2 VSPH 746/2013-B-22
KSPH 35 INS 15074/2012 2 VSPH 746/2013-B-22

USNES EN Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Pavla Novotného, bytem Ke Hřišti 47, Štítary, o odvolání Credico europe, a.s., sídlem Maltézské náměstí 537/4, Praha 1, zast. advokátem Mgr. Tomášem Holubcem, sídlem Úvalská 774/13, Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Praze vyhlášenému na schůzi věřitelů konané dne 26.března 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze vyhlášené na schůzi věřitelů konané dne 26.března 2013 znějící: Insolvenční správce Ing. Tomáš Pachman se neodvolává z funkce se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Od ůvo d ně n í:

Krajský soud v Praze usnesením vyhlášeným na schůzi věřitelů konané dne 26.3.2013 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Pavla Novotného (dále jen dlužník) rozhodl o tom, že se Ing. Tomáš Pachman (dále jen správce) neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka. Učinil tak poté, co poukazuje na ust. § 29 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že kvórum potřebné pro rozhodnutí schůze věřitelů o odvolání správce činí 1.444.005,40 hlasu, přičemž věřitelé přítomní na schůzi disponují pouze 1.201.206,60 hlasu, což není pro odvolání správce z funkce dostačující.

Proti tomuto usnesení podala Credico europe, a.s. (dále jen odvolatelka) odvolání, v němž uvedla, že na přezkumném jednání konaném dne 26.3.2013 uznal správce její pohledávku ve výši 1.201.206,60 Kč a popřel její pohledávku ve výši 852.500,-Kč a dalším přihlášeným věřitelům popřel pohledávky ve výši 384.584,-Kč; z celkové sumy přihlášených pohledávek 2.888.010,80 Kč popřel tedy správce pohledávky ve výši 1.237.084,-Kč. Poukázala na to, že na schůzi věřitelů, jež následovala po přezkumném jednání, navrhla odvolání správce z funkce a ustanovení Mgr. Petra Brože novým insolvenčním správcem; o tomto návrhu pak jako jediný přítomný věřitel s právem hlasovat na schůzi věřitelů hlasovala svými 1.201.206 hlasy. Soudu I. stupně vytkla, že přestože popřením pohledávek došlo ke snížení potřebného hlasovacího kvóra pro odvolání správce z funkce z 1.444.005 hlasů (50 % z přihlášených pohledávek ve výši 2.888.010,80 Kč) na 825.463 hlasů (50 % z přihlášených pohledávek s právem hlasu ve výši 1.650.926,80 Kč), rozhodl, jak je uvedeno výše. Namítala nesprávné právní posouzení věci spočívající v nesprávné aplikaci ust. § 29 odst. 1 IZ ve spojení s ust. § 51 téhož zákona a vyjádřila přesvědčení, že pro hlasování dle ust. § 29 odst. 1 IZ má být potřebné kvórum počítáno ze zjištěných pohledávek ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů. Poukázala přitom na judikaturu Vrchního soudu v Praze k této otázce, konkrétně na usnesení č.j. 2 VSPH 1068/2011-B-18 ze dne 19.12.2011. Dle názoru odvolatelky tvořily její hlasy potřebnou většinu, neboť představovaly 72,8 % hlasů věřitelů se zjištěnými pohledávkami, a proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že -součet všech přihlášených pohledávek ke dni předcházejícímu schůzi věřitelů, tj. ke dni 25.3.2013, činil 2.888.010,80 Kč; -na přezkumném jednání konaném dne 26.3.2013 (č.d. B-7) byly popřeny pohledávky odvolatelky v rozsahu 852.500,-Kč, DAKOINVEST CZ, s.r.o. v rozsahu 291.477,-Kč, PROFI CREDIT Czech, a.s. v rozsahu 43.107,-Kč a HELP FINANCIAL, s.r.o. v rozsahu 50.000,-Kč; -na schůzi věřitelů konané po skončení přezkumného jednání byly přítomny odvolatelka a věřitelka č. 2 DAKOINVEST CZ s.r.o., zatímco věřitelka č. 12 Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení schůzi opustila, žádné hlasovací lístky dle ust. § 50 odst. 2 a 3 IZ k této schůzi soudu doručeny nebyly; -k rozsahu hlasovacích práv na schůzi věřitelů insolvenční soud konstatoval, že věřitel č. 1 uvádí, že nechce hlasovat v rozsahu popření své pohledávky ve výši 852.500,-Kč s přihlédnutím k ustanovení § 178 IZ a zástupce věřitele č. 2 též uvádí, že v rozsahu tohoto popření v jeho případě celé pohledávky nechce hlasovat, proto není třeba rozhodovat o hlasovacích právech ve smyslu ust. § 51 IZ ; -do protokolu soud zaznamenal návrh odvolatelky na odvolání správce z funkce a na ustanovení Mgr. Petra Brože novým insolvenčním správcem a své sdělení, že v daném případě zastává názor, že se počítá kvórum dle přihlášených věřitelů a v případě popření pohledávky mělo být rozhodováno podle ust. § 51 IZ schůzí věřitelů, o čemž vzhledem k tomu, že netrval na hlasování v rozsahu popření, nebylo hlasováno, a tedy jeho hlasovací právo je v rozsahu 1.201.206 hlasů ; -dále soud do protokolu zaznamenal, že Přítomný věřitel přesto uvádí, že hlasuje pro odvolání insolvenčního správce z funkce plným počtem svých hlasů , konstatoval, že potřebné kvórum pro rozhodnutí schůze věřitelů o odvolání správce dle ust. § 29 IZ činí 1.444.005,40 hlasů, přítomní věřitelé na dnešní schůzi disponují výší hlasů 1.201.206,60, což není dostatečný počet pro případné odvolání správce z funkce , a rozhodl, že insolvenční správce Ing. Tomáš Pachman se neodvolává z funkce ; -proti tomuto rozhodnutí se odvolatelka na místě odvolala.

Z ust. § 29 IZ vyplývá, že se na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek (odstavec 1). Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v ust. § 21 až 24; ust. § 54 odst. 1 se nepoužije (odstavec 2). Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně (odstavec 3).

Z výše citovaného ustanovení je patrné, že ke změně v osobě insolvenčního správce (aniž by porušil povinnost uloženou mu zákonem či soudem) může dojít z vůle věřitelů rovněž tak, že se věřitelé na první schůzi konané po přezkumném jednání nejprve usnesou na tom, že odvolávají insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce, a poté případně i na tom, že ustanovují nového insolvenčního správce. Na rozdíl od rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce, které je účinné, jakmile bylo přijato (jakmile se na tom schůze věřitelů usnesla), je k účinnosti ustanovení nového insolvenčního správce schůzí věřitelů třeba jeho potvrzení ze strany insolvenčního soudu. Jinými slovy, výkladem a contrario lze dovodit, že usnesení schůze věřitelů o odvolání dosavadního insolvenčního správce insolvenční soud nepotvrzuje ani o něm jinak nerozhoduje, nýbrž podle ust. § 6 odst. 2 jednacího řádu pro insolvenční řízení zaznamená výsledek hlasování schůze věřitelů do protokolu o jednání schůze.

V dané věci se však insolvenční soud těmito závěry neřídil. Z protokolu o schůzi věřitelů (č.d. B-8) je totiž zřejmé, že namísto toho, aby nechal věřitele hlasovat o návrhu a učinil do protokolu záznam o tom, jaký byl celkový výsledek hlasování schůze věřitelů (zda se schůze usnesla či neusnesla na odvolání dosavadního a ustanovení nového správce), pouze konstatoval, že odvolatelka nedisponuje potřebným počtem hlasů pro případné odvolání správce z funkce , a rozhodl o tom, že se správce z funkce neodvolává. Napadené usnesení tudíž již z tohoto důvodu nemůže obstát.

Pro posouzení dalšího obsahu odvolání se pak jeví klíčovou námitka, že soud I. stupně nesprávně vyložil ust. § 29 odst. 1 IZ z pohledu úpravy hlasovacího práva.

Odvolací soud v první řadě předesílá, že odvolatelkou zmiňované ust. § 49 odst. 1 IZ upravuje tzv. obecné hlasovací kvórum tak, že se k platnosti usnesení schůze věřitelů vyžaduje prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek. Tato úprava však neplatí bezvýjimečně, když IZ v některých případech stanoví pro přijetí usnesení schůze tzv. speciální hlasovací kvórum. Jde např. právě o usnesení o odvolání dosavadního a ustanovení nového insolvenčního správce dle ust. § 29 odst. 1 IZ nebo usnesení o stanovení způsobu řešení dlužníkova úpadku dle ust. § 151 odst. 1 téhož zákona. Současně je ovšem nutno vzít v potaz, že právní úprava tradičně vychází ze zásady, že hlasovací právo náleží bez dalšího pouze věřitelům, jejichž pohledávka byla zjištěna. Věřitelé s nezjištěnou pohledávkou mohou hlasovat, jen je-li jim hlasovací právo přiznáno. Pro tyto účely rozlišuje ust. § 51 IZ věřitele, jejichž přihlášená pohledávka byla na přezkumném jednání popřena (insolvenčním správcem či dlužníkem, nikoli věřitelem), je vázána na odkládací podmínku, nebyla ještě zjištěna (neboť nebyla ještě přezkoumána) nebo je sporná. Z uvedeného ustanovení rovněž plyne, že věřitel, jehož pohledávka byla popřena, může hlasovat jedině za předpokladu, že mu takové právo přizná (primárně) schůze věřitelů nebo (sekundárně) insolvenční soud.

Tuto úpravu je třeba aplikovat i při posuzování hlasovacího práva věřitelů při hlasování o odvolání soudem ustanoveného a ustanovení nového insolvenčního správce dle ust. § 29 odst. 1 IZ. Odvolací soud se opakovaně přihlásil k závěru, od něhož nemá důvodu se odchylovat, že pro výsledek tohoto hlasování je určující poměr dosažených hlasů vůči celkové výši pohledávek přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze s právem hlasu, a nikoli-jak soud I. stupně nesprávně dovozoval-vůči celkové výši přihlášených pohledávek, tedy i v rozsahu pohledávek, ohledně nichž věřitelé hlasovací právo nemají. Tomuto závěru se neprotiví ani úprava obsažená v ust. § 30 odst. 2 IZ, která umožňuje opakované hlasování o výměně insolvenčního správce v situaci, kdy k ní došlo na základě hlasu věřitele, jehož pohledávka nebyla v insolvenčním řízení v konečném důsledku zjištěna vůbec nebo byla zjištěna v jiné výši (jde např. o věřitele popřených nevykonatelných pohledávek, jimž bylo přiznáno hlasovací právo, ohledně nichž však nebyla včas podána určovací žaloba podle ust. § 198 odst. 1 IZ).

Promítnuto do poměrů dané věci to znamená, že odvolatelka, jež navrhovala odvolání správce z funkce a ustanovení správce nového, disponovala na schůzi věřitelů hlasovacím právem v rozsahu 1.201.206 hlasů, přičemž celková výše pohledávek (zjištěných) s právem hlasu činila 1.650.926,-Kč (2.888.010,80 Kč-1.237.084,-Kč); její hlasy tak představovaly 72,76 % (1.201.206 : 1.650.926) hlasů všech věřitelů s pohledávkami přihlášenými ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, jak vyžaduje ust. § 29 odst. 1 IZ. S odvolatelkou lze proto souhlasit v tom, že insolvenční soud-veden nesprávným úsudkem o způsobu výpočtu potřebné většiny hlasů-učinil chybný závěr o dostatečnosti rozsahu jejích hlasů.

Soud I. stupně však-jak již bylo zmíněno výše-zásadním způsobem pochybil v tom, že o návrhu odvolatelky vůbec nenechal hlasovat a výsledek hlasování nezaznamenal do protokolu; k hlasování schůze věřitelů a přijetí jejího usnesení tak v dané věci vůbec nedošlo, a již proto nemohl soud I. stupně rozhodnout na schůzi věřitelů o potvrzení či nepotvrzení usnesení schůze.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž v souladu se shora vyslovenými názory odvolacího soudu a při respektování procesních pravidel předloží nové schůzi věřitelů k rozhodnutí návrh odvolatelky na odvolání správce z funkce dle ust. § 29 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 5.listopadu 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová