2 VSPH 727/2013-A-31
MSPH 95 INS 27527/2012 2 VSPH 727/2013-A-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužnice Radky Miňovské, bytem Záhřebská 148/50, Praha 2, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 27527/2012-A-24 ze dne 26.března 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 27527/2012-A-24 ze dne 26.března 2013 se mění tak, že se dlužnici Radce Miňovské ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 95 INS 27527/2012-A-24 ze dne 26.3.2013 uložil Radce Miňovské (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 6.11.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužnici proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení, zejména na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Pokud jde o její výši, přihlédl k tomu, že mu dlužnice přes výzvu neposkytla dostatečné podklady k posouzení možnosti povolení řešení svého úpadku oddlužením. Dlužnice přes výzvu soudu řádně nevylíčila a nedoložila okolnosti vzniku jednotlivých závazků, konkretizování účelu použití prostředků poskytnutých věřiteli a doložení tvrzení týkajících se její závazkové minulosti. S ohledem na neúplná, rozporuplná a nedoložená tvrzení dospěl soud v dané věci k závěru o nepoctivosti záměru, jenž dlužnice návrhem na povolení oddlužení sleduje; soudu tak nezbude, než podle ust. § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona návrh na povolení oddlužení zamítnout a podle ust. § 396 téhož zákona rozhodnout o řešení úpadku dlužnice konkursem.

Výši zálohy na náklady insolvenčního řízení stanovil soud s ohledem na současnou majetkovou nedostatečnost dlužnice. Ta je charakterizována především absencí disponibilního majetku. Dlužnice vlastní pouze vybavení domácnosti v hodnotě 13.000,-Kč, jehož realizovatelnost není zřejmá, a vykonatelnou exekučně vymáhanou pohledávku za Ivo Kljajičem v celkové výši 54.936,-Kč, přičemž dlužnice sama hovoří o nejasné dobytnosti tohoto nároku. Další majetek spočívající v televizi pořízené v roce 2011, kuchyňské lince nakoupené v roce 2000 a lednici z roku 2009 v celkové dlužnicí uváděné současné hodnotě 24.100,-Kč slouží jako zajištění ve prospěch věřitele a použití výtěžku jeho zpeněžení je striktně stanoveno zákonem. Protože v posuzovaném případě není dána možnost pokrytí veškerých nezbytných nákladů konkursu, postupoval soud dle ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a vzhledem k hodnotě a struktuře potenciální majetkové podstaty uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši uvedené ve výroku.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedla, že soudu prvního stupně doložila všechny požadované skutečnosti. Obsáhlé obecné usnesení neodůvodňuje uložení tak vysoké zálohy, zvláště když část jejích závazků je kryta jejím majetkem. Přitom na pohledávku zajištěného věřitele již bylo uhrazeno více, než kolik činila skutečně poskytnutá půjčka. Dlužnice je schopna zálohu na náklady insolvenčního řízení uhradit maximálně ve výši 10.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči čtrnácti věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 1.246.413,-Kč, její majetek tvoří vybavení bytu a pohledávka za Ivo Kljajičem ve výši 54.936,-Kč. Její měsíční příjem činí 16.849,-Kč.

Při úvaze o tom, v jaké výši je třeba zálohu určit, akcentuje odvolací soud skutečnost, že se insolvenční řízení dosud nenachází ve stadiu rozhodování o tom, zda je dlužnice v úpadku, či o tom, jakou formou bude jeho úpadek řešen, nýbrž jen ve fázi, kdy je třeba zajistit finanční prostředky na náklady insolvenčního řízení v závislosti na tom, jaký lze očekávat způsob řešení úpadku.

Protože z údajů uvedených shora je zřejmé, že úpadek dlužnice bude řešen buď oddlužením, nebo nepatrným konkursem, přičemž dlužnice nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. Vzhledem k tomu, že žádný z těchto způsobů řešení úpadku nebude s přihlédnutím k výši závazků dlužnice, počtu jejích věřitelů a rozsahu jejího majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 10.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 5.srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová