2 VSPH 747/2013-B-23
KSPH 35 INS 24198/2012 2 VSPH 747/2013-B-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Věry Rakouské, bytem K. H. Máchy 270, Příbram VII, o odvolání dosavadní insolvenční správkyně Mgr. Kristýny Vondráčkové, sídlem Roubalova 25, Brno, pobočka Štefánikova 38, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 24198/2012-B-16 ze dne 18. dubna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 24198/2012-B-16 ze dne 18. dubna 2013 se m ě n í tak, že se Mgr. Kristýna Vondráčková z funkce insolvenční správkyně neodvolává a Mgr. Jan Zachariáš se insolvenčním správcem neustanovuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením v bodě I. výroku odvolal Mgr. Kristýnu Vondráčkovou (dále jen dosavadní správkyně) z funkce insolvenční správkyně Věry Rakouské (dále jen dlužnice), v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Jana Zachariáše, v bodě III. výroku rozhodl o tom, že dosavadní správkyně je povinna bez zbytečného odkladu informovat nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předat mu všechny doklady související s výkonem funkce, a v bodě IV. výroku uložil dosavadní správkyni, aby mu v určené lhůtě předložila vyúčtování nákladů vzniklých v souvislosti s výkonem funkce.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu dosavadní správkyně podáním ze dne 7.4.2013 oznámila, že v současnosti vykonává činnost insolvenčního správce prostřednictvím 1. Insolvenční, v.o.s., které bylo dne 18.2.2013 povoleno vykonávat činnost správce prostřednictvím ohlášené společnice, jíž je právě dosavadní správkyně. Konstatoval, že žádosti o jmenování 1. Insolvenční v.o.s. novým insolvenčním správcem nebylo předsedkyní Krajského soudu v Praze vyhověno, neboť není zapsána v seznamu insolvenčních správců Krajského soudu v Praze. Z toho dovodil, že funkce dosavadní správkyně jakožto fyzické osoby je pozastavena, přičemž závěr (jenž vyplývá z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 237/2011 ze dne 1.6.2011), že tato skutečnost není sama o sobě důvodem pro odvolání správce z funkce, nelze na danou věc aplikovat, neboť společnost 1. Insolvenční, v.o.s. není zapsána v seznamu insolvenčních správců Krajského soudu v Praze a tudíž nelze v tomto případě postupovat způsobem judikovaným v usnesení Vrchního soudu v Praze . S odkazem na ust. § 31 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) odvolal dosavadní správkyni z funkce a ustanovil nového insolvenčního správce v souladu s opatřením předsedkyně Krajského soudu v Praze ze dne 23.11.2012. Dosavadní správkyni uložil povinnosti dle ust. § 31 odst. 4 IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dosavadní správkyně včas odvolala, a to v rozsahu bodů I. a II. výroku, a navrhovala, aby je odvolací soud v napadené části zrušil, popř. je změnil tak, že se insolvenčním správcem ustanovuje 1. Insolvenční, v.o.s. S poukazem na závěry vyslovené v usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 4795/2010, 3 VSPH 237/2011-B-24 ze dne 1.6.2011 namítala, že nenaplnila žádnou z podmínek zakládajících důvod jejího odvolání z funkce. Zdůraznila, že splňuje zákonné předpoklady pro výkon činnosti insolvenčního správce stanovené v zákoně o insolvenčních správcích, přičemž s ohledem na ust. § 9 odst. 1 písm. d) tohoto předpisu sice nyní vykonává činnost jako ohlášený společník veřejné obchodní společnosti, nicméně právo vykonávat činnost jí nezaniklo, pouze ji nyní vykonává formou veřejné obchodní společnosti . Poukázala na to, že svou činnost vykonávala řádně, nestuduje, není zaneprázdněna ani u ní neexistuje zdravotní překážka zakládající důvod odvolání z funkce. Nesouhlasně se vyjádřila k závěru soudu I. stupně, jenž spatřoval důvod pro její odvolání z funkce ve skutečnosti, že veřejná obchodní společnost, jejímž je ohlášeným společníkem, není zapsána v seznamu insolvenčních správců vedeném Krajským soudem v Praze; argumentovala přitom na podporu závěru, že v žádném zákonném ani podzákonném ustanovení nejsou upraveny možnost sestavování seznamů insolvenčních správců pro jednotlivé insolvenční soudy, podmínky pro zápis insolvenčních správců do takových seznamů ani používání těchto seznamů jako podkladu pro ustanovení, resp. odvolání insolvenčního správce, a dovodila, že pouhé sdělení Krajského soudu v Praze, že takový seznam byl opatřením předsedy soudu vytvořen, nezakládá vznik veřejně závazné normy . Poukázala též na zásady hospodárnosti a rychlosti insolvenčního řízení a konstatovala, že vykonávala svou činnost řádně a v souladu se zákonem, když se řádně ujala své funkce, provedla šetření majetkových poměrů dlužnice, sestavila seznam přihlášených pohledávek a provedla jejich přezkum, vypracovala zprávu o své dosavadní činnosti, kde zhodnotila osobní a majetkové poměry dlužnice, posoudila vhodný způsob řešení jejího úpadku a navrhovaný způsob řešení úpadku odůvodnila; účastnila se přitom dvou přezkumných jednání a schůze věřitelů. Uzavřela, že její odvolání z funkce by znamenalo zpomalení insolvenčního řízení a nedůvodné zvýšení jeho nákladů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Dle ust. § 31 odst. 1 IZ ve znění účinném do 31.7.2013 může insolvenční soud z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle ust. § 9 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZIS) se insolvenčnímu správci pozastavuje právo vykonávat činnost insolvenčního správce, jde-li o insolvenčního správce, který je ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti, dnem, kdy veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce. Podle ust. § 11 odst. 2 písm. a) ZIS může insolvenční správce po dobu pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce pouze jako ohlášený společník.

Jak již Vrchní soud v Praze zdůraznil např. v usnesení č.j. KSPH 41 INS 4795/2010, 3 VSPH 237/2011-B-24 ze dne 1.6.2011, součástí koncepce insolvenčního zákona je i působení insolvenčního správce jakožto profesionalizované osoby, u níž jsou podmínky vzniku oprávnění vykonávat tuto činnost, včetně vedení seznamu těchto správců, upraveny zvláštním zákonem. Odborná způsobilost pro výkon funkce insolvenčního správce (u veřejné obchodní společnosti způsobilost ohlášeného společníka) je zajištěna kvalifikačními předpoklady (požadavek vysokoškolského vzdělání magisterského studijního programu a složení příslušné odborné zkoušky organizované Ministerstvem spravedlnosti). Splnění podmínek pro vznik práva vykonávat činnost insolvenčního správce ověřuje a vydáním povolení (zvláštního povolení) dle ust. § 6 nebo § 8 ZIS aprobuje Ministerstvo spravedlnosti, které také vede seznam těchto insolvenčních správců jako součást veřejného insolvenčního rejstříku. Osobám zapsaným v seznamu správců podle dosavadních právních předpisů (podle ust. § 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb.) zůstalo k 1.1.2010 oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce zachováno, jen pokud k uvedenému datu za podmínek stanovených zákonem o insolvenčních správcích získaly od Ministerstva spravedlnosti povolení k výkonu této činnosti (viz přechodná ustanovení v § 40 a 41 ZIS).

Soudní praxe se již zabývala v zákoně výslovně neřešenou otázkou dalšího působení těch insolvenčních správců, již byli do funkce ustanoveni před 1.1.2010, avšak nesložili zkoušku insolvenčního správce (rozdílovou zkoušku). Došla přitom k závěru, že tato okolnost sama o sobě neznamená zánik způsobilosti insolvenčního správce v konkrétním insolvenčním řízení; je tomu tak již proto, že IZ v ust. § 22 odst. 2 připouští možnost jmenovat insolvenčním správcem osobu, která splňuje obecné i kvalifikační předpoklady a v seznamu zapsána není. V této souvislosti lze připomenout i závěry Vrchního soudu v Olomouci vyjádřené v usnesení sp. zn. KSBR 26 INS 292/2009, 2 VSOL 107/2009-B ze dne 16.4.2009, v němž soud dovodil, že pouhé vyškrtnutí ze seznamu insolvenčních správců, ať již jako důsledek písemné žádosti, resp. oznámení správce ve smyslu § 12 písm. e), či důsledek § 40 odst. 2 ZIS, není důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce, neboť žádné zákonné ustanovení takovému insolvenčnímu správci nebrání, aby v této funkci dané řízení dokončil .

Zákon vychází z koncepce, že není možné, aby jedna a táž fyzická osoba mohla být ustanovena v insolvenčním řízení jednak jako insolvenční správce, jednak jako ohlášený společník veřejné obchodní společnosti. Takový je smysl úpravy pozastavení výkonu činnosti insolvenčního správce v citovaném ust. § 9 odst. 1 písm. d) ZIS. Jinak řečeno, jakmile je insolvenčnímu správci, který se stal ohlášeným společníkem, pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce, není možné, aby byl od tohoto dne ustanoven podle ust. § 25 IZ insolvenčním správcem. Tím může být ustanovena pouze veřejná obchodní společnost, jejímž je společníkem, a on sám může nadále vykonávat činnost insolvenčního správce jen jako ohlášený společník.

Naproti tomu z této úpravy nelze bez dalšího dovozovat, jak to učinil soud I. stupně, že je pozastavení činnosti insolvenčního správce ve smyslu ust. § 9 odst. 1 písm. d) ZIS samo o sobě důvodem pro jeho odvolání z funkce, do níž byl ustanoven dříve. Aby tomu tak bylo, musely by dle úpravy účinné do 31.7.2013 být dány důležité důvody odvolání vymezené v ust. § 31 odst. 1 IZ, popř. důvody zproštění podle ust. § 32 IZ. Žádný takový důvod však v dané věci zjištěn nebyl, když soud I. stupně založil své rozhodnutí na názoru, že pozastavení činnosti insolvenčního správce zakládá samostatnou skutkovou podstatu pro odvolání dosavadní správkyně z funkce. Tento názor, jak vyloženo výše, ovšem správný není.

Bez významu je přitom i poukaz na skutečnost, že veřejná obchodní společnost, jejímž je dosavadní správkyně ohlášeným společníkem, nebyla ke dni vydání rozhodnutí zapsána v seznamu insolvenčních správců Krajského soudu v Praze; nejsou-li totiž dány důvody pro odvolání dosavadní správkyně z funkce, nejsou dány ani důvody pro ustanovení (jakéhokoli) správce nového (a tím ani k posuzování, zda je způsobilý funkci vykonávat), a shora uvedené judikatorní závěry, jež soud I. stupně odmítl, se tak v dané věci beze zbytku uplatní. Na posouzení otázky, zda existují relevantní důvody, pro něž by měl být insolvenční správce odvolán z funkce, navíc nemůže mít vliv ani žádná skutečnost týkající se osoby (hypoteticky) nově ustanoveného správce.

V daném případě učinila dosavadní správkyně v průběhu insolvenčního řízení řadu úkonů poté, co byla usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 24198/2012-A-11 ze dne 28.11.2012 do funkce ustanovena. V rámci výkonu své funkce předkládala soudu zprávy o stavu insolvenčního řízení, zpracovala seznamy přihlášených pohledávek, přezkoumala je, prověřila příjmové a majetkové poměry dlužnice, zhodnotila, zda dlužnice dosáhne povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a zúčastnila se dvou přezkumných jednání a schůze věřitelů. V probíhajícím řízení, v němž bylo dne 27.3.2013 schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, by proto změna v osobě insolvenčního správce byla v rozporu se zásadou hospodárnosti insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné; postupoval proto dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení změnil v bodě I. výroku tak, že se dosavadní insolvenční správkyně z funkce neodvolává, a v bodě II. výroku tak, že se nový insolvenční správce neustanovuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 23. ledna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková