2 VSPH 77/2012-A-37
MSPH 94 INS 15217/2011 2 VSPH 77/2012-A-37

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka EkoSolar, s.r.o., sídlem Ocelářská 392/9, Praha 9, zast. advokátem JUDr. Ladislavem Čočkem, sídlem Sokolská 622, Zlín, zahájené na návrh a) ROXY REAL, s.r.o., sídlem Gregorova 2115/10, Praha 4, zast. advokátkou JUDr. Irenou Janákovou, sídlem V Dolině 1516/1a, Praha 10, b) Mgr. Radima Frejlacha, bytem Brandlova 135, Hodonín, a c) Ing. Tomáše Veselého, bytem Jižní 940, Uherské Hradiště, obou zastoupených Bc. Zbyňkem Valou, bytem Stavařská 735, Uherské Hradiště, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 15217/2011-A-22 ze dne 23.prosince 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 15217/2011-A-22 ze dne 23.prosince 2011 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 94 INS 15217/2011-A-22 ze dne 23.12.2011 rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek EkoSolar, s.r.o. (dále jen dlužník), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Davida Termera (bod II. výroku), rozhodl o tom, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), věřitele vyzval, aby do 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body IV. a VI. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (bod V. výroku), na den 14.3.2012 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VII. a VIII. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu nejpozději do 28.2.2012 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod IX. výroku), dlužníkovi uložil, aby do 10 dnů sestavil a insolvenčnímu správci odevzdal seznamy svého majetku a závazků (bod X. výroku), a rozhodl o tom, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (bod XI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka domáhala ROXY REAL, s.r.o. (dále jen navrhovatel a) s tím, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V návrhu navrhovatel a) uvedl, že mu dne 8.7.2011 postoupil Ing. Aleš Obadal pohledávku vůči dlužníkovi ve výši 559.611,-Kč s příslušenstvím z titulu práva na zaplacení ceny reklamních služeb provedených podle požadavků dlužníka, z níž část ve výši 337.911,-Kč byla splatná ke dni 16.3.2011 a zbylá část ve výši 221.700,-Kč ke dni 5.4.2011. K doložení své pohledávky předložil navrhovatel a) kopie faktur a daňových dokladů, uznání závazku dlužníka ze dne 14.4.2011, postupní smlouvu a oznámení o postoupení pohledávky. Jako další věřitele, kteří mají vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, označil navrhovatel a) Českou republiku-Finanční úřad v Uherském Hradišti, jenž k vymožení daňového nedoplatku vydal exekuční příkaz na částku 3.323.865,67 Kč, jenž nabyl právní moci dne 31.5.2011, bývalé zaměstnance dlužníka Ing. Zbyňka Valu, Ing. Tomáše Veselého (dále jen navrhovatel c), Mgr. Radima Frejlacha (dále jen navrhovatel b), Jana Čechovského a Ing. Michala Koutného, jimž dlužník neuhradil mzdu (vesměs za březen a duben 2011), popř. odstupné, a dodavatele Stavební UH, s.r.o., Diamonds Technology, s.r.o., ELSEREMO, a.s. a STALO, s.r.o. Podáním pozdějších insolvenčních návrhů přistoupili k řízení navrhovatelé b) a c), již uvedli, že vůči dlužníkovi mají splatné pohledávky na nezaplacených mzdách a odstupném. K doložení tvrzených pohledávek předložili navrhovatelé b) a c) pracovní smlouvou, výpovědí ze strany dlužníka jako zaměstnavatele, mzdovými listy, výplatními lístky a potvrzením o zaměstnání. Jako další věřitele dlužníka označili bývalé zaměstnance dlužníka Ing.Zbyňka Valu, Ing. Michala Koutného a Jana Čechovského.

Usnesením ze dne 17.10.2011 zaslal soud dlužníkovi insolvenční návrhy a vyzval ho, aby se k nim do 15 dnů písemně vyjádřil, s tím, že pokud tak neučiní, bude mít soud zato, že insolvenčnímu návrhu neodporuje, a uložil mu, aby ve stejné lhůtě předložil seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců. Na usnesení reagoval dlužník podáním ze dne 11.11.2011 a požadoval, aby mu soud prodloužil lhůtu k vyjádření a k předložení seznamů do 5.12.2011. V podání uvedl, že jeho jednatel byl dlouhodobě nemocen, do 1.11.2011 byl v domácím ošetřování a v pracovní neschopnosti, s aktuálním stavem se musí seznámit, a není proto schopen poskytnout soudu objektivní podklady. Podle dlužníka má sice jisté závazky, ale disponuje dostatkem likvidních aktiv, aby je mohl v krátké době uhradit, a důvody pro vyhlášení insolvence proto nejsou. Přestože soud ponechal dlužníkovi lhůtu k vyjádření a k předložení seznamů, dlužník tak neučinil ani do 5.12.2011, jak po soudu požadoval.

Vycházeje z toho, že dlužník insolvenčním návrhům neodporoval ani se k nim během dostatečně dlouhé lhůty, již mu soud poskytl, kvalifikovaně nevyjádřil, rozhodl soud ve věci na základě listinných důkazů, jež mu předložili navrhovatelé a) až c), a na základě přihlášek a k nim připojených listinných důkazů, jež předložilo dalších dvacet věřitelů, již proti dlužníkovi uplatnili pohledávky ve výši převyšující 28 milionů Kč. Z předložených listin soud zjistil, že uplatněné pohledávky jsou vesměs splatné déle než tři měsíce, přičemž řada z nich se stala splatnou již v roce 2010.

Na základě těchto zjištění dospěl insolvenční soud k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní, přičemž nevyvrátil zákonnou domněnku, že tyto závazky neplní, protože toho není schopen, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a nesplnil uloženou povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona. Rozhodl proto, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze, a to v rozsahu bodu I. výroku, se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání a jeho doplněních vytýkal soudu prvního stupně, že ve věci rozhodl bez jednání, přestože se dlužník vyjádřil, že s insolvenčním návrhem nesouhlasí, a že nereflektoval žádosti dlužníka na prodloužení lhůty k vyjádření k návrhu a předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců. Tvrdil, že je schopen zajistit v krátké době úhradu svých splatných závazků vzhledem k řadě podnikatelských příležitostí spočívajících v dodávkách komponent pro fotovoltaické elektrárny zejména v Bulharsku a Rumunsku, když již měl předběžně dohodnuty dodávky na tyto trhy v hodnotě cca 300 milionů Kč. Prostřednictvím svého největšího dodavatele a současně věřitele STALO, s.r.o. měl též zajištěno přefinancování svých splatných závazků, jak o tom svědčí prohlášení této obchodní společnosti ze dne 1.2.2012, které předložil při jednání před odvolacím soudem.

Navrhovatel a) ve vyjádření k odvolání uvedl, že insolvenční soud poskytl dlužníkovi dostatek času na vyjádření i k předložení dokladů o jeho majetkové situaci. Pokud jde o zjištění úpadku dlužníka, poukázal na to, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 69 věřitelů s pohledávkami v celkové výši cca 320 milionů Kč. K argumentaci dlužníka ohledně zajištění úhrady závazků společností s ručením omezeným STALO upozornil na to, že ani z předloženého prohlášení neplyne, že by tato společnost uzavřela s dlužníkem jakékoliv dohody, které by tento vztah upravovaly. Navrhovatelé b) a c) se k odvolání nevyjádřili.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 insolvenčního zákona není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 insolvenčního zákona vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné poukázat i na ust. § 133 odst. 1 insolvenčního zákona, z něhož je zřejmé, že o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání buď za předpokladu, že se dlužník v procesním úkonu adresovaném soudu jednoznačně vzdal práva na projednání věci, popřípadě udělil s rozhodnutím bez jednání výslovný souhlas, obojí za předpokladu, že lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, anebo za předpokladu, že lze plně vyhovět insolvenčnímu návrhu, kterému nikdo neodporoval.

Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud v daném případě k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž jsou vedle navrhovatelů též Česká republika-Finanční úřad pro Prahu 9, jenž má vůči dlužníkovi splatné a vykonatelné pohledávky dosahující téměř výše 22,5 milionu Kč (nejstarší nedoplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 15.042.398,-Kč se stal splatným ke dni 25.11.2010) a Úřad práce České republiky, krajská pobočka pro hlavní město Prahu, jenž podle zákona č. 118/2000 Sb. uhradil za dlužníka jeho zaměstnancům mzdové nároky, odvedl daň z příjmu a uhradil sociální a zdravotní pojištění ve výši 1.707.098,-Kč. Existenci svých závazků dlužník ničím nezpochybnil. Ničím přitom nevyvrátil ani domněnku, že tyto závazky nebyl schopen plnit založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) insolvenčního zákona, tj. na tom, že je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a že nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dle názoru odvolacího soudu nepochybil insolvenční soud ani tím, že ve věci rozhodl bez jednání, neboť dlužník insolvenčnímu návrhu neodporoval, když se omezil toliko na to, že opakovaně na soudu požadoval, aby mu prodloužil lhůtu k vyjádření k insolvenčnímu návrhu a k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců, neboť jeho jednatel, jemuž podle obchodního zákoníku jakožto statutárnímu orgánu náleží obchodní vedení společnosti a jenž je povinen zajistit vedení účetnictví, byl dlouhodobě nemocen a nemá žádné podklady k tomu, aby splnil soudem uloženou povinnost. Přestože formálně nerozhodl o žádosti dlužníka na prodloužení lhůty, fakticky ji prodloužil již tím, že více než dva měsíce vyčkával, zda dlužník splní uloženou povinnost. Dlužno přitom poznamenat, že žádné konkrétní údaje, z nichž by bylo lze dovodit, že jimi alespoň zpochybňuje správnost tvrzení navrhovatelů a zjištění insolvenčního soudu ohledně existence svých závazků, neuvedl dlužník ani v odvolání, navíc ani v průběhu odvolacího řízení nepředložil požadované seznamy. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 9.února 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová