2 VSPH 758/2013-B-57
KSPL 27 INS 13488/2012 2 VSPH 758/2013-B-57

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Josefa Hartla, bytem nám. 28.října 1438/6, Kraslice, zast. advokátem JUDr. Romanem Majerem, sídlem Vyskočilova 1326/5, Praha 4, pobočka Úslavská 33, Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 13488/2012-B-21 ze dne 13.prosince 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 13488/2012-B-21 ze dne 13.prosince 2012 se v bodech I. až III. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 13488/2012-B-21 ze dne 13.12.2012 zamítl návrh Josefa Hartla (dále jen dlužník) na povolení oddlužení a prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný (body I. až III. výroku), konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), a insolvenčnímu správci Insolvenční a správcovské, v.o.s. (dále jen správce) uložil, aby mu předložil zprávu o hospodářské situaci dlužníka (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že na návrh věřitele Krasland, s.r.o., k němuž podáním pozdějších insolvenčních návrhů přistoupili věřitelé T.G., a.s., Ing. David Graubner a MUDr. Pavel Trůka a dlužník, jenž podal spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, rozhodl usnesením ze dne 18.10.2012, jež nabylo právní moci dne 28.10.2012, o úpadku dlužníka a do funkce ustanovil správce. O způsobu řešení úpadku dlužníka nerozhodl.

Na přezkumném jednání konaném dne 13.12.2012 soud ze zprávy správce zjistil, že po zrušení živnostenského oprávnění ke dni 11.7.2012 je dlužník veden jako nezaměstnaný u Úřadu práce, pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 3.000,-Kč, vlastní nemovitosti, jež jsou předmětem zajištění, a jiný zpeněžitelný majetek nemá. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 22/2012 ze dne 31.7.2012 soud posuzoval, zda dlužník splní kritéria pro povolení oddlužení. Podle názoru soudu by dlužník dle propočtu správce mohl uhradit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 30,3 %, pokud by bylo úspěšným popření pohledávek a pokud by mu dárkyně Hana Daňková skutečně poskytovala po dobu oddlužení podle dohody o osobním důchodu částku 25.000,-Kč měsíčně, jak s ní kalkuloval správce. Dle soudu však taková dohoda uzavřena nebyla. Do spisu totiž dlužník sice založil dohodu uzavřenou se jmenovanou dne 18.7.2012, ale znějící pouze na částku 15.000,-Kč měsíčně. Tutéž dohodu předložil na schůzi věřitelů následující po přezkumném jednání i zástupce dlužníka, jenž potvrdil, že k uzavření dohody o poskytování důchodu ve výši 25.000,-Kč měsíčně nedošlo. Z uvedeného dle soudu plyne, že dlužník zřejmě nemá dostatečné finanční zdroje na splnění zákonných kritérií pro oddlužení splátkovým kalendářem, a to ani v případě, že by popření pohledávek bylo úspěšné. Pokud jde o jiné finanční zdroje (příjem dlužníka z pronájmu nemovitostí ve výši 24.129,-Kč měsíčně), dle zjištění správce je nájemce v prodlení s úhradou nájemného (do listopadu 2012 přesahuje dluh na nájemném 217.000,-Kč), a správce rozhodne o tom, zda dlužné nájemné bude vymáhat, či zda smlouvu vypoví. Vymožené finanční prostředky by sice připadly do majetkové podstaty, protože však nejde o stálý a jistý příjem dlužníka, pro účely splátkového kalendáře k němu dle názoru soudu nelze přihlížet. Případnému řešení úpadku dlužníka oddlužením naopak nebrání to, že dlužník má i dluhy z podnikání, neboť představují pouze 1,63 % přihlášených pohledávek. Protože oddlužení prodejem majetkové podstaty brání absence majetku zpeněžitelného ve prospěch nezajištěných věřitelů a oddlužení plněním splátkového kalendáře není možné pro nedostatek finančních prostředků, zamítl soud návrh dlužníka na řešení jeho úpadku oddlužením a prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o povolení oddlužení splátkovým kalendářem. V odvolání zrekapituloval obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí a namítal, že v případě řešení jeho úpadku oddlužením dosáhnou věřitelé podstatně vyššího uspokojení svých pohledávek. Vzhledem k tomu, že důchod ve výši 15 tisíc Kč měsíčně, který se mu zavázala poskytovat jeho neteř Hana Daňková, nepostačuje dle názoru soudu ke splnění požadavku úhrady alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, se jmenovanou se dohodl na tom, že mu bude poskytovat příspěvek ve výši 25 tisíc Kč měsíčně. Dohodu ze dne 7.1.2013 opatřenou dne 9.1.2013 ověřením podpisů k odvolání připojil. Dle názoru dlužníka měl insolvenční soud při posuzování výše jeho příjmu přihlédnout i k tomu, že lze očekávat příjem z pronájmu pozemků, byť je nájemce v současnosti v prodlení s úhradou nájemného. Ust. § 391 odst. 1 písm. b) totiž dlužníkovi ukládá povinnost předložit údaje o svých očekávaných příjmech v následujících 5 letech, a vymezuje tak určitý předpoklad, nikoli garanci, jeho budoucích příjmů, z něhož by měl soud při posuzování splnění zákonných předpokladů vycházet. V doplnění odvolání a čestném prohlášení, jež k němu připojil, dlužník uvedl, že souhlasí s tím, aby na plnění oddlužení byl použit příjem z pronájmu pozemků sjednaného správcem.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenční soud podle ust. § 395 odst. 2 insolvenčního zákona i tehdy, jestliže jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Podle ust. § 395 odst. 3 insolvenčního zákona lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, zamítl insolvenční soud návrh dlužníka na povolení oddlužení proto, že dospěl k závěru, že hodnota plnění, jež by vzhledem k doloženému budoucímu příjmu dlužníka obdrželi při oddlužení nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek.

Vzhledem k tomu, že svá skutková zjištění insolvenční soud blíže nepopsal (při úvaze o tom, zda dlužník splňuje zákonné požadavky podmiňující povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře sice uvedl, že za dlužníkem doložené budoucí příjmy má podporu v nezaměstnanosti ve výši 3.000,-Kč a částku 15.000,-Kč, již se dlužníkovi zavázala vyplácet Hana Daňková, zatímco k případným příjmům z pronájmu nemovitostí či k vymožení pohledávky z titulu dlužného nájemného bez dalšího nepřihlíží, neuvedl však, ani kolik činí souhrn závazků vůči nezajištěným věřitelům, ani jakou část z nich bude dlužník schopen za pět let uhradit, a v této souvislosti toliko zmínil, že popření některých pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení může být úspěšné, aniž by konkrétně zmínil, o které pohledávky se jedná, jakou část pohledávek nezajištěných věřitelů představují a jakým způsobem předběžně hodnotí důvodnost popření), nemohl odvolací soud hodnotit napadené usnesení jinak než jako nepřezkoumatelné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení v bodech I. a II. a na nich závislém bodě III. výroku podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v jeho průběhu bude nezbytné zjistit, jakého objemu dosahují pohledávky nezajištěných věřitelů dlužníka i s přihlédnutím k tomu, jaký je výsledek sporů o určení pravosti, výše a pořadí popřených pohledávek (odvolacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že byla pravomocně zamítnuta žaloba, jíž se věřitel Krasland, s.r.o. domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 14.281.917,81 Kč), resp. alespoň předběžně posoudí význam popření, a ověří, zda příjmy dlužníka umožňují během 5 let úhradu alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, přičemž přihlédne i k obsahu dohody ze dne 7.1.2013, již předložil dlužník spolu s odvoláním, a k případným dalším příjmům dlužníka.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 3.ledna 2014 JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová