2 VSPH 72/2015-A-26
KSPH 65 INS 10203/2014 2 VSPH 72/2015-A-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Josefa Brázdy a Dagmar Brázdové, bytem Vinice 47, pošta Čáslav, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 10203/2014-A-18 ze dne 1. září 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 10203/2014-A-18 ze dne 1. září 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 65 INS 10203/2014-A-18 ze dne 1.9.2014 uložil Josefu Brázdovi a Dagmar Brázdové (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci), již se domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 11.4.2014 podali dlužníci insolvenční návrh, jímž se domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Z návrhu a k němu připojených seznamů dle soudu plyne, že jsou vlastníky nemovitostí-rodinného domu a stavební parcely, jež jsou předmětem zajištění, a kromě toho vlastní běžné vybavení domácnosti, a mají závazky v celkové výši 2.558.775,-Kč, z toho závazek ve výši 359.800,-Kč je zajištěný; z další přílohy návrhu, již soud prvního stupně nespecifikoval, však plyne, že zajištěny by měly být závazky ve výši 1.395.000,-Kč, a to závazek ve výši 345.000,-Kč vůči SMART HYPO, s.r.o. a ve výši 1.050.000,-Kč vůči FINE CREDIT, a.s. Dlužníci jsou ve starobním důchodu a jejich příjmy tvoří pouze důchod dlužníka ve výši 7.686,-Kč a důchod dlužnice ve výši 9.090,-Kč. Dne 13.5.2014 předložili dlužníci smlouvu ze dne 5.5.2014, jíž se jim Tomáš Staněk zavázal poskytovat po dobu oddlužení dar ve výši 3.000,-Kč měsíčně. Dle názoru soudu je z těchto skutečností zřejmé, že úpadek dlužníků nemůže být řešen jinak než konkursem, neboť nesplňují zákonem stanovené předpoklady podmiňující povolení oddlužení: ze svých příjmů, tj. ze srážky ve výši 902,-Kč z důchodu dlužnice, když z důchodu dlužníka nelze srážet nic, a z poskytovaného daru ve výši 3.000,-Kč měsíčně budou totiž po úhradě nároků insolvenčního správce schopni uspokojit pohledávky nezjištěných věřitelům pouze v rozsahu 11,7 % (136.110,-Kč), přičemž podle původních údajů uvedených v insolvenčním návrhu (bez finančního daru) by byli schopni uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů ze svých příjmů pouze v rozsahu 5,91 %. S přihlédnutím k tomu, že pořizovací cena nemovitostí činila dle tvrzení dlužníků 800.000,-Kč a jejich současnou tržní hodnotu nelze odhadnout, a z výtěžku jejich zpeněžení tedy zjevně nebude možné náklady insolvenčního řízení uhradit, a s poukazem na výši odměny insolvenčního správce v konkursu dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. uložil soud dlužníkům, aby zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil a uložil jim zaplatit zálohu v nižší výši. V odvolání uvedli, že ze svého příjmu musí hradit elektřinu a plyn, a nejsou proto schopni uhradit zálohu, již jim soud uložil zaplatit. Bez vysvětlení zaslali soudu prvního stupně smlouvu ze dne 8.9.2014, jíž se Tomáš Staněk zavázal vyplácet dlužníkovi dar ve výši 7.000,-Kč měsíčně od 1.11.2014 do 1.11.2019.

Pro úplnost dlužno poznamenat, že podáním, jež není opatřeno datem a jež bylo doručeno soudu prvního stupně dne 31.1.2015, upozornila Radka Plačková, rozená Kořínková, na to, že dlužníci neuvedli mezi svými věřiteli ani Modrou pyramidu, stavební spořitelnu, a.s. (dále jen Modrá pyramida), ani jí, přestože vůči Modré pyramidě mají neuhrazený dluh, jenž za ně jakožto ručitelka splácí. K podání připojila prohlášení ručitele ze dne 6.12.2004, z něhož je zřejmé, že se zavázala ručit za závazky dlužníka vůči Všeobecné stavební spořitelně Komerční banky, a.s., a přihlášku, jíž Modrá pyramida uplatnila pohledávku z titulu ručení za závazky dlužníka v insolvenčním řízení, jež je vedeno na její majetek a na majetek jejího manžela Aleše Plačka Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočkou v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS 14632/2013. Současně vyjádřila podiv nad tím, že Tomáš Staněk poskytuje dlužníkům finanční dar, přestože jako spoludlužník není schopen uhradit dluh svých rodičů vůči Modré pyramidě.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ust. § 390 odst. 3 věty první insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.

Podle ust. § 393 odst. 3 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy (vymezené v ust. § 392 téhož zákona) anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se dlužníci insolvenčním návrhem ze dne 10.3.2014 domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodech 7, 17, 18, 19 a 20 návrhu tvrdili, že vůči 8 věřitelům mají splatné nezajištěné závazky v celkové výši 2.558.775,-Kč, z nichž jsou vykonatelné závazky v rozsahu 2.198.975,-Kč, pod bodem 16 návrhu však uvedli, že jejich nemovitosti (rodinný dům s pozemky v k.ú. a obci Vinaře v pořizovací hodnotě 800.000,-Kč) jsou předmětem zajišťovacích práv zřízených pro Wüstenrot-stavební spořitelnu, a.s. a že kromě toho vlastní běžné vybavení domácnosti (rádio s přehrávačem, lednici, vysavač apod.) v pořizovací hodnotě cca 62 tisíc Kč. K návrhu připojili mimo jiné seznam závazků, v němž jsou všechny závazky označeny jako nezajištěné. Usnesením ze dne 14.4.2014 (č.d. A-7) vyzval soud dlužníky k předložení řádného a úplného seznamu závazků, prohlášení o tom, že souhlasí s tím, aby veškerý jejich majetek byl považován za majetek ve společném jmění manželů, a k doložení příjmů dostačujících na úhradu alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Zatímco v případě chybějících příloh je zřejmé, že k návrhu připojeny nebyly, soud ve výzvě nevysvětlil, v čem spočívají nedostatky seznamu závazků, jenž dlužníci připojili k návrhu, a pouze z toho, že ve výzvě byla použitím zvýrazněné formy písma zdůrazněna pasáž, že v seznamu mají být odlišeny závazky zajištěné a nezajištěné, lze usuzovat na to, že pro rozpornost tvrzení obsažených v návrhu (viz výše) a z obsahu některých příloh připojených k návrhu (zřejmě z výpisu z katastru dokládajícího vlastnictví nemovitostí, jež však v odůvodnění napadeného usnesení výslovně nezmínil) soud zjistil, že jejich obsah odporuje tvrzení dlužníků o neexistenci závazků zajištěných věřitelů. Pokud jde o reakci dlužníků na výzvu soudu, omezili se v případě požadavku na opravu a doplnění seznamu závazků na tvrzení, že všechny potřebné listiny již soudu předložili, a dodatečně mu předložili jím vyžadované prohlášení a darovací smlouvu ze dne 5.5.2014, jíž se Tomáš Staněk zavázal poskytovat dlužníkovi od 1.7.2014 do 1.7.2014 finanční dar ve výši 3.000,-Kč měsíčně.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že za dané situace bylo vzhledem ke zjevně nevysoké úrovni právního vědomí dlužníků namístě nařídit jednání a na něm po vysvětlení rozdílu mezi zajištěnými a nezajištěnými závazky a významu této skutečnosti pro rozhodování o návrhu na povolení oddlužení, eventuálně po ověření pravdivosti dalších tvrzení dlužníků, uvážit, jakým způsobem bude úpadek dlužníků řešen, tj. zda splňují základní předpoklady podmiňující povolení oddlužení, namísto toho, aby soud činil tyto závěry na základě úvah, jejichž správnost nelze přezkoumat.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dovodil odvolací soud, že napadené usnesení nelze pro nepřezkoumatelnost potvrdit ani změnit, podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) odst. 1 občanského soudního řádu je proto zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.

Pro úplnost považoval za nutné upozornit soud prvního stupně na to, že by ve své úvaze o způsobu řešení úpadku dlužníků měl přihlédnout i k tvrzení Radky Plačkové, rozené Kořínkové, jehož pravdivost lze ověřit z údajů zveřejněných ohledně řízení vedeného pod sp. zn. KSLB 76 INS 14632/2013 v insolvenčním rejstříku, byť je s podivem, že dle údajů zveřejněných v insolvenčním rejstříku do insolvenčního řízení vedeném na majetek dlužníků nepřihlásil dosud žádný věřitel (dokonce ani Radka Plačková či Modrá pyramida) žádnou pohledávku vůči nim. Současně by měl soud ověřit, zda Tomáš Staněk poskytuje dlužníkovi peněžní plnění ve výši 3.000,-Kč a 7.000,-Kč měsíčně od 1.7.2014, resp. od 1.11.2014, jak se k tomu zavázal smlouvami ze dne 5.5.2014 a 8.4.2014, neboť v takovém případě by dlužníci zřejmě disponovali finančními prostředky postačujícími na úhradu nákladů insolvenčního řízení, a nebylo by třeba zajišťovat je postupem podle ust. § 108 insolvenčního zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 27. listopadu 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná