2 VSPH 796/2013-A-37
MSPH 96 INS 10287/2012 2 VSPH 796/2013-A-37

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Ji ího Karety a soudc Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve vČci dlužnice Vesny Jelinkové, bytem Terasovitá 956, Praha 4, zahájené na návrh dlužnice a ýeskoslovenské obchodní banky, a.s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, o odvolání dlužnice proti usnesení MČstského soudu v Praze .j. MSPH 96 INS 10287/2012-A-27 ze dne 18. dubna 2013,

takto:

Usnesení MČstského soudu v Praze .j. MSPH 96 INS 10287/2012-A-27 ze dne 18. dubna 2013 se v bodech II. a III. výroku z r u š u j e a vČc se vrací tomuto soudu k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

MČstský soud v Praze shora oznaeným usnesením pod bodem I. výroku zjistil úpadek Vesny Jelinkové (dále jen dlužnice), zamítl návrh na povolení oddlužení a prohlásil na její majetek konkurs (body II. a III. výroku), insolvenním správcem ustanovil Ing. Mgr. Ivo Halu (bod IV. výroku), rozhodl, že úinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají dne 18.4.2013 (bod V. výroku), vyzval vČ itele k p ihlášení pohledávek a ke sdČlení zajiš ovacích práv váznoucích na majetku dlužnice a vyzval dlužníky dlužnice, aby namísto dlužnici poskytovali plnČní insolvennímu správci (body VI. a VII. výroku), na den 25.6.2013 na ídil p ezkumné jednání a sch zi vČ itel (body VIII. a IX. výroku), dlužnici uložil odevzdat seznamy majetku a závazk insolvennímu správci (bod X. výroku), insolvennímu správci uložil, aby mu p edložil seznam p ihlášených pohledávek a zprávu o hospodá ské situaci dlužnice (body XI. a XIII. výroku), a rozhodl, že svá rozhodnutí bude zve ej ovat v insolvenním rejst íku (bod XII. výroku).

V od vodnČní usnesení soud uvedl, že dlužnice podala insolvenní návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení, do ízení následnČ p istoupila ýeskoslovenská obchodní banka, a.s. (dále jen ýSOB, a.s.). Insolvenní návrh podal i manžel dlužnice Igor Jagodnik, jehož vČci byla p idČlena spisová znaka MSPH 96 INS 10286/2012.

Insolvenní soud k návrhu na povolení oddlužení po skutkové stránce zjistil, že dlužnice a její manžel (dále též jen dlužníci) založili v roce 1995 spolenost s ruením omezeným Jelinek-Jagodnik (dnes Betta Plus Praha, s.r.o., dále též jen Spolenost), p iemž oba byli od poátku jejími jednateli, dne 25.5.2010 p evedli své obchodní podíly na Nguyena Vy Duc, jenž je nyní nekontaktní, cena 150.000,-K a 140.000,-K za p evod podíl jim nebyla uhrazena. Dne 13.1.2012 byl zjištČn úpadek spolenosti a nebyl dohledán žádný její majetek.

Od roku 2002 do roku 2009 si dlužníci p jovali finanní prost edky od pana Petrievie, v roce 2007 si vzali též spot ebitelský úvČr od ýSOB, a.s. V témže roce erpala úvČr 5.000.000,-K od stejného vČ itele i Spolenost, a protože závazky ze smlouvy o úvČru nebyly ádnČ plnČny, došlo dne 16.7.2010 k jejich zesplatnČní. ÚvČr mČl být p itom zajištČn ruitelským prohlášením dlužnice i jejího manžela, oba však popírali, že by takové prohlášení podepsali. Pravost podpis byla p edmČtem znaleckého zkoumání ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 217/2010, posudek potvrdil pravost podpisu manžela dlužnice, pravost podpisu dlužnice potvrzena nebyla; všichni žalovaní (dlužnice, její manžel a Spolenost) byli nepravomocnČ zavázáni zaplatit žalobkyni ýSOB, a.s. ástku 5.136.832,26 K s p íslušenstvím.

Dále soud zjistil, že obrat Spolenosti mČl init 128 milion K v roce 2007, 114 milion K v roce 2008, 102 miliony K v roce 2009 a 30 milion K v roce 2010. V roce 2009 byla založena Van Tillburg, s.r.o., jejímž zakladatelem byl manžel dlužnice, poté byl jeho obchodní podíl p eveden na jeho syna a následnČ na jeho dceru, jež je v souasnosti statutárním orgánem této obchodní spolenosti. Dlužnice je u Van Tillburg, s.r.o. zamČstnána, v období od zá í 2010 do února 2012 pobírala istou mzdu 7.120,-K mČsínČ, v b eznu a dubnu 2012 inila její istá mzda 20.108,-K a podle mzdového výmČru ze dne 1.3.2012 iní její mČsíní hrubá mzda 26.200,-K.

Dlužníci navrhovali, aby pro úely oddlužení byl použit rovnČž dar od Slavka Jagodnika, bratra manžela dlužnice, ve výši 1.998.000,-K.

Dále insolvenní soud konstatoval, že dlužnice a její manžel vlastnili byt a garáž v hodnotČ cca 13,3 milionu K v k.ú. Podolí, zástavní smlouvou z ídili dne 3.3.2010 k tČmto nemovitostem zástavní právo ve prospČch vČ itelky Dagmar Teufel k zajištČní pohledávky ve výši 9,5 milionu K, dne 10.5.2010 uzav eli smlouvu o p evodu vlastnického práva k nemovitostem s TORALIUM, s.r.o. za cenu 8 mil. K, jež byla uhrazena p evzetím spoleného závazku dlužník v i zástavní vČ itelce Dagmar Teufel. Kupující souhlasil s tím, že po dobu, kdy byt nebude pot ebovat, jej smČjí užívat dlužníci s rodinou. TORALIUM, s.r.o. mČl koupit pan Petrievi, k tomu však nakonec nedošlo.

P i rozhodování o zp sobu ešení úpadku dovodil insolvenní soud nepoctivý zámČr dlužnice p i podání návrhu na povolení oddlužení. Vedlo jej k tomu zjištČní, že v roce 2010 z ídila dlužnice spolu s manželem zástavní právo k nemovitostem k zajištČní závazku právnické osoby, nemovitosti následnČ prodali (v okamžiku, kdy mČli minimálnČ t i vČ itele, p iemž tvrtým se stal správce danČ) a z výtČžku prodeje uspokojili toliko zástavní vČ itelku Teufel, že uzavírali smlouvy o p jkách a jejich náklady zásti hradily t etí osoby (Teufel, Petrievi), a to p esto, že vlastnili prosperující obchodní spolenost, a dále ze skutenosti, že za této situace erpali spot ebitelský úvČr na rekonstrukci bytu.

OhlednČ ruitelského závazku dlužnice soud konstatoval, že v dané fázi ízení není postaveno najisto, zda je uplatnČn oprávnČnČ a zda jsou jím vázáni oba dlužníci, pouze manžel dlužnice, i nikdo z nich. S ohledem na výši ástky plynoucí z darovací smlouvy (ástky poskytnuté bratrem dlužníka) však dovodil, že dlužníci poítají s pomČrným uspokojením všech svých závazk vetnČ závazku ruitelského. DospČl p itom k závČru, že není zapovČzeno navýšení p íjm o dary, avšak v daném p ípadČ nelze uspokojovat závazky zp sobem, jenž dlužnice navrhovala, a to s ohledem na úel a podmínky povolení oddlužení.

Nepoctivý zámČr spat oval i ve skutenosti, že p íjem dlužnice ze zamČstnání u personálnČ propojené Van Tillburg, s.r.o. byl navýšen za úelem dosažení možnosti povolení oddlužení splnČním minimální hranice uspokojení pohledávek nezajištČných vČ itel ve výši 30 %; dlužnice stejnČ jako její manžel se p itom nedomáhala úhrady za p evod svého obchodního podílu ve Spolenosti.

Z tČchto d vod postupoval soud podle ust. § 395 odst. 1 písm. a) a § 396 insolvenního zákona (dále jen IZ), návrh na povolení oddlužení zamítl a rozhodl o ešení úpadku dlužnice konkursem.

Proti tomuto usnesení MČstského soudu v Praze se dlužnice vas odvolala, a to v rozsahu bod II. a III. výroku. Namítala, že p jky získala bČhem osmi let a vždy docházelo k jejich postupnému umo ování, za úelem úhrady dluhu zástavního vČ itele byl prodán i byt, úvČr na rekonstrukci bytu byl sice erpán v dobČ, kdy Spolenost mČla obrat p es 100 milion K, avšak nebylo možno p edpokládat nástup finanní krize a úpadku v podnikání. Vyslovila nesouhlas se závČrem, že závazek z ruitelského prohlášení má podnikatelský charakter, odkázala p itom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ýR sen. zn. 29 NSýR 9/2009 ze dne 23.2.2011 a zd raznila, že o osobním ruení nevČdČla, s vČ itelem o nČm nikdy nejednala a její manžel si pravdČpodobnČ p i podpisu listin u ýSOB, a.s. nevšiml, že podepisuje i osobní ruitelský závazek. Poukázala p itom na závČry znaleckého posudku, dle nichž na ruitelském prohlášení není její pravý podpis. Upozornila na to, že proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 25 C 217/2010 bylo podáno odvolání.

Dlužnice dále v odvolání potvrdila, že p evážná ást jejích dluh má být uhrazena z daru, a poukázala na skutenost, že to zákon nezakazuje. Pop ela p itom, že by její mzda byla stanovena úelovČ k dosažení hranice nejnižšího p ípustného uspokojení vČ itel , a uvedla, že k navýšení jejího p íjmu došlo v d sledku zlepšení hospodá ských výsledk zamČstnavatele; od poátku si byla vČdoma nedostatenosti svého p íjmu, proto insolvenní návrh nepodala d íve. ZávČrem odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ýR .j. 29 NSýR 32/2011-B-37 ze dne 28.3.2012, akcentovala, že nepoctivý zámČr u ní nelze spat ovat ani z hlediska testování asového, ani vČcného rozsahu, a poukázala na to, že ve svém návrhu uvedla též sporný ruitelský závazek, a pro p ípad, že jej bude muset splnit, dokonce zajistila dostatek finanních prost edk . S ohledem na uvedené navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vČc vrátil soudu I. stupnČ k dalšímu ízení.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k tČmto zjištČním a závČr m:

Protože podle § 389 odst. 1 IZ m že ešení úpadku oddlužením navrhnout pouze dlužník, jenž není podnikatelem a nemá ani závazky z podnikání (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSýR 3/2009 ze dne 21.4.2009, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod íslem 79/2010), zabýval se odvolací soud nejprve povahou závazku v i ýSOB, a.s. z titulu ruení, a uzav el, že se o závazek z podnikání nejedná. P i posuzování charakteru této pohledávky vycházel z ustálené soudní praxe, kdy v obdobné situaci Nejvyšší soud ýR v usnesení sen. zn. 29 NSýR 9/2009 ze dne 23.2.2011 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod íslem 112/2011) dovodil, že podmínka, že dlužník nemá dluhy z podnikání, je pro úely posouzení, zda návrh na povolení oddlužení podala k tomu oprávnČná osoba, splnČna i tehdy, jestliže návrh na povolení oddlužení podal dlužník, jenž svým majetkem pouze zajistil jako smČnený rukojmí dluh jiné osoby z jejího podnikání. ObdobnČ Vrchní soud v Olomouci p ijal závČr, že se dlužník, jenž nebyl a není podnikatelem, nestane podnikatelem ve smyslu ust. § 389 IZ tím, že dle ust. § 533 obanského zákoníku p istoupí k závazku, jenž vzešel z podnikání jiného subjektu, nebo tímto p istoupením neprojevuje v li osobnČ se úastnit na podnikání, pouze se jako nový dlužník zavazuje, že dluh vČ iteli zaplatí spolenČ a nerozdílnČ s p vodním dlužníkem (viz usnesení .j. 1 VSOL 920/2012-B-38 ze dne 19.12.2012). Existence pohledávky tohoto druhu by tak dlužnici nestavČla do pozice podnikatelky, jíž je institut oddlužení zapovČzen.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ zamítne insolvenní soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se z etelem ke všem okolnostem lze d vodnČ p edpokládat, že a) je jím sledován nepoctivý zámČr, nebo b) že hodnota plnČní, které by p i oddlužení obdrželi nezajištČní vČ itelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito vČ itelé s nižším plnČním souhlasí. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze na nepoctivý zámČr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohlednČ dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo lena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenní ízení nebo jiné ízení ešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového ízení, nebo b) podle výpisu z rejst íku trest v posledních 5 letech p ed zahájením insolvenního ízení probČhlo trestní ízení, které skonilo pravomocným odsouzením pro trestný in majetkové nebo hospodá ské povahy.

Ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ pat í k právním normám s relativnČ neuritou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena p ímo právním p edpisem a které tak p enechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém p ípadČ vymezil hypotézu právní normy sám ze širokého, p edem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností p íkladmo vypotených v ust. § 395 odst. 3 IZ (z nichž lze usuzovat na dlužník v nepoctivý zámČr p i podání návrhu na povolení oddlužení), s nimiž je soud povinen se vypo ádat (vyjdou-li v insolvenním ízení najevo) vždy, tak bude závČr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý zámČr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenního ízení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ýR sen. zn. 29 NSýR 14/2009 ze dne 28.7.2011 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod íslem 14/2012). Insolvenní soud má p itom p i zkoumání, zda byla splnČna zákonná podmínka poctivého zámČru, vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností.

Odvolací soud je p esvČden o tom, že dobrodiní institutu oddlužení náleží p edevším estnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, jenž projevuje z etelnČ patrnou snahu dostát svým splatným závazk m tak, aby žádný z jeho vČ itel nebyl nespravedlivČ poškozen nebo nedovolenČ zvýhodnČn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srovnej ust. § 5 písm. a/ IZ). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy eeno-i kdyby dlužník jinak spl oval minimální kvantitativní kritéria oddlužení (viz ust. § 395 odst. 1 písm. b/ IZ), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s p ihlédnutím ke všem okolnostem d vodnČ p edpokládat, že jím sleduje nepoctivý zámČr.

Požadavek dlužníkova poctivého zámČru a požadavek minimální t icetiprocentní míry uspokojení pohledávek jeho nezajištČných vČ itel pojatých do oddlužení (ust. § 395 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) p edstavují esenciální podmínky p ípustnosti oddlužení, které jsou (p i ádném a vasném splnČní všech dlužníkových povinností podle schváleného zp sobu oddlužení) p edpokladem naplnČní úelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluh dle ust. § 414 a násl. IZ.

Odvolací soud je toho názoru, že insolvenním zákonem není zakázáno, aby k úhradČ zjištČných závazk v rámci oddlužení p ispČl svým darem nČkdo jiný, tedy zásadnČ lze akceptovat, aby i t etí osoba, pokud se k tomu dobrovolnČ zaváže, fakticky nesla b emeno oddlužení vedle dlužníka; proto pokud t etí osoba (v daném p ípadČ bratr manžela dlužnice) p islíbila dlužník m dar ve výši cca dvou milion korun, neodporuje to principu oddlužení, by by to mČl být samoz ejmČ p edevším dlužník, kdo by se mČl snažit vlastní aktivitou napravit svoji dluhovou situaci. Odvolací soud nespat uje za oddlužení se protivící skutenost ani to, že dlužnici v souasné dobČ zamČstnává obchodní spolenost, jejíž spolenicí a jednatelkou je její dcera, a že její mzda byla nČkolikanásobnČ zvýšena krátce p ed podáním insolvenního návrhu. Lze sice spekulovat o d vodu tak výrazného zvýšení mzdy dlužnice, nicménČ tato skutenost sama o sobČ pro závČr o absenci poctivého zámČru nepostauje.

Pro výsledek odvolacího ízení je tak podstatné, zda obstojí závČr soudu I. stupnČ o tom, že se dlužnice v roce 2010 dopustila nekalého jednání ke škodČ nČkterých vČ itel , když se zbavovala svého majetku v dobČ, kdy již mČla více vČ itel a pop . též povČdomost o existenci závazku v i ýSOB, a.s. na základČ ruitelského prohlášení.

Insolvenní soud (i Obvodní soud pro Prahu 4) uzav el, že manžel dlužnice ruitelské prohlášení ze dne 11.5.2007-jak vyplývá ze znaleckého posudku provedeného v ízení vedeném p ed Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 217/2010-vskutku podepsal. Vycházel p itom ze závČr znalkynČ Mgr. Ji iny Strakové, jejichž správnost ostatnČ dlužník sám opakovanČ p ipouštČl. V p ípadČ dlužnice je však situace odlišná. Z výše oznaeného znaleckého posudku a jeho doplnČní totiž vyplývá, že spojitost mezi srovnávacími podpisy a podpisy dlužnice na obou prohlášeních ruitele (dlužnice a jejího manžela) nelze prokázat, resp. že nelze rozhodnout, zda jsou sporné podpisy modifikovanou formou pravých podpis dlužnice, i zda je napsala jiná osoba. Dlužnice p itom od poátku tvrdí, a tuto argumentaci opakuje i v odvolání, že ruitelské prohlášení nepodepsala a nevČdČla ani o tom, že takové prohlášení podepsal její manžel.

Ze seznamu závazk p edloženého dlužnicí pak plyne, že vyjma sporného závazku z titulu ruení mČla ke dni podání insolvenního návrhu závazky v i t em vČ itel m, jejichž splatnost nastala v dobČ od 20.12.2011 do poátku roku 2012 . Žádný z tČchto závazk tak nebyl splatný v dobČ uskutenČní úkon , z nichž insolvenní soud dovozoval nepoctivý zámČr dlužnice (toto zjištČní potvrzuje i stav p ihlášených a zjištČných pohledávek dlužnice).

Odvolací soud souhlasí se závČrem insolvenního soudu, že za úkony smČ ující ke zmenšení majetku dlužnice by bylo možno považovat p evody obchodních podíl ve Spolenosti na Nguyena Vy Duc v kvČtnu 2010, z ízení zástavního práva k nemovitostem (bytu a garáži) ve spoleném jmČní dlužnice a jejího manžela ve prospČch Dagmar Teufel v b eznu 2010 k zajištČní její pohledávky a následný p evod vlastnického práva k tČmto nemovitostem v kvČtnu 2010 na TORALIUM, s.r.o. za cenu 8.000.000,-K, jež byla uhrazena p evzetím závazku dlužnice a jejího manžela v i Dagmar Teufel. Tyto úkony skutenČ vykazují znaky chování inČného ve snaze snížit míru uspokojení nárok nČkterých vČ itel , zatímco vČ itelé jiní (p edevším Dagmar Teufel) by byli zvýhodnČni.

Aby však závČr o nepoctivém úmyslu dlužnice (posuzováno v souvislosti s jednáním jejího manžela) obstál, muselo by být najisto postaveno, že dlužnice inila tyto úkony smČ ující ke zmenšení jejího majetku i ke snížení míry uspokojení vČ itel v dobČ, kdy mČla závazky po splatnosti, i v dobČ, kdy vČdČla o povinnosti manžela hradit z majetku ve spoleném jmČní manžel závazek ve výši p esahující 5.000.000,-K z titulu ruení, o jeho neschopnosti jej uhradit a o tom, že v d sledku této skutenosti nebude schopna ani ona své závazky z majetku spadajícího do spoleného jmČní manžel splnit. V tomto rozsahu však insolvenní soud skutkový stav nezjiš oval, když nevyslechl zamČstnankynČ ýSOB, a.s. p ítomné u podpisu ruitelských prohlášení, osobu, jež k podpis m dlužnice na obou ruitelských prohlášeních p ipojila doložku, že je jí dlužnice osobnČ známa ( kl. osobnČ znám ), ani manžela dlužnice, jenž obČ ruitelská prohlášení podepsal, a byl tedy pravdČpodobnČ p ítomen i vyhotovení podpisu dlužnice na uvedených listinách samotnou dlužnicí i t etí osobou. Provedením tČchto d kaz insolvenní soud postaví najisto (p i nejednoznaných závČrech znaleckého posudku ohlednČ pravosti podpisu dlužnice), zda dlužnice ruitelské prohlášení podepsala, i zda alespo vČdČla o tom, že ruitelské prohlášení podepsal její manžel. Pokud by totiž k p evodu obchodního podílu ve Spolenosti, ke z ízení zástavního práva k nemovitostem a k jejich prodeji došlo za situace, kdy dlužnice vČdČla, že nesplnČný závazek Spolenosti ve výši p esahující 5.000.000,-K bude vymáhán po jejím manželovi jako po ruiteli, a tedy z majetku ve spoleném jmČní manžel , vzbuzovalo by to pochyby o jejím poctivém zámČru, stejnČ jako to, že p evedla sv j obchodní podíl na osobu, již dle zjištČní soudu I. stupnČ nikdy nevidČla a jíž za t i mČsíce od p evodu podíl konilo povolení k pobytu na území ýeské republiky. KonenČ, tyto pochybnosti jsou zesilovány i okolnostmi vyšlými najevo v insolvenním ízení vedeném u MČstského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 7061/2011 ve vČci dlužníka Betta Plus Praha, s.r.o. (d íve Jelinek-Jagodnik, s.r.o.), o jehož úpadku bylo spolu s prohlášením konkursu rozhodnuto pravomocným usnesením ze dne 13.1.2012. Ze sdČlení insolvenního správce totiž plyne, že vyzval bývalé jednatele Spolenosti-dlužnici a jejího manžela, aby mu vydali ástku 2.716.484,27 K, již vyerpali z út Spolenosti, nebo aby doložili její využití pro Spolenost. Oba požádali správce o poskytnutí dodatené lh ty t í mČsíc , avšak ke dni 3.6.2013 nic neuhradili ani nedoložili úel erpání finanních prost edk .

Na základČ tČchto zjištČní a veden názory vyjád enými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) obanského soudního ádu, napadené usnesení v bodech II. a III. výroku zrušil a vČc vrátil k dalšímu ízení soudu prvního stupnČ, na nČmž bude, aby po doplnČní skutkových zjištČní opČtovnČ posoudil, zda dlužnice spl uje všechny podmínky pro povolení oddlužení.

Pouení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání p ípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou mČsíc od doruení tohoto rozhodnutí prost ednictvím MČstského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ýR.

V Praze dne 12. zá í 2013

JUDr. Ji í K a r e t a , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kate ina VanČková