2 VSPH 776/2013-A-18
KSUL 81 INS 989/2013 2 VSPH 776/2013-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka Eduarda Demetera, bytem Antonína Sovy 625, Bílina, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 989/2013-A-11 ze dne 26. března 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 989/2013-

A-11 ze dne 26. března 2013 se m ě n í tak, že se dlužníkovi Eduardu Demeterovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 81 INS 989/2013-A-11 ze dne 26.3.2013 uložil Eduardovi Demeterovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 15.1.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužníkovi proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. Z návrhu na povolení oddlužení vyplývá, že jediným příjmem dlužníka je invalidní důchod a vdovecký důchod ve výši 8.138,-Kč měsíčně. Předpokládaný příjem dlužníka v následujících pěti letech by mohl dosáhnout částky 488.280,-Kč. Z této částky je nutné odečíst tzv. nezabavitelnou částku, která je vypočtena dle nařízení vlády č. 595/2006 Sb. a musí být ponechána k uspokojení základních životních potřeb dlužníka. Dále je nutné zohlednit částku 65.340,-Kč, která by připadla insolvenčnímu správci jako odměna. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se dlužník nachází v úpadku. Způsob řešení úpadku oddlužením, konkrétně formou splátkového kalendáře, však předpokládá, že dlužník bude v následujících 5 letech schopen uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. Ze skutečností uvedených v návrhu měl soud zato, že dlužník zákonem stanovené podmínky řešení úpadku oddlužením formu splátkového kalendáře nesplňuje. Se zřetelem k těmto okolnostem lze důvodně předpokládat, že i v případě složení stanovené zálohy bude soud nucen návrh na povolení oddlužení zamítnout a prohlásit na majetek dlužníka konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení stanoví v nižší výši. Namítal, že není schopen zálohu ve stanovené výši uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči třem věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 100.000,-Kč a vlastní pouze obvyklé vybavení bytu. Jeho měsíční příjem činí invalidní důchod a vdovecký důchod ve výši 8.138,-Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude v závislosti na původu jeho závazků, jejichž charakter nelze z předložených listin jednoznačně dovodit, řešen buď oddlužením, nebo nepatrným konkursem, přičemž dlužník zřejmě nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je v daném případě nezbytné. Vzhledem k počtu věřitelů dlužníka, souhrnné výši jeho závazků a rozsahu jeho majetku je však odvolací soud toho názoru, že žádný ze způsobů řešení úpadku přicházejících v úvahu nebude v prvotní fázi insolvenčního řízení vyžadovat vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, a přiměřenou je proto v daném případě záloha ve výši 5.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 5. srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová