2 VSPH 763/2015-B-34
KSPH 61 INS 3292/2014 2 VSPH 763/2015-B-34

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Václava Černého a Marcely Černé, obou bytem Sokolovická 165, Komárov, o odvolání Raiffeisenbank, a.s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, zast. advokátem Mgr. Petrem Veselým, sídlem Široká 5, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 3292/2014-B-14 ze dne 3. listopadu 2014 ve znění usnesení č.j. KSPH 61 INS 3292/2014-B-30 ze dne 10. července 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 3292/2014-B-14 ze dne 3. listopadu 2014 ve znění usnesení č.j. KSPH 61 INS 3292/2014-B-30 ze dne 10. července 2015 s e z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 61 INS 3292/2014-B-14 ze dne 3. 11. 2014 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Václava Černého a Marcely Černé (dále jen dlužníci) rozhodl o tom, že nepotvrzuje volbu Mgr. Tomáše Linhy novým insolvenčním správcem .

Usnesením č.j. KSPH 61 INS 3292/2014-B-30 ze dne 10. 5. 2015, jímž usnesení ze dne 3. 11. 2014 (č.d. B-14) doplnil, rozhodl o tom, že nepotvrzuje usnesení první schůze věřitelů konané dne 3. 11. 2014 o volbě nového insolvenčního správce, kdy novým insolvenčním správcem byl zvolen Mgr. Tomáš Linha . V jeho odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 11. 3. 2014 (č.d. A-8) rozhodl o úpadku dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Kromě jiných věřitelů podala přihlášku do insolvenčního řízení Raiffeisenbank, a.s. (dále jen odvolatel), jež do něj přihlásila pohledávku v celkové výši 3.055.765,53 Kč, z níž 1.455.765,53 Kč představuje objem nezajištěné pohledávky, zbytek ve výši 1.600.000,-Kč představuje objem zajištěné pohledávky. Podáním ze dne 18. 6. 2014 odvolatel přihlášku doplnil a opravil, což mělo za následek její částečné zpětvzetí v rozsahu dílčí pohledávky č. 2 co do částky 37.452,-Kč, jež vzal soud na vědomí usnesením ze dne 19. 6. 2014 (č.d. P9-4), jež nabylo právní moci dne 8. 7. 2014. Odvolatel tedy uplatňuje v insolvenčním řízení pohledávku v celkové výši 3.018.223,53 Kč, z níž je 1.418.223,53 Kč objem nezajištěných pohledávek a zbytek ve výši 1.600.000,-Kč objem zajištěných pohledávek. Přihlášenou pohledávku tvoří 4 dílčí pohledávky, jež odvolatel přihlásil jako nepodmíněné. Do insolvenčního řízení přihlásilo 9 věřitelů včetně odvolatele pohledávky v celkové výši 4.926.759,42 Kč. isir.justi ce.cz

Na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 3. 11. 2014, jež bylo nařízeno výlučně k přezkoumání pohledávky odvolatele, byly přezkoumány jen dílčí pohledávky č. 3 a 4, jež byly zjištěny ve výši 141.855,95 Kč. Pokud jde o dílčí pohledávky č. 1 a 2 nebyly na pořad přezkumného jednání zařazeny, neboť je insolvenční správce IKT INSOLVENCE, v.o.s. (dále jen správce) označil jako podmíněné, neboť jsou plněny spoludlužníky, zatímco odvolatel je podle něj nesprávně přihlásil jako nepodmíněné. Po zvláštním přezkumném jednání se konala první schůze věřitelů, jíž se zúčastnil pouze odvolatel, přičemž žádný z věřitelů nezaslal hlasovací lístek. Odvolatel na ní disponoval hlasovacím právem v rozsahu 141.855 hlasů (představujících 2,87 % hlasů) z celkového počtu 4.926.760 hlasů, když mu soud hlasovací právo v rozsahu dalších 2.876.369 hlasů nepřiznal, neboť měl zato, že za situace, kdy odvolatel přihlásil dílčí pohledávky č. 1 a 2 jako nepodmíněné a správce měl zato, že se jedná o pohledávky podmíněné, bude namístě postupovat podle ust. § 188 odst. 2 insolvenčního zákona, tj. bude třeba, aby správce vyzval odvolatele k odstranění vad přihlášky. Spor o podmíněnosti nebo nepodmíněnosti přihlášky bude poté případně vyřešen rozhodnutím soudu o odmítnutí nebo neodmítnutí přihlášky pro její vady . Na schůzi hlasoval odvolatel pro odvolání správce z funkce, leč soud konstatoval, že k platnému odvolání správce nedošlo, neboť by k němu bylo třeba nadpoloviční většiny hlasů všech přihlášených věřitelů a odvolatel disponoval pouze 2,87 % hlasů. Poté hlasoval odvolatel o volbě Mgr. Tomáše Linhy, jehož navrhl co nového insolvenčního správce. Z týchž důvodů, tj. pro nedostatečný počet hlasů, soud volbu nepotvrdil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ke konání nové schůze věřitelů, na níž bude odvolatel oprávněn hlasovat o odvolání správce s hlasy odpovídající výši jím přihlášené pohledávky. Poukazuje na ust. § 52 odst. 3 insolvenčního zákona požadoval, aby odvolací soud přezkoumal i správnost rozhodnutí soudu prvního stupně o jeho hlasovacím právu. V odvolání zrekapituloval, že do insolvenčního řízení přihlásil pohledávky v celkové výši 3.049.055,56 Kč, jak popsal soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, přičemž dílčí pohledávku č. 2 vzal v rozsahu 37.542,-Kč zpět. Na přezkumném jednání konaném dne 3. 11. 2015 navrhl správce, že dílčí pohledávky č. 1 a 2 přezkoumá jako nesplatné a podmíněné, přestože je odvolatel přihlásil jako nepodmíněné s upozorněním, že je spoludlužník plní a jejich výše se mění. Návrh správce označil odvolatel za účelový s cílem zabránit mu v hlasování s těmito pohledávkami. Namítal přitom, že insolvenční správce není oprávněn svévolně přezkoumat pohledávku, jež byla přihlášena jako nepodmíněná, jako podmíněnou, byť byla přihlášena jako nesplatná, a nelze zaměňovat vznik a splatnost pohledávky. Pokud by měl důkazy o tom, že pohledávka byla zčásti uhrazena, mohl ji správce v tomto rozsahu popřít, ale nikoli přezkoumat ji jinak, než jak ji odvolatel přihlásil. Soudu odvolatel vytkl, že svévolně rozhodl o tom, že dílčí pohledávky č. 1 a 2 nebudou přezkoumány, aniž by svůj postup jakkoliv zdůvodnil. Na téže schůzi, na níž odvolatel soudu navrhl, aby mu přiznal hlasovací právo odpovídající všem přihlášeným pohledávkám, mu soud právo hlasovat s hlasy v rozsahu 2.876.369 (odpovídajícím dílčím pohledávkám č. 1 a 2) odňal, aniž by odnětí hlasovací práv odůvodnil.

Na téže schůzi hlasoval odvolatel pro odvolání správce a o ustanovení Mgr. Tomáše Linhy novým insolvenčním správcem, ale soud dovodil, že k odvolání správce nedošlo pro nedostatečné většinové kvórum jeho hlasů. Tato skutečnost však byla dle názoru odvolatele způsobena právě nesprávným rozhodnutím soudu o odnětí práva hlasovat s dílčími pohledávkami č. 1 a 2.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 29 insolvenčního zákona mohou se věřitelé na schůzi, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek, kteří mají právo hlasovat (odst. 1). Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v ust. § 21 až 24; ust. § 54 odst. 1 se nepoužije (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně (odst. 3). Insolvenčnímu správci odvolanému postupem podle odstavce 1 insolvenční soud uloží, aby mu ve stanovené lhůtě podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (odst. 4).

Z výše citovaného ustanovení je zřejmé, že ke změně v osobě insolvenčního správce (aniž by porušil povinnost uloženou mu zákonem či soudem) může dojít z vůle věřitelů tak, že se věřitelé na první schůzi konané po přezkumném jednání nejprve usnesou na tom, že odvolávají insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce, a poté případně i na tom, že ustanovují nového insolvenčního správce. Na rozdíl od rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce, které je účinné, jakmile bylo přijato (jakmile se na tom schůze věřitelů usnesla), je k účinnosti ustanovení nového insolvenčního správce schůzí věřitelů třeba jeho potvrzení insolvenčním soudem. Jinými slovy, výkladem a contrario lze dovodit, že usnesení schůze věřitelů o odvolání dosavadního insolvenčního správce insolvenční soud nepotvrzuje ani o něm jinak nerozhoduje, nýbrž podle ust. § 6 odst. 2 jednacího řádu pro insolvenční řízení zaznamená výsledek hlasování schůze věřitelů do protokolu o jednání schůze.

Co se týče hlasovacích práv, podle ust. § 49 odst. 1 insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak, vyžaduje se k platnosti usnesení schůze věřitelů prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek; přitom platí, že na každou 1,-Kč pohledávky připadá jeden hlas. Není-li dále stanoveno jinak, mají podle ust. § 50 odst. 1 téhož zákona právo hlasovat všichni na schůzi přítomní věřitelé, a nepřihlíží se ke hlasu, který je vázán na splnění podmínky. Podle ust. § 50 odst. 2 téhož zákona mohou věřitelé hlasovat také písemně podáním výslovně označeným jako Hlasovací lístek . Podle ust. § 51 insolvenčního zákona mohou věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, hlasovat v rozsahu popření, usnese-li se na tom schůze věřitelů. Jestliže schůze věřitelů nepřizná hlasovací právo věřitelům, jejichž pohledávka byla popřena, rozhodne o hlasovacím právu těchto věřitelů insolvenční soud (odst. 1). Nejde-li o případy uvedené v odstavci 1, rozhodne o hlasovacím právu věřitelů, jejichž pohledávka nebyla ještě zjištěna nebo je sporná, insolvenční soud. Učiní tak jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce nebo některého z věřitelů (odst. 3).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že v dané věci rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 3. 2014 (č.d. A-8) o úpadku dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správce do funkce. Odvolatel včas přihlásil do insolvenčního řízení 4 pohledávky ve výši 1.600.000,-Kč, 1.313.910,58 Kč, 16.174,20 Kč a 125.680,75 Kč s tím, že pohledávky č. 1 a 2 představují pohledávku na nesplacené jistině hypotečních úvěrů s příslušenstvím dle úvěrových smluv č. 102/083/09/1/01 ze dne 2. 12. 2009 a č. 301/02542/12/1/01 ze dne 20. 8. 2012, pohledávka č. 3 je pohledávkou z nesplacené smlouvy o rychlé půjčce č. 1355413 ze dne 1. 7. 2011 a pohledávka č. 4 pohledávkou ze smlouvy o rychlé půjčce č. 1513205 ze dne 25. 6. 2012. U pohledávek č. 1 a 2 odvolatel vyznačil, že se jedná o pohledávky nepodmíněné, jež dosud nejsou splatné a jsou zajištěny zástavním právem zřízených k nemovitostem v k.ú. Komárov u Hořovic a k.ú. Zaječov. V reakci na výzvu správce k odstranění vad přihlášky ohledně pohledávky č. 2 vzal odvolatel podáním ze dne 18. 6. 2014 zpět část pohledávky č. 2 v rozsahu 37.542,-Kč s tím, že v tomto rozsahu byla v mezidobí uhrazena, oponoval názoru správce, že je přihlášená pohledávka nepřezkoumatelná, a poukázal na to, že k přihlášce připojil všechny listiny, jichž se v přihlášce dovolával a které prokazují existenci přihlášené pohledávky. Usnesením ze dne 19. 6. 2014 (č.d. P9-4) vzal soud částečné zpětvzetí pohledávky č. 2 na vědomí.

Na přezkumném jednání konaném dne 20. 6. 2014, jehož se jako jediný věřitel zúčastnil odvolatel, soud konstatoval, že nebude přezkoumána přihláška odvolatele, již správce nezařadil do seznamu s tím, že odvolatele vyzval k jejímu doplnění. První schůzi věřitelů odročil soud na návrh odvolatele na 12. 9. 2014 s tím, že odvolatel je majoritním věřitelem, a aby předešel možným procesním komplikacím, odročil schůzi na dobu, kdy jeho přihláška bude již přezkoumána. Usnesením ze dne 11. 9. 2014 (č.d. B-10) nařídil soud zvláštní přezkumné jednání na den 3. 11. 2014 a na týž den odročil konání první schůze věřitelů. Na zvláštním přezkumném jednání, jež se konalo dne 3. 11. 2014, na něž se jako jediný věřitel dostavil odvolatel a na němž měly být jím přihlášené pohledávky přezkoumány, odvolatel zopakoval, že pohledávky č. 1 a 2 přihlásil jako nepodmíněné, leč dosud nesplatné. Vzhledem ke stanovisku správce, podle něhož jsou pohledávky č. 1 a 2 nesplatné a podmíněné, soud dovodil, že na zvláštním přezkumném jednání lze přezkoumat pouze pohledávky č. 3 a 4, jež nepopřel ani správce, ani dlužníci.

Na navazující schůzi věřitelů konané téhož dne, jíž se zúčastnil pouze odvolatel, soud konstatoval, že mu nedošly žádné hlasovací lístky a odvolatel má právo hlasovat v rozsahu zjištěných pohledávek ve výši 141.855,-Kč. Nato mu odvolatel navrhl, aby rozhodl o tom, že má právo hlasovat i v rozsahu dalších 2.876.369 hlasů odpovídající pohledávkám č. 1 a 2 s odůvodněním, že je výklad správce o podmíněnosti těchto pohledávek účelový. Soud prvního stupně dle protokolu o jednání rozhodl, že odvolatel má hlasovací právo v rozsahu 141.855 hlasů a že mu odnímá hlasovací právo v rozsahu dalších 2.876.369 hlasů . V dalším průběhu první schůze věřitelů potvrdil soud volbu odvolatele, jenž hlasoval pro vlastní návrh, zástupcem věřitelů, konstatoval, že hlasováním, jehož se zúčastnil pouze odvolatel, jehož hlasy netvoří nadpoloviční většinu hlasů přihlášených věřitelů, nedošlo k odvolání správce z funkce, a z téhož důvodu nepotvrdil volbu Mgr. Tomáše Linhy novým insolvenčním správcem. Proti rozhodnutí o nepotvrzení volby nového insolvenčního správce se odvolatel na schůzi věřitelů odvolal.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, vydal soud prvního stupně napadené rozhodnutí vycházeje z toho, že odvolatel nedisponoval dostatečným množstvím hlasů potřebným k tomu, aby se schůze věřitelů následující po přezkumném jednání usnesla na tom, že odvolává správce z funkce a ustanovuje nového insolvenčního správce. Tomuto zdůvodnění však neodpovídá výrok napadeného usnesení (nepatrná formulační odlišnost ve výroku vyhlášeném na schůzi věřitelů a v písemném vyhotovení usnesení je přitom podružná), jenž formuloval tak, jako by schůze věřitelů zvolila Mgr. Tomáše Linhu novým insolvenčním správcem: neusnesla-li se však schůze věřitelů na odvolání dosavadního a ustanovení nového insolvenčního správce (slovy soudu prvního stupně na volbě nového insolvenčního správce ), pak vůbec neměl důvod rozhodovat podle ust. § 29 odst. 3 insolvenčního zákona o tom, že usnesení schůze věřitelů nepotvrzuje.

Dle názoru odvolacího soudu však již před vydáním napadeného usnesení došlo v řízení k zásadním procesním pochybením, jež vyústila v jeho vydání. V prvé řadě je třeba poznamenat, že správce neměl žádný důvod k tomu, aby po odvolateli požadoval doplnění či opravu přihlášky, neboť žádná vada či neúplnost přezkoumání všech odvolatelem přihlášených pohledávek zjevně nebránila, a přihlášené pohledávky měly být spolu s ostatními přezkoumány již na přezkumném jednání konaném dne 20. 6. 2014. V návaznosti na to je pak na vrub správci i soudu prvního stupně nutno přičíst, že ani na zvláštním přezkumném jednání, jež bylo nařízeno výlučně za účelem přezkoumání pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení odvolatelem, nebyly přezkoumány pohledávky č. 1 a 2. Přestože ani jejich přezkoumání co do pravosti, výše a pořadí nic nebránilo a nebrání, nebyly-jak plyne z obsahu spisu-přezkoumány dosud. Spor správce a odvolatele přitom spočíval toliko v tom, že odvolatel přihlásil tyto pohledávky jako nepodmíněné a dosud nesplatné, protože jsou ve splátkách spláceny spoludlužníky, zatímco správce z této skutečnosti zřejmě dovozoval (formulace jeho výhrad není zcela přesná), že jejich vznik je podmíněn tím, že spoludlužníky spláceny nebudou. K tomu je třeba uvést, že skutečnost, že třetí osoba (např. ručitel) plní pohledávku věřitele ve splátkách, může mít za následek její zánik zcela či v části, což by podle ust. § 193 a § 194 insolvenčního zákona mohlo vést k popření její pravosti či výše, ale nijak neodůvodňuje její vyloučení z přezkumu. Z toho, že se více osob ve smlouvě zavázalo plnit určité závazky společně a nerozdílně, leč ve splátkách, nelze dovodit nic jiného, než že závazek ze smlouvy vznikl a že ve smlouvě bylo sjednáno jeho plnění ve splátkách s tím, že-obvykle-bývá sjednána splatnost jednotlivých splátek, přičemž jako celek je závazek splatný k datu poslední splátky. Výklad, podle něhož je vznik pohledávky věřitele ze smlouvy podmíněn tím, že spoludlužníci nebudou hradit splátky (tj. že závazek-dlužno zdůraznit již existující-nebude včas splácen), je naprosto nesprávný. Další procesní pochybení pak spočívalo v tom, že se soud místo toho, aby na návrh odvolatele rozhodl na schůzi věřitelů o jeho hlasovacím právu ve vztahu k pohledávkám č. 1 a 2, tj. aby rozhodl o tom, že mu je přiznává, či nikoli, rozhodl o tom, že mu je odnímá, jako kdyby jimi byl již nadán. Všechna tato procesní pochybení se kumulovala v závěru, že odvolatel, jemuž bylo shora popsaným způsobem znemožněno hlasovat počtem hlasů odpovídajícím pohledávkám, jež do insolvenčního řízení přihlásil, nemohl hlasovat pro usnesení o odvolání správce z funkce a o ustanovení nového insolvenčního správce.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 18. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík