2 VSPH 750/2015-A-12
KSPL 27 INS 34821/2014 2 VSPH 750/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Spartakiádní 1969, Sokolov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 34821/2014-A-6 ze dne 25. února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 34821/2014-A-6 ze dne 25. února 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Miroslav Matula (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, avšak údaje v něm obsažené (v kolonce č. 7) neposkytovaly dostatečný podklad pro závěr, že se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Soud postrádal jednak konkrétní údaje o splatnosti celých závazků , jež dle jeho názoru není možno nahradit údajem o splatnosti poslední splátky, jak to učinil dlužník, jednak konkrétní tvrzení ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ. Uzavřel proto, že dlužník předložil neprojednatelný návrh, jenž neobsahuje všechny předepsané náležitosti, postupoval dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a rozhodl, že se insolvenční návrh neodmítá. Namítal, že v návrhu uvedl veškeré náležitosti a že prokázal i podmínku platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 2 b) IZ, neboť neplní závazky po dobu delší než 3 měsíce. V této souvislosti odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 1722/2014, z něhož dovozoval, že jím uvedená tvrzení v návrhu jsou dostatečná pro závěr, že se nachází v úpadku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26. 2. 2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27. 1. 2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 23.12.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v jehož kolonce č. 7 uvedl, že má vůči 8 věřitelům nezajištěné závazky ve výši 421.981,-Kč, přičemž věřitele označil všemi zákonem požadovanými náležitostmi (názvem, sídlem a identifikačním číslem), uvedl výši závazků vůči nim a jejich právní titul a všechny závazky uznal co do pravosti i výše. Co do splatnosti jednotlivých závazků (kromě závazku vůči AIG Europe limited, u něhož tvrdil, že byl zesplatněn ke dni 2.6.2014) uvedl konkrétní data splatnosti již neuhrazených splátek a dobu (v měsících), po kterou je s placením v prodlení.

Soud prvého stupně při rozhodování vycházel z toho, že dlužník předložil neprojednatelný insolvenční návrh, neboť v něm chyběly údaje o splatnosti jeho celých závazků. Dlužník však v návrhu konkrétně uvedl datum splatnosti jednoho zesplatněného závazku (2.6.2014) a u všech zbývajících uvedl údaje o výši a splatnosti splátek, přičemž specifikoval konkrétní data již neuhrazených splátek stejně jako dobu, po kterou se nachází v prodlení s jejich placením (v rozmezí od 3 do 9 měsíců).

Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvého stupně dospěl k závěru, že v daném případě z tvrzení dlužníka obsažených (toliko) v návrhu lze dovodit, že ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ má více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky v určité (konkrétní) výši po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, a že je není schopen plnit. Údaje obsažené v insolvenčním návrhu tak vytvářejí ve skutkové rovině takový obraz věci, z nějž lze logicky dovodit-pokud budou tvrzení uvedená v návrhu shledána pravdivými-skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku. Požadavek, aby dlužník v návrhu uvedl splatnost celých závazků , a nikoli splátek, s jejichž placením je v prodlení, nemá oporu v zákoně.

Insolvenční návrh tedy nevykazuje nedostatky bránící pokračování v řízení, pro něž by bylo namístě jej dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout, a tudíž podmínky vydání napadeného usnesení nebyly dány.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 21. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná