2 VSPH 739/2015-B-30
KSLB 82 INS 24050/2012 2 VSPH 739/2015-B-30

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Brigity Franceschiové, bytem Náměstí Míru 60, Nový Bor, o odvolání insolvenční správkyně Mgr. Jany Luštíkové, sídlem třída Karla IV. 634/25, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 82 INS 24050/2012-B-22 ze dne 30.března 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 82 INS 24050/2012-B-22 ze dne 30.března 2015 s e m ě n í tak, že se insolvenční správkyni Mgr. Janě Luštíkové za její činnost v období od zjištění úpadku do schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře přiznává odměna ve výši 2.722,50 Kč včetně daně z přidané hodnoty a ve zbývající části týkající se náhrady hotových výdajů správkyně se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 82 INS 24050/2012-B-22 ze dne 30. 3. 2015 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Brigity Franceschiové (dále jen dlužnice) zamítl návrh, jímž se insolvenční správkyně Mgr. Janě Luštíkové (dále též jen správkyně) domáhala rozhodnutí o své odměně a náhradě hotových.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že ho správkyně podáním, jež mu bylo doručeno dne 16. 3. 2015, požádala o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku dlužnice do okamžiku nabytí účinků schválení o oddlužení plněním splátkového kalendáře poukazujíc přitom na usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 3 VSPH 505/2014 ze dne 20. 2. 2015. Cituje ust. § 38 odst. 1, 3 a 4 a § 413 insolvenčního zákona dovodil soud, že žádost o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů podala správkyně předčasně, neboť o těchto nárocích vzniklých v souvislosti s insolvenčním řízením-a to i za období rozhodnutí o úpadku do účinnosti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře-bude rozhodovat až na základě kompletního vyúčtování v souvislosti se splněním oddlužení (ust. § 413 insolvenčního zákona), resp. v případě konkursu v souvislosti s přezkumem konečné zprávy (ust. § 38 odst. 3 insolvenčního zákona). Poukazuje na to, že odměna a náhrada hotových výdajů správce nemohou být uhrazeny než ze zálohy složené dlužníkem u insolvenčního soudu, resp. po 1. 1. 2014 ze zálohy uhrazené dlužníkem správci, a protože v daném případě již zálohu složenou dlužnicí u soudu správkyni vyplatil, návrh správkyně jako předčasný zamítl.

Co se týče usnesení Vrchního soudu v Praze, na něž správkyně odkazovala, dle soudu prvního stupně z něj nevyplývá, že by měl rozhodovat o odměně a nákladech insolvenčního správce již v této fázi řízení, ale toliko to, že insolvenční správce má již v této fázi řízení nárok na úhradu odměny a nákladů, a to právě z prostředků získaných ze záloh složených dlužníkem.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se správkyně včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že jí přizná požadovanou odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 4.044,30 Kč včetně daně z přidané hodnoty za období od povolení oddlužení do rozhodnutí o schválení oddlužením plněním splátkového kalendáře, případně aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedla, že odměnu vyúčtovala za tři měsíce (po 750,-Kč za měsíc) za období od povolení oddlužení (12. 11. 2012) do nabytí účinnosti schváleného oddlužení (v lednu 2013) a požadovala adekvátní náhradu hotových výdajů na poštovném, telekomunikačních poplatcích a na platbách za opisy a fotokopie ve výši 3 x 150,-Kč a na cestovném ve výši 642,40 Kč, to vše s připočtením daně z přidané hodnoty. Na rozdíl od soudu prvního stupně ze shora zmíněného usnesení Vrchního soudu v Praze dovozovala, že insolvenční správce má nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů i za výše vymezené období, přičemž tyto nároky nejsou pokryty odměnou dle ust. § 3 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška); pokud jí tedy soud požadovanou odměnu a hotové výdaje odmítl přiznat, postupoval nesprávně. Vyjádřila přesvědčení, že okolnost, že dlužnice složila zálohu na náklady insolvenčního řízení, nemůže mít vliv existenci a splatnost jí účtované odměny a hotových výdaje. Z úpravy obsažené v ust. § 38 odst. 2 insolvenčního zákona podle ní navíc plyne, že tyto nároky mají být primárně uspokojovány z majetkové podstaty, a nikoli ze složené zálohy. Nelze totiž zaměňovat zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce se zálohou na náklady insolvenčního řízení. S prostředky první ze záloh může insolvenční správce nakládat jako se svými (jsou jeho příjmem a mimo jiné podléhají dani z přidané hodnoty), prostředky ze zálohy na náklady insolvenčního řízení však může použít pouze ke krytí vykázaných výdajů, popř. přiznaných nároků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 38 insolvenčního zákona má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 6).

Tímto zvláštním předpisem je vyhláška, jež byla s účinností ode dne 1. 1. 2014 novelizována vyhláškou č. 398/2013 Sb., podle jejíchž přechodných ustanovení obsažených v článku II. bodu I. se v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti novelizační vyhlášky, v nichž do dne nabytí její účinnosti již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, postupuje podle vyhlášky ve znění účinném do dne nabytí účinnosti novelizační vyhlášky, tedy ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle ust. § 3 písm. b) vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2013 činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle ust. § 7 odst. 4 vyhlášky náleží insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ust. § 168 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku v plné výši.

Podle ust. § 413 insolvenčního zákona vezme insolvenční soud splnění oddlužení na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Z výše popsané úpravy vyplývá, že pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (ust. § 406 odst. 3 insolvenčního zákona) stanovila vyhláška výši odměny insolvenčního správce (v ust. § 3 písm. b) a výši náhrady jeho hotových výdajů (v ust. § 7 odst. 4) jen ve vztahu k jeho činnosti, již v rámci svých zákonných povinností, v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, k realizaci této formy oddlužení provádí. To je z konstrukce těchto nároků jednoznačně patrné, když vyhláškou byly vázány jen na dobu trvání splátkového kalendáře, a to paušální měsíční částkou, jež odpovídá měsíčnímu plnění splátkového kalendáře.

K otázce nároků insolvenčního správce za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se Vrchní soud v Praze vyjádřil v usnesení sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B ze dne 25. 8. 2010, a poté opakovaně v řadě dalších rozhodnutí (viz např. usnesení sp. zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11. 3. 2011), v nichž konstantně dovozoval, že insolvenční správce má právo na odměnu, již mu soud určí v přiměřené výši dle ust. § 5 vyhlášky (tj. s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonané činnosti), a na náhradu svých hotových výdajů, již mu soud přizná v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle ust. § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky. V případě završení insolvenčního řízení splněním oddlužení ve formě splátkového kalendáře jsou tak nároky insolvenčního správce za dobu výkonu jeho funkce saturovány jeho odměnou a náhradou hotových výdajů určenou v souvislosti s činností konanou od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem a týmiž nároky náležejícími správci za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení tohoto oddlužení určené paušálními částkami.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 12. 11. 2012 rozhodl soud o úpadku dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a správkyni ustanovil do funkce a že usnesením ze dne 23. 2. 2013 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře.

Správkyně za svoji činnost konanou od svého ustanovení do schválení oddlužení ve formě splátkového kalendáře (po dobu 3 měsíců) požadovala přiznat odměnu ve výši odpovídající paušální odměně náležející po dobu trvání takového schváleného oddlužení ve výši 750,-Kč x 3 měsíce zvýšenou o daň z přidané hodnoty. Odměnu ve výši 750,-Kč měsíčně lze nepochybně ve smyslu ust. § 5 vyhlášky považovat za přiměřenou rozsahu a náročnosti činnosti vykonané správkyní v inkriminovaném období, jež nepředstavovala realizaci následně schváleného oddlužení splátkovým kalendářem a která spočívala v přezkoumání pohledávek 8 věřitelů, ve zjištění osobních, majetkových a výdělkových poměrů dlužnice, v podání zprávy o těchto zjištěních na přezkumném jednání a schůzi věřitelů, přičemž správkyně rovněž doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty. Odměna za období od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře již byla správkyni přiznána usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 2. 2013, jímž bylo schváleno oddlužení dlužnice.

Vzhledem k výše uvedenému považoval odvolací soud za přiměřenou odměnu ve výši 2.250,-Kč (750,-Kč x 3 měsíce), což se zvýšením o daň z přidané hodnoty činí 2.722,50,-Kč. Proto v tomto rozsahu napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil tak, že správkyni za její činnost konanou v období od zjištění úpadku dlužnice do schválení jejího oddlužení plněním splátkového kalendáře přiznal odměnu ve výši 2.722,50 Kč včetně daně z přidané hodnoty.

Vedle odměny požadovala správkyně, aby jí soud přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč měsíčně navýšenou o daň z přidané hodnoty za dobu od povolení oddlužení do doby, kdy nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a cestovné k přezkumnému jednání a zpět ve výši 642,40 Kč včetně daně z přidané hodnoty, aniž (s výjimkou cestovních náhrad) tyto náklady a jejich důvodnost (konkrétně položkově) specifikovala a soudu doložila. V tomto rozsahu proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm si soud vyžádá na správkyni doplnění návrhu o přiznání náhrady hotových výdajů za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře a znovu o ní rozhodne.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že odměna a náhrada hotových výdajů budou-nebude-li na jejich uspokojení postačovat záloha-hrazeny v průběhu oddlužení co přednostní pohledávka.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 6. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík