2 VSPH 788/2016-A-27
MSPH 96 INS 10487/2015 2 VSPH 788/2016-A-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Ing. Josefa anonymizovano , anonymizovano , IČO:13105671, bytem a sídlem K Horoměřicům 29/1113, Praha 6, zast. advokátem JUDr. Janem Langmeierem, sídlem Na bělidle 997/15, Praha 5, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 10487/2015-A-20 ze dne 11. března 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 10487/2015-A-20 ze dne 11. března 2016 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zastavil insolvenční řízení zahájené na návrh, jímž se Ing. Josef Václavek (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že usnesení ze dne 29. 5. 2015 (č.d. A-9), jímž dlužníkovi uložil, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč, nabylo na základě potvrzujícího usnesení odvolacího Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016 (č.d. A-16) právní moci dne 2. 3. 2016. Protože lhůta k zaplacení zálohy marně uplynula dne 9. 3. 2016, a protože dlužník zálohu v této lhůtě nezaplatil, soud dle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání, v němž vyjádřil nesouhlas se závěry soudy obou stupňů ohledně uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Stejně jako v předchozím průběhu řízení namítal, že jeho majetkové poměry (nedostatek finančních prostředků a postižení jeho nemovitých a movitých věcí exekucemi) mu úhradu zálohy neumožňují. Proto měl za to, že insolvenční řízení nemělo být zastaveno, a proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ) nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné e krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud ani dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud z obsahu spisu ověřil, že insolvenční soud uložil dlužníkovi usnesením ze dne 29. 5. 2015 (č.d. A-9), aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč, a současně jej poučil o následku v případě nesplnění povinnosti spočívajícím v možnosti zastavit řízení. Toto usnesení dlužník napadl včasným odvoláním (č.d. A-10), na jehož základě Vrchní soud v Praze napadené usnesení jako správné (včetně lhůty určené k úhradě zálohy) potvrdil usnesením ze dne 23. 2. 2016 (č.d. A-16), jež bylo dne 16. 3. 2016 doručeno do datové schránky zástupce dlužníka; obě rozhodnutí tak nabyla právní moci. Lhůta k zaplacení zálohy počala dle ust. § 74 odst. 2 IZ běžet dne 17. 3. 2016 a skončila dne 25. 3. 2016, záloha však (dosud) zaplacena nebyla. Protože povinnost, jež mu byla uložena pravomocným soudním rozhodnutím, dlužník ve stanovené lhůtě nesplnil, nelze soudu prvého stupně, jenž za této situace postupoval podle ust. § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, vytknout žádné pochybení.

Předpoklady k tomu, aby namísto zastavení řízení bylo v řízení pokračováno, totiž nenastaly ani v odvolacím řízení. Zejména proto ne, že důvody, pro něž bylo třeba zálohu zaplatit, nepominuly, když nevyšlo (dodatečně) najevo, že prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak. V situaci, kdy je insolvenčním navrhovatelem, jenž má zaplatit zálohu, dlužník, je vyloučena i úvaha o zajištění zálohy na náklady insolvenčního řízení jejím vymožením, neboť podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ nelze po dobu insolvenčního řízení (od jeho zahájení) provést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala jeho majetek.

K odvolací argumentaci, která je v podstatné části toliko kritikou usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 2. 2016 (č.d. A-16), je třeba uvést, že, jak plyne i níže uvedeného poučení, dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v částce, která nepřevyšuje 50.000,-Kč (jak tomu bylo v tomto případě), není dovolání objektivně přípustné (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 66/2013 ze dne 29. 8. 2013 uveřejněné pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. dubna 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík