2 VSPH 762/2015-A-23
MSPH 93 INS 6896/2015 2 VSPH 762/2015-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka MODŘANY Power, a.s., sídlem Komořanská 326/63, Praha 4, zahájené na návrh a) TEKA STAVBY, s.r.o., sídlem Poláky 18, pošta Chbany, zast. advokátem Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, sídlem Kadaňská 3550/39, Chomutov, b) BAUCOMEX CZ, s.r.o., sídlem Švédská 43, Praha 5, zast. advokátem JUDr. Tomášem Vrchlabským, sídlem Vinohradská 1216/87, Praha 2, a c) SEKISUI SPR Czech, s.r.o., sídlem Rašínova 422, Soběslav, o odvolání navrhovatele b) proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 6896/2015-A-10 ze dne 24. března 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 6896/2015-A-10 ze dne 24. března 2015 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 93 INS 6896/2015-A-10 ze dne 24.3.2015 odmítl insolvenční návrh, jímž se TEKA STAVBY, s.r.o. (dále jen navrhovatel) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku MODŘANY Power, a.s. (dále jen dlužník), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel a) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka návrhem ze dne 5.3.2015, jenž soudu doručil dne 17.3.2015, s tím, že vůči němu má splatné pohledávky z titulu práva na zaplacení ceny provedených prací dle obchodní smlouvy v celkové výši 167.649,89 Kč včetně příslušenství a nákladů vynaložených na jejich vymáhání; upřesnil, že pohledávku ve výši 127.933,74 Kč splatnou dne 18.10.2013 dlužník sice uhradil, ale na pohledávku ve výši 64.334,16 Kč splatnou dne 28.11.2013 a ve výši 59.985,-Kč splatnou 26.6.2014 přes opakované urgence nezaplatil nic. Jako další věřitele dlužníka označil navrhovatel a) Flash Steel Power, a.s., IKB Leasing ČR, s.r.o., ARC BLAST, s.r.o., EBRO ARMATUREN, s.r.o. a SOLIDIS, s.r.o. a uvedl přibližné údaje o výši jejich pohledávek; o právním titulu a splatnost jejich pohledávek nic konkrétního neuvedl. V obecné rovině tvrdil, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež dle vlastního tvrzení není schopen plnit, a poukazoval přitom na to, že vůči dlužníkovi podali již dříve insolvenční návrhy věřitelé, s nimiž následně uzavřel splátkový kalendář, a tím je zvýhodnil.

Dále soud citoval ust. § 42 odst. 4 občanského soudního řádu a § 3 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 29 NSČR 14/2011-A-20 uzavřel na tom, že insolvenční návrh vykazuje vady, jež vylučují pokračování v řízení. Navrhovateli a) vytkl, že v návrhu sice uvedl dostatečně konkrétní tvrzení o vlastní pohledávce vůči dlužníkovi, u dalších věřitelů však neuvedl konkrétní údaje o splatnosti jejich pohledávek, a nelze proto dovodit, že jsou splatné, a pokud ano, zda jsou již déle než 30 dnů po splatnosti. Z jeho tvrzení nelze dovodit ani to, že dlužník není schopen své závazky plnit. Dostatečným v tomto směru není ani jeho tvrzení, že s věřiteli, kteří proti němu dříve podali insolvenční návrh, uzavřel dohodu o splátkovém kalendáři.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se včas odvolala BAUCOMEX CZ, s.r.o. (dále jen navrhovatel b), jež k řízení přistoupila dne 1.4.2015 ve smyslu ust. § 107 odst. 1 insolvenčního zákona podáním pozdějšího insolvenčního návrhu, a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání poukázal navrhovatel b) na to, že i Nejvyšší soud ČR v usnesení, na něž odkazoval soud prvního stupně, uvedl, že lze legitimně vést debatu o míře konkretizace pohledávek dalších věřitelů dlužníka, včetně míry konkretizace údajů o lhůtě splatnosti těchto pohledávek , a vyjádřil přesvědčení, že není nezbytné, aby věřitel uvedl v insolvenčním návrhu zcela konkrétní okolnosti o pohledávkách dalších věřitelů, a že je navrhovatel a) popsal dostatečně. Zdůraznil přitom, že ve svém insolvenčním návrhu uvedl detailní údaje jak o svých pohledávkách vůči dlužníkovi, tak o pohledávkách dalších věřitelů-navrhovatele a) a MONIZ, s.r.o.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 téhož zákona musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce stanoví ust. § 3 odst. 2 téhož zákona vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, trvá soudní praxe důsledně na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku (ust. § 105 insolvenčního zákona). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání úpadku dlužníka (je průkazem oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně rozhodných skutečností toliko odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu ČR uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, z níž plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o jejich pohledávkách, včetně údajů o jejich splatnosti, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice označeni další věřitelé dlužníka, avšak údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, resp. že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, přitom nemá vliv okolnost, že se při zkoumání, zda je dlužník v úpadku, prosazuje v insolvenčním řízení vyšetřovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhující věřitel musí dle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona v insolvenčním návrhu náležitě vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do důvodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti a současně takto identifikovat další věřitele dlužníka a jejich pohledávky (v případě tvrzeného úpadku ve formě insolvence i co do splatnosti) a nabídnout též další skutková tvrzení, z nichž se podává závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek), nebo o jeho předlužení (je-li podnikatelem).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční návrh ze dne 5.3.2015 (č.d. A-1), jehož podáním bylo řízení dne 17.3.2015 zahájeno a jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, zdůvodnil navrhovatel a) tím, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence podle ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) insolvenčního zákona. Konkrétně tvrdil, že má vůči dlužníkovi splatné pohledávky v celkové výši 167.649,89 Kč sestávající z jistiny ve výši 124.319,16 Kč, úroku z prodlení ve výši 17.908,63 Kč a nákladů, jež vynaložil na vymáhání pohledávek ve výši 25.422,10 Kč, přičemž výší i daty splatnosti své pohledávky specifikoval, a že má dlužník splatné závazky i vůči dalším věřitelům, a to vůči Flash Steel Power, a.s. ve výši převyšující 3 miliony Kč, vůči IKB Leasing ČR, s.r.o. ve výši převyšující 10 milionů Kč, vůči ARC BLAST, s.r.o. ve výši převyšující 500.000,-Kč, vůči EBRO ARMATUREN, s.r.o. v přibližné výši 739.000,-Kč s příslušenstvím a vůči SOLIDIS, s.r.o. ve výši 1.300.000,-Kč s příslušenstvím. Jak správně poznamenal soud prvního stupně, konkrétní údaje o splatnosti závazků dlužníka vůči dalším věřitelům navrhovatel a) v návrhu neuvedl. Stručně shrnuto, skutečnosti, z nichž by bylo lze dovodit, že dlužník má ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona vůči více věřitelům závazky, jež byly splatné déle než 30 dnů, ani skutečnosti, z nichž by bylo lze dovozovat, že dlužník ve smyslu ust. § 3 odst. 2 písm. a) a b) téhož zákona není jejich splnění schopen, neboť zastavil platby podstatné části svých závazků, nebo že je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, navrhovatel a) v insolvenčním návrhu neuvedl.

Protože k pozdějšímu insolvenčnímu návrhu podanému dne 18.3.2015 (č.d. A-5) Š+H Bohunice, s.r.o. nemohl soud prvního stupně podle ust. § 97 odst. 3 insolvenčního zákona přihlédnout vzhledem k tomu, že plná moc připojená k návrhu nebyla opatřena úředně ověřeným ani uznávaným elektronickým podpisem této obchodní společnosti, nelze soudu prvního stupně vytknout žádné pochybení, když za této situace odmítl insolvenční návrh navrhovatele a) dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

Za podstatnou pro rozhodnutí o odvolání však odvolací soud shledal tu skutečnost, že navrhovatel b) přistoupil podle ust. § 107 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona k řízení podáním pozdějšího insolvenčního návrhu, jenž nepostrádá žádnou z náležitostí insolvenčního návrhu, a že včas podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Pokud jde o jeho insolvenční návrh ze dne 1.4.2015 (č.d. A-11), jenž doplnil podáním ze dne 2.4.2015 (č.d. A-13) a 8.4.2015 (č.d. A-15), kromě toho, že v něm specifikoval své pohledávky vůči dlužníkovi v celkové výši 2.675.701,70 Kč bez příslušenství, a to jak právním titulem (jedná se o právo na zaplacení ceny díla dle smlouvy ze dne 25.11.2010), tak daty splatnosti a fakturami, jimiž byly požadované platby vyúčtovány, právním důvodem, výší i splatností specifikoval i pohledávky dalších věřitelů MONIZ, s.r.o. (v celkové výši 13.830.565,55 Kč) a navrhovatele a). Protože za této situace má soud dostatek podkladů umožňující posoudit, zda dlužník je v úpadku, či nikoli, uzavřel odvolací soud na tom, že projednání insolvenčního návrhu nic nebrání.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za této situace za nutné zmínit, že podáním dalšího insolvenčního návrhu (č.d. A-19) přistoupila dne 24.6.2015 k řízení SEKISUI SPR Czech, s.r.o.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání navrhovatele b) důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 30. července 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová