o rozhodnutí o úpadku se stanovením konečné přihlašovací lhůty (ust. Š 136 odst. 2 písm. d/ a odst. 3 IZ) zvlášť zpraveni, tedy jinak než doručením

Z pouhého neuvedení části závazků vinsolvenčním návrhu proto nepoctivý záměr dovozovat nelze. Co se týče otázky bránění dražbě, odvolací soud považoval za nutné poukázat na již pravomocné usnesení soudu prvého stupně ze dne 24. 1. 2017 (č. d. 132), jímž zamítl návrh o povolení oddlužení a zjevně vní překážku řešení úpadku oddlužením nespatřoval. Otázku poctivosti záměru dlužníka při sjednávání nájemní smlouvy s KEN LOK, s. r. 0. pak nelze náležitě přezkoumat, neboť nájemní smlouva nebyla do spisu založena, a nelze z ní proto činit žadné závěry. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že z obsahu spisu nepoctivý záměr

Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková.

17.

18.

19.

20.

Odvolací soud se neztotožnil ani se závěrem soudu prvého stupně, že oddlužení brání dlužníkovy dluhy z podnikání. Rozhodná úprava subjektivní přípustnosti oddlužení (Š 389 IZ) a procesu jejího zkoumání v insolvenčním řízení vykazuje významné odlišnosti oproti právní úpravě platné do 31. 12. 2013. Tyto odlišnosti spočívají v tom, že jednak je oddlužení výslovně připuštěno již také u dlužníka- - fyzické osoby, který j podnikatelem, a dále v tom, že nezajištěné závazky (dluhy) z podnikání dlužníka (ať současného nebo předchozího, pokud již podnikatelem není), nejde li o závazek neuspokojený v předchozím dlužníkově insolvenčním řízením ukončeném zrušením konkursu dle Š 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, brání - bez ohledu na jejich rozsah a další okolnosti věci- řešení úpadku dlužníka oddlužením, pokud s jeho oddlužením věřitelé příslušných podnikatelských pohledávek nesouhlasí. Přitom však (jak stanoví současně znění Š 397 odst. 1 IZ) v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Na této schůzi věřitelů totiž věřitelé dle Š 403 odst. 2 IZ, jestliže hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou uplatnit i své námitky o skutečnostech odůvodňujících odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, tj. o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle Š 389 IZ, s tím, že pokud takové námitky do skončení schůze

. o o

V nevznesou, je nastolena fikce jejich souhlasu s oddluzením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Předmětnou právní úpravu vyložil dále Vrchní soud v Olomouci v usnesení sp. zn. 1 VSOL

918/2015 ze dne 23. 9. 2015, uveřejněném pod č. 49/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

I. Máwli dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu Š 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením.

II. jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu Š 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne. Totéž platí, má li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (Š 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle Š 397 odst. 1, věty druhé IZ je v těchto případech vyloučen.

Ze závěrů vyjádřených v této publikované právní větě (viz dikci dlužník, který má dluh z podnikání ... ) předně vyplývá, že v rámci zkoumání, zda je dlužník dle Š 389 IZ oprávněn k podání návrhu na povolení oddlužení, insolvenční soud posuzuje, zda některý z dlužníkových

V závazků, které v tomto návrhu (připojeném seznamu závazků) uvedl, nepredstavuje dluh z podnikání, který má na mysli Š 389 IZ (dluh, který vznikl v době, kdy dlužník podle norem hmotného práva měl postavení podnikatele, a vzešel z výkonu jeho podnikatelské činnosti), a to bez ohledu na to, jak v tom směru případně kvalifikoval své závazky Sám dlužník. Pokud by snad posouzení toho, zda se u určitého dlužníkova závazku vskutku jedná o rozhodný dluh z podnikání, vyžadovalo náročnější zkoumání, ke kterému první fáze řízení (i S ohledem na krátké zákonné lhůty pro rozhodnutí o dlužnickém návrhu viz Š 128, Š 134 a Š 393 IZ) zjevně není určena a pro které je naopak dán náležitý prostor ve fázi po zjištění úpadku a povolení oddlužení, je podle názoru odvolacího soudu namístě postup podle Š 397 odst. 1 věty druhé IZ s tím, že ve vztahu k danému věřiteli, u něhož zatím není definitivně

Shodu S prvopisem potvrzuje jana Vlasáková.

21.

22.

23.

. U .:.-L WU 0'1'1/ ÁU-l/ identifikován dluh z podnikání, je dána pochybnost o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení , tj. tehdy oddlužení lze povolit a jeho přípustnost se definitivně

, dořeší v další fázi řízeni, nejpozději na schůzi věřitelů konané dle Š 403 IZ.

K tomu Vrchní soud v Praze již v usnesení č. j. MSPH 91 INS 8511/2016, 2 VSPH 1471/2016- A 16 ze dne 25. 8. 2016 (a řadě dalších svých rozhodnutí) dále vysvětlil, že při posouzení, které dluhy lze považovat za rozhodné dluhy z podnikání ve smyslu Š 389 IZ, se i v režimu stávající právní úpravy uplatní závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31. 3. 2011, uveřejněného pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž dluhy vzešlýmí z podnikání dlužníka mohou být i takové dluhy, které v hmotněprávní rovině nevzešly 2 (jen) obchodních závazkových vztahů, např. dluhy, jež mají původ do kategorie osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) zcela formálně, v zásadě pouze dle toho, zda dotyčný má platné (trvajíc1) živnostenské oprávnění (či jiné oprávnění k podnikatelské činnosti), aniž by dále zkoumaly, zda skutečně podnikatelskou činnost vykonává. Kategorii OSV C dle veřejnoprávních predplsů tak nelze bez dalšího ztotožňovat s podnikatelem ve smyslu

V napadeném usnesení soud prvního stupně shledal, že řešení úpadku dlužníka oddlužením, jehož se domáhá, brání ve smyslu Š 389 IZ dluhy zpodnikání, jež tvoří 12,79 % všech přihlášených pohledávek. K tomuto svému závěru o subjektivní nepřípustnosti oddlužení překážku řešení úpadku oddlužením dle Š 389 odst. 2 písm. b) a c) IZ nepředstavují (kam spadá ' utečnost, že pohledávka věřitele c 39 Stanislava Záhona je zajištěná), ale především

24.

25.

26. mající původ v podnikání dlužníka, když tyto dluhy dostatečně (co do důvodu a výše) neidentiňkoval.

Dále je s ohledem na ust. 403 odst. 3 a Š 404 IZ- zřejmé, že návrh vznesený věřitelem č. 38 (č. d. B 5) vyhodnocený soudem prvého stupně jako námitka subjektivní nepřípustnosti oddlužení dlužníka (tím, že projevil nesouhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením) by nemohl být důvodem pro rozhodnutí o neschválení oddlužení dlužníka již proto, že soud tuto námitku (tehdy) zákonem předepsaným způsobem (na zvláštním jednání, popř. se souhlasem příslušných osob přímo na schůzi věřitelů) neprojednal. jelikož ale daný věřitel o způsobu oddlužení nijak nehlasoval (dokonce se ani schůze věřitelů nezúčastnil), ve smyslu Š 403 odst. 2 IZ nebyl k námitce nepřípustnosti oddlužení oprávněn, a tudíž k této námitce -coby nesouhlasu s oddlužením-nebylo možno přihlížet.

Odvolací soud se nemohl ztotožnit ani se závěrem soudu prvého stupně týkajícím se neschopnosti dlužníka uspokojit minimálně 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, neboť napadené usnesení je v této části pro absenci náležitých skutkových zjištění zcela nepřezkoumatelné. Soud prvého Stupně neprovedl v tomto směru žádná relevantní zjištění, omezil se toliko na reprodukci zprávy insolvenčního správce ze dne 13. 3. 2017 (č. d. 8-5) a bez dalšího uzavřel, že tvrzené příjmy dlužníka postačují toliko kuspokojení 15,64 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Soud prvého stupně se tak vůbec nezabýval možností oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a vystačil si toliko s konstatováním insolvenčního správce, že je očekávat nelze nikterak nepopsal majetek, jenž do majetkové podstaty náleží, ani se nezabýval případnou hyperochou, jež by po zpeněžení nemovitostí tvořících předmět zajištění připadala v úvahu jako příjem pro nezajištěné věřitele. Dále nelze přehlédnout skutečnost, že doklady o svých příjmech (pracovní smlouvu a smlouvu o nájemném) dlužník doložil (patrně) toliko insolvenčnírnu správci a nezaložil je do spisu, a tudíž nelze z jejich (neznámého) obsahu dovozovat žádné závěry; ostatně soud prvého stupně v odůvodnění napadeného usnesení ani neuvedl, kolik deklarovaný měsíční příjem dlužníka činí. K tomu je třeba zdůraznit, že za dané situace nelze ani nedoložení příjmů klást k tíži dlužníka, neboť výzva k jejich doplnění ze dne 24. 1. 2017 (č. d. B-1) mu nebyla řádně doručena. Dále nutno podotknout, že insolvenční správce ve zprávě ze dne 13. 3. 2017 (č. d. 85) ve svém výpočtu pracoval toliko s odhadem z hrubé mzdy , z něhož není patrné, na základě čeho jej provedl, a nelze tudíž (zvláště bez doložení pracovní smlouvy, výplatních pásek apod.) přezkoumat, nakolik tento výpočet odpovídá skutečnosti. Soud prvého stupně pak pochybil i v tom, že zopakoval správcovo tvrzení, že poměr uspokojení nezajištěných pohledávek by činil 15,64 % z celkové sumy 10.229.079,91 Kč, neboť- i za předpokladu, že by příjmy odpovídaly správcovým zjištěním- v takto vyčíslené sumě pohledávek není zohledněna ani pohledávka ve výši 533.398,20 Kč, kníž se nepřihlíží, ani výsledek přezkumného jednání. Soud prvého stupně se ostatně celkovou výší zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů- tedy těch relevantních pro případné oddlužení-nezabýval vůbec. Nadto z protokolu o přezkumném jednání ze dne 24. 3. 2017 (č. d. 137) plyne, že dlužník popřel pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 4.474.852,72 Kč. Z odůvodnění napadeného usnesení přitom není (mimo jiné) zřejmé, zda soud prvého stupně předběžně posuzoval důvody popření závazků dlužníkem a vyhodnotil je jako neopodstatněné, či zda se důvody popření vůbec nezabýval (ač měl).

Pro účely dalšího řízení považoval odvolací soud za nutné odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 22/2012, v němž při řešení otázky, jaký význam má popření pohledávky při rozhodování o schválení (povolení) oddlužení, dospěl k závěru, že splňuje li dlužník předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v ust. Š 395 odst. 1 písm. b) IZ jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé 2 přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková.

27. popěrným úkonem) přeměnou schváleného oddlužení v konkurs dle ust. Š 418 odst. 1 písm. b) IZ. Jinak řečeno, pokud posléze vyjde najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné a že

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. Š 219a odst. 1 písm. a) a b) 0. S. ř., napadané usnesení zrušil a podle Š 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšírnu řízení; v něm znovu posou ' (aktuální) ekonomickou nabídku dlužníka a v intencích právního názoru odvolacího soudu znovu o věci rozhodne s přihlédnutím k právní úpravě v IZ účinné od 1. 7. 2017.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za. doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Praha 19. února 2018

Mgr. Martin Liška v. r. předseda senátu



/ Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková. %

,. .