2 VSPH 718/2013-B-38
KSCB 27 INS 13380/2011 2 VSPH 718/2013-B-38

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Petra Vondráka, bytem a místem podnikání Onšovice 1, pošta Dehtáře, o odvolání Martiny Vondrákové, bytem tamtéž, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 13380/2011-B-29 ze dne 28. března 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 13380/2011-B-29 ze dne 28. března 2013 se v bodě II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích v insolvenčním řízení týkajícím se Petra Vondráka (dále jen dlužník) poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí o prohlášení konkursu č.j. KSCB 27 INS 13380/2011-B-5 ze dne 8.8.2012 usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 1208/2012-B-24 ze dne 29.11.2012 (dále jen kasační rozhodnutí odvolacího soudu) zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, v bodě I. výroku shora označeného usnesení vzal na vědomí zpětvzetí návrhu na povolení reorganizace podaného dlužníkem a v bodě II. výroku odmítl návrh na povolení reorganizace podaný věřitelkou Martinou Vondrákovou (dále jen Věřitelka).

V odůvodnění usnesení soud zrekapituloval dosavadní průběh insolvenčního řízení tak, že:

1) dne 29.7.2011 podala Česká spořitelna, a.s. insolvenční návrh, jímž se domáhala zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, 2) dne 21.11.2011 podal dlužník návrh na povolení reorganizace a předložil reorganizační plán, 3) usnesením ze dne 12.7.2012 rozhodl soud o zjištění úpadku dlužníka a na den 17.9.2012 svolal první schůzi věřitelů, 4) dne 25.7.2012 předložil dlužník nový reorganizační plán, 5) usnesení ze dne 8.8.2012, jímž soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs, bylo kasačním rozhodnutím odvolacího soudu zrušeno, 6) dne 26.11.2012 se konala první schůze věřitelů po rozhodnutí o úpadku, 7) dne 22.1.2013 vzal dlužník návrh na povolení reorganizace zpět, 8) dne 14.2.2013 podala Věřitelka (manželka dlužníka) návrh na povolení reorganizace dlužníka.

V rovině právního posouzení věci soud v první řadě konstatoval, že zpětvzetí dlužníkova návrhu na povolení reorganizace vzal na vědomí dle ust. § 322 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Při posuzování důvodnosti návrhu na povolení reorganizace podaného Věřitelkou vyšel z toho, že dle ust. § 318 odst. 1 IZ může věřitel podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku. Jelikož Věřitelka podala návrh na povolení reorganizace dne 14.2.2013, tedy až poté, co se dne 26.11.2012 konala první schůze věřitelů, insolvenční soud podle ust. § 318 odst. 2 IZ její návrh jako opožděný odmítl. Dodal, že v daném případě nebylo možno aplikovat ust. § 321 IZ o přistoupení návrhu Věřitelky k řízení o návrhu podaného dlužníkem, neboť její (další) návrh na povolení reorganizace byl podán až po zpětvzetí původního návrhu dlužníkem.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se Věřitelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání především uvedla, že při podání svého návrhu na povolení reorganizace vyšla z toho, že:

1) návrh nepředkládala jako manželka dlužníka, nýbrž jako řádně přihlášená věřitelka, když -rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově č.j. 5 C 42/2009-14 ze dne 6.4.2009 bylo zúženo jejich společné jmění manželů, -dne 11.12.2012 podal dlužník žalobu na rozvod jejich manželství, které bylo rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově č.j. 1 C 174/2012-10 ze dne 5.3.2013 rozvedeno, 2) program první schůze věřitelů nebyl v části, jíž mělo být rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku, vyčerpán, z čehož dovozovala, že -tato schůze buď dosud neskončila, nebo by se způsobem řešení dlužníkova úpadku měl zabývat druhá schůze, anebo se první schůze konala předčasně, když v té době nebylo rozhodnuto o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o prohlášení konkursu na jeho majetek, -soud neměl svolávat první schůzi věřitelů, neboť neměl k dispozici kasační rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, 3) řešení úpadku dlužníka reorganizací je pro věřitele (jejich uspokojení) výhodné.

Za těchto okolností se podle názoru Věřitelky jedná o případ hodný zvláštního zřetele, kdy se aplikace ust. § 318 odst. 2 IZ jeví jako příliš tvrdá. Především proto, že z její strany nemohla být dodržena zásada vigilantibus iura scripta sunt (právo přeje bdělým). V tomto případě totiž nedošlo (a ani nemohlo dojít) k zanedbání jejího práva podat vlastní (věřitelský) návrh na povolení reorganizace v zákonné lhůtě 10 dnů před první schůzi věřitelů, neboť nemohla předpokládat, že dlužník 58 dní po první schůzi věřitelů a 53 dnů po kasačním rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo vyhověno jeho odvolání proti usnesení o prohlášení konkursu, vezme svůj návrh na povolení reorganizace zpět. Věřitelka označila toto jednání za nepoctivé, jelikož dlužník zcela jistě kalkuloval s tím, že pokud vezme svůj návrh na povolení reorganizace zpět, ona jako věřitelka nebude z procesních důvodů schopna včas předložit svůj návrh na povolení reorganizace.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 316 IZ se reorganizací zpravidla rozumí postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odstavec 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odstavec 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odstavec 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000,-Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odstavec 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odstavec 5).

Podle ust. § 317 odst. 1 IZ je osobou oprávněnou podat návrh na povolení reorganizace dlužník nebo přihlášený věřitel.

Ust. § 318 IZ určuje, že dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do deseti dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Opožděně podaný návrh na povolení reorganizace insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, navrhovateli, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu může podat pouze osoba, která opožděný návrh podala (odstavec 2).

Podle ust. § 321 IZ platí, že jestliže poté, co insolvenčnímu soudu došel návrh na povolení reorganizace, podá tento návrh i další osoba, považuje se návrh další osoby za přistoupení k řízení, jehož předmětem je reorganizace; ust. § 107 se použije přiměřeně (odstavec 1). Insolvenční soud vyzve osoby podle odstavce 1, aby ve lhůtě, která nesmí být delší než 30 dnů, odstranily odlišnosti svých návrhů a vyrozuměly jej o společném stanovisku. Nestane-li se tak, vychází insolvenční soud z návrhu, který podal dlužník, a není-li jej, pak z návrhu věřitele, který mu došel dříve (odstavec 2).

Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že legitimaci k podání návrhu na povolení reorganizace přiznává IZ dlužníkovi nebo přihlášenému věřiteli a že věřitel může takový návrh podat nejpozději do 10 dnů před první schůzi věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

S argumentací Věřitelky, jež vychází z toho, že po ní nebylo možno spravedlivě požadovat, aby dodržela lhůtu pro podání návrhu na povolení reorganizace v situaci, kdy dlužník po uplynutí této lhůty vzal zpět svůj návrh na povolení reorganizace, odvolací soud nesouhlasí. Koncepce úpravy reorganizace v IZ totiž není založena na tom, že přihlášený věřitel je oprávněn podat návrh na povolení reorganizace až (jen) tehdy, pokud nedošlo k povolení reorganizace na základě návrhu podaného dlužníkem. Naopak, IZ u věřitele, jenž preferuje způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací, předpokládá aktivitu v tom směru, že mu umožňuje (ukládá), aby podal svůj samostatný (na dlužníkovi) nezávislý návrh na povolení reorganizace. Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. MSPH 76 INS 8711/2009, 1 VSPH 764/2010-B ze dne 23.9.2010 k tomu uvedl, že reorganizace představuje sanaci podnikání dlužníka, jejíž řádná příprava předpokládá aktivní činnost navrhujícího věřitele, jenž bude na základě vlastní aktivity získávat informace o ekonomické činnosti dlužníka a na jejich základě bude moci činit závěry o hospodářské situaci dlužníka a možnostech jejího řešení. Zákonodárce dal věřitelům do rukou účinný nástroj k prosazení sanačního způsobu řešení úpadku za předpokladu, že svou aktivní činností zjistí nejen možnosti a způsoby reorganizace, ale (jako logický předpoklad) sami též prověří relevantní skutečnosti týkající se hospodářské situace dlužníka.

Jinými slovy, okolnost, že se Věřitelka spoléhala na to, že dlužník uspěje se svým návrhem na povolení reorganizace, resp. že se bude chovat poctivě a nevezme tento návrh zpět, jde toliko k její tíži. Věřitelce totiž nic nebránilo v tom, aby sama podala řádný a včasný návrh na povolení reorganizace, jenž by i v případě, že by se dle ust. § 321 odst. 2 IZ prosadila priorita dlužníkova návrhu na povolení reorganizace, zůstal nadále dalším podaným návrhem se všemi účinky s ním spojenými, na jehož podkladě by byla navržená reorganizace v případě neúspěchu prioritního návrhu projednána a na jehož podkladě také mohla být (teoreticky vzato) za splnění zákonných podmínek povolena (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 79 INS 6021/2011, 3 VSPH 1018/2011-B ze dne 14.10.2011). Obdobný postup by se uplatnil (mohl uplatnit) i v situaci, která nastala v tomto případě, kdy dlužník vzal svůj návrh zpět: pro ten případ ust. § 322 odst. 4 IZ určuje, že osobu, která podala další návrh na povolení reorganizace, vyzve insolvenční soud, aby mu do 15 dnů sdělila, zda trvá na jeho projednání; nestane-li se tak, v projednání reorganizace nepokračuje.

V tomto případě se ovšem, jak správně poznamenal insolvenční soud, o přistoupení k návrhu dlužníka na povolení reorganizace nejednalo. Nejen proto, že návrh Věřitelky byl podán až po zpětvzetí dlužníkova návrhu (v době, kdy zde již žádný návrh nebyl), nýbrž i proto, že její návrh, a opakovaně to budiž zdůrazněno, nebyl podán včas (ve lhůtě stanovené v ust. § 318 odst. 1 IZ).

Odvolací soud neshledal opodstatněnou ani procesní námitku, že se první schůze věřitelů konala předčasně, resp. dosud neskončila, neboť na ní nebylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka. Již proto ne, že tato námitka není způsobilá zvrátit závěr o tom, že návrh na povolení reorganizace musí věřitel (měla Věřitelka) podat nejpozději 10 dnů před termínem první schůze věřitelů konané po rozhodnutí o úpadku.

K meritorní stránce věci považoval odvolací soud stejně jako ve svém kasačním rozhodnutí za potřebné upozornit na to, že judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. KSPL 27 INS 5483/2009, 29 NSČR 12/2012-B ze dne 16.2.2012 dovozuje, že je-li dlužník podnikatelem, u něhož sice reorganizace není vyloučena podle ust. § 316 odst. 3 IZ, avšak dlužník nesplňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ust. § 316 odst. 4 IZ (jako tomu bylo v tomto případě), je reorganizace přípustná podmíněně, tj. (jen) za předpokladu, že dlužník ve spojení se včas podaným návrhem na povolení reorganizace předloží ve lhůtě určené v ust. § 316 odst. 5 IZ reorganizační plán přijatý způsobem popsaným v témže ustanovení. V daném případě ovšem podmínka přípustnosti reorganizace dlužníka splněna nebyla již s ohledem na to, že dlužník vzal návrh na povolení reorganizace zpět.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že Věřitelka nepodala návrh na povolení reorganizace včas a soud prvního stupně nepochybil, když opožděně podaný návrh podle ust. § 318 odst. 2 IZ odmítl. Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 219 OSŘ a usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 21. června 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová