2 VSPH 737/2015-A-15
KSPL 20 INS 30094/2014 2 VSPH 737/2015-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Jaroslavy Karkulínové, bytem U Prazdroje 85/15, Plzeň, zast. Advokátem JUDr. Pavlem Šímou, sídlem Radobyčická 830, Plzeň, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 30094/2014-A-7 ze dne 5. prosince 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 30094/2014-A-7 ze dne 5. prosince 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 20 INS 30094/2014-A-7 ze dne 5.12.2014 uložil Jaroslavě Karkulínové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným dne 6.11.2014 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek s tím, že není schopna plnit své závazky vůči věřitelům v celkové výši 613.092,78 Kč. V seznamu majetku uvedla, že vlastní pouze věci osobní potřeby. Cituje ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona a poukazuje na ust. § 38 odst. 2 téhož zákona vysvětlil soud, že účelem zálohy je zajištění finančních prostředků k výkonu funkce insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a k zajištění záruky, že budou uspokojeny jeho nároky v případě, že je nebude možné uhradit z majetkové podstaty. Protože z obsahu insolvenčního návrhu dovodil, že úpadek dlužnice bude třeba řešit konkursem, přičemž dlužnice nevlastní žádný zpeněžitelný majetek, s poukazem na výši odměny, jež insolvenčnímu správci náleží v insolvenčním řízení dle vyhlášky č. 313/2007 Sb., rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a povinnost zaplatit zálohu jí neuložil. V odvolání poukazovala na to, že soudem stanovenou zálohu není schopna zaplatit.

Tvrdila, že vzhledem k jejímu věku je velký předpoklad , že bude zaměstnána a náklady řízení uhradí z příjmů z pracovního poměru.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dne 6.11.2014 podala dlužnice insolvenční návrh, jímž se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z návrhu a k němu připojených seznamů majetku a závazků plyne, že vůči 18 věřitelům má splatné závazky v celkové výši 613.092,78,-Kč, zatímco její majetek tvoří pouze běžné ošacení a osobní hygienické prostředky. Dlužno doplnit, že dlužnice v návrhu uvedla, že do 30.6.2014 vykonávala samostatnou výdělečnou činnost jako fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku podnikající na základě živnostenského oprávnění; o tom, že by byla zaměstnána se v návrhu nezmínila, a odvolací tvrzení, že bude zaměstnána a náklady řízení bude schopna uhradit z příjmů z pracovního poměru, ničím nedoložila.

Vycházeje ze shora popsaných zjištění a s přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužnice bude třeba řešit konkursem, za jehož provedení bude insolvenčnímu správci náležet přinejmenším odměna ve výši nejméně 45.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty, přičemž dlužnice nemá žádný majetek, z něhož by bylo možné hradit náklady insolvenčního řízení, dovodil odvolací soud, že soud prvního stupně postupoval správně, když jí povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Pokud jde o stanovenou výši zálohy, respektoval odvolací soud v tomto směru rozhodnutí soudu prvního stupně, přestože je přesvědčen o tom, že soud prvního stupně mohl za situace popsané shora určit zálohu v maximální, zákonem přípustné výši.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 7. ledna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková