2 VSPH 712/2012-P45-10
KSCB 26 INS 10715/2010 2 VSPH 712/2012-P45-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Z plus M TRADING, s.r.o., sídlem Mánesova 459/46, České Budějovice, o odvolání Komerční banky, a.s., sídlem Na Příkopě 33, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 10715/2010-P45-3 ze dne 4.dubna 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 10715/2010-P45-3 ze dne 4.dubna 2012 se mění tak, že se přihláška pohledávky Komerční banky, a.s. neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením odmítl přihlášku pohledávky Komerční banky, a.s. (dále jen odvolatelka) ve výši 1.002.722,52 Kč (dále též jen Pohledávka) do insolvenčního řízení vedeného na majetek Z plus M TRADING, s.r.o. (dále jen dlužnice) a rozhodl o tom, že právní mocí usnesení účast odvolatelky v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 19.10.2010, jehož účinky nastaly téhož dne v 8 hod. 52 min., kdy je zveřejnil v insolvenčním rejstříku, rozhodl o úpadku dlužnice a vyzval její věřitele, kteří dosud nepřihlásili pohledávky do insolvenčního řízení, aby tak učinili do 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. Zároveň je poučil o tom, že k přihláškám, které budou podány později, nebude přihlížet, a že se takto uplatněné pohledávky v insolvenčním řízení neuspokojují. Dále konstatoval, že přihláška Pohledávky mu byla doručena dne 17.2.2012 a lhůta pro přihlášení pohledávek uplynula dne 18.11.2010.

V rovině právního posouzení věci soud cituje ust. § 173 odst. 1, § 185 a § 83 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) uvedl, že v situaci, kdy odvolatelka odevzdala přihlášku Pohledávky k poštovní přepravě až dne 16.2.2012, tedy po uplynutí stanovené přihlašovací lhůty, k přihlášce se nepřihlíží. Z těchto důvodů rozhodl, jak uvedeno výše. Doplnil přitom, že si je vědom toho, že odvolatelka přihlásila Pohledávku (jako podmíněnou) proto, že insolvenční správce dlužnice Ing. David Puffer (dále jen správce) podal vůči ní žalobu, jíž se domáhá toho, aby soud určil, že peněžitá plnění ve výši 1.002.722,52 Kč, jež obdržela od dlužnice jako splátky revolvingového úvěru, jsou neúčinnými (zvýhodňujícími) právními úkony dlužnice, a aby jí uložil povinnost vydat je do majetkové podstaty dlužnice.

Vzhledem k tomu, že se dle ust. § 241 IZ nevyžaduje vědomost osoby, v jejíž prospěch byl zvýhodňující úkon učiněn o tom, zda je dlužník v úpadku či zda tento úkon k úpadku vedl, zvažoval soud otázku, zda odmítnutím přihlášky Pohledávky nebudou dotčena práva odvolatelky, jež si nemusela být vědoma majetkové situace dlužnice a přijala od ní plnění odpovídající výši Pohledávky, kterou však-majíc zato, že zanikla splněním-neměla důvod přihlásit do insolvenčního řízení a po podání odpůrčí žaloby již tak učinit nemohla, neboť ta byla podána až po uplynutí přihlašovací lhůty. Soud především posuzoval, zda tuto (propadnou) lhůtu lze v daném případě prolomit, jak je tomu dle současné judikatury např. ve věcech zahraničních věřitelů, kteří nebyli vyrozuměni dle ust. § 430 IZ, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Poukazoval přitom na ust. § 237 odst. 3 IZ, které upravuje situaci osob, které byly nuceny vydat plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty tak, že se (až) po skončení insolvenčního řízení mohou domáhat jeho vrácení, a to navíc jen tehdy, nebylo-li použito k uspokojení věřitelů nebo nebylo-li s ním nakládáno jiným zákonem povoleným způsobem. Jinými slovy, podle soudu sice IZ na postavení těchto osob pamatuje, ale dodatečnou možnost přihlášení jejich pohledávky nepřipouští. Dále připomněl, že ust. § 237 odst. 4 IZ sice upravuje speciální právo věřitele na uspokojení jeho pohledávky rovněž v případě, že plnění z neúčinného právního úkonu bylo vzájemné, dovodil však, že je na posuzovanou věc aplikovat nelze.

Soud uzavřel na tom, že účelem úpravy neúčinnosti právních úkonů v IZ je zajištění ochrany všech věřitelů dlužníka před omezením (zmařením) možnosti uspokojení jejich pohledávek a že z důvodu své preventivní funkce je ve vztahu k těm věřitelům, kteří např. přijmou plnění dluhu dříve, než se stal splatným, přísná takovým způsobem, že se v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka nemusí vrácení plnění z neúčinného právního úkonu po skončení insolvenčního řízení vůbec dočkat, bude-li použito k uspokojení ostatních věřitelů.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se přihláška Pohledávky neodmítá a její účast v insolvenčním řízení pokračuje. Odvolací důvody shrnula následovně: 1) na přihlášku Pohledávky nelze aplikovat pravidelnou přihlašovací lhůtu určenou pro ostatní věřitele, neboť v jejím průběhu nebyla věřitelkou dlužnice, tou se stala (a to navíc podmíněnou) až v důsledku podání odpůrčí žaloby, o níž se dozvěděla až po uplynutí přihlašovací lhůty, 2) názor, podle něhož jí uplynula lhůta pro přihlášení Pohledávky v době, kdy nebyla věřitelkou dlužnice a neměla vědomost o tom, že je vůči ní uplatňován nárok na vydání nezanedbatelné částky z údajně neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužnice, je v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, které podle ust. § 5 písm. a) IZ musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků insolvenčního řízení nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, 3) odporovaným úkonům, k nimž mělo dojít v době, kdy byla dlužnice údajně v úpadku, předcházelo peněžité plnění, které odvolatelka poskytla dlužnici ve výši rovnající se částce, kterou správce požaduje vydat do majetkové podstaty; konkrétně uvedla, že dne 29.4.2010 poukázala dlužnici za zcela standardních podmínek částku 1.000.000,-Kč, kterou dlužnice použila na úhradu závazků i vůči ostatním věřitelům a tuto částku jí dlužnice v květnu až září 2010 splatila správcem odporovanými platebními transakcemi , 4) stav, na jehož základě by v případě, že by byla nucena vydat do majetkové podstaty plnění, které obdržela od dlužnice, neměla na rozdíl od ostatních věřitelů právo na alespoň poměrné uspokojení Pohledávky z titulu poskytnutého plnění, je v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z obsahu spisu zjistil, že: -usnesením ze dne 19.10.2010 (č.l. A-8), jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne v 8 hod. 52 min., rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužnice, prohlášení konkursu na její majetek a věřitele vyzval k podání přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení do 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, -dne 19.10.2011 byla insolvenčnímu soudu doručena odpůrčí žaloba (č.l. C1-1), jíž se správce domáhá určení, že peněžitá plnění dlužnice v celkové výši 1.002.722,52 Kč uskutečněná ve prospěch odvolatelky v období od 17.8.2010 do 10.9.2010, jimiž došlo k zániku závazku dlužnice ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7560010200075 ze dne 29.4.2010 (dále jen úvěrová smlouva), jsou neúčinnými právními úkony a současně požaduje, aby byla odvolatelce uložena povinnost vydat plnění z těchto neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty dlužnice, -řízení o odpůrčí žalobě nebylo dosud skončeno, -dne 17.2.2012 doručila odvolatelka insolvenčnímu soudu přihlášku Pohledávky (č.l. P45-1), v níž uvedla, že je tvořena dlužnou jistinou dle úvěrové smlouvy ve výši 1.000.000,-Kč a úroky ve výši 2.722,52 Kč, že je vázána na podmínku, jíž označila jako Rozhodnutí příslušných soudů o neúčinnosti splácení úvěru , a že přihlášku Pohledávky podala z důvodu podání odpůrčí žaloby ze strany správce, s níž nesouhlasí.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že se problematikou nároků osob, které vydaly dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty, zabývá úprava obsažená v ust. § 237 odst. 3 a 4 IZ.

Podle ust. § 237 odst. 3 IZ platí, že se osoby, které vydaly dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty, mohou po skončení insolvenčního řízení domáhat jeho vrácení, jen nebylo-li použito k uspokojení věřitelů nebo nebylo-li s ním nakládáno jiným zákonem povoleným způsobem.

Ust. § 237 odst. 4 IZ určuje, že pokud bylo plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dlužníkovo plnění z takového úkonu do majetkové podstaty s tím, že pokud není plnění poskytnuté dlužníku těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla, za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i potud, že první z citovaných ustanovení nelze na tuto věc aplikovat již proto, že požadavek na vrácení plnění vydaného do majetkové podstaty váže až na skončení insolvenčního řízení a na předpoklad, že toto plnění nebude (výjimečně) využito v rámci insolvenčního řízení.

K druhému z citovaných ustanovení je třeba uvést, že osobě, která vydala dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty (lhostejno, zda šlo o neúčinný právní úkon ze zákona dle ust. § 111 odst. 3 IZ nebo na základě rozhodnutí insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě podle ust. § 235 a násl. IZ), zakládá nárok na : 1) vydání protiplnění z tohoto neúčinného právního úkonu (plnění, které tato osoba poskytla dlužníkovi) ze strany insolvenčního správce, pokud se toto plnění v majetkové podstatě nachází a je rozpoznatelné, 2) uspokojení pohledávky, která této osobě poskytnutím plnění dlužníkovi vznikla a která se považuje za přihlášenou pohledávku, pokud se toto plnění v majetkové podstatě již nenachází nebo není rozpoznatelné (typicky peníze); IZ zde předpokládá, že tato pohledávka bude uspokojena s ostatními nepřednostními pohledávkami např. rozvrhem v případě, že řešením dlužníkova úpadku bude konkurs.

Tato pohledávka náleží mezi zvláštní skupinu pohledávek přihlášených ze zákona a její existence je důsledkem speciální úpravy obsažené v ust. § 165 odst. 2 IZ, jež výslovně předpokládá možnost, aby IZ či jiný zákon stanovil, že věřitelé určitých pohledávek, které jinak náleží mezi pohledávky, jež mohou být v insolvenčním řízení uspokojovány dle ust. § 165 odst. 1 IZ, jen jsou-li řádně uplatněny přihláškou, mají právo na takové uspokojení bez toho, že by byly do insolvenčního řízení přihlášeny postupem dle ust. § 173 a násl. IZ. Jejich přihlášky se nepodávají a bez dalšího jim přísluší postavení pohledávek přihláškou uplatněných. Takový speciální režim vztahuje zákon např. na pohledávku manžela dlužníka vzniklou po prohlášení konkursu vypořádáním společného jmění manželů (viz ust. § 275 IZ) nebo pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka, je-li jím banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo anebo pobočka zahraniční banky podle ust. § 367 odst. 1 písm. f) IZ, které se podle § 373 odst. 1 téhož zákona pokládají (okamžikem prohlášení konkursu) za přihlášené podle IZ anebo pohledávku České kanceláře pojistitelů na náhradu plnění dle ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPA 48 INS 2744/2008, 1 VSPH 33/2009-B ze dne 30.4.2009 nebo sp. zn. KSPA 48 INS 14956/2011, 2 VSPH 880/2012-P10 ze dne 28.8.2012).

Ačkoli by znění ust. § 237 odst. 4 IZ mohlo napovídat výkladu, že se úprava zakládající nárok třetí osoby na uspokojení pohledávky vzniklé poskytnutím plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužníka jako pohledávky přihlášené ze zákona vztahuje jen na případy, kdy bylo plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné (např. kdy dlužník převedl věc na třetí osobu a ta za ni poskytla finanční plnění odpovídající podstatně nižší než obvyklé ceně), je odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu přesvědčen o tom, že není žádného rozumného důvodu neaplikovat ji i v případě, kdy třetí osoba poskytla (vrátila) plnění na základě rozhodnutí insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě, jímž bylo určeno, že je neúčinný právní úkon, jímž dlužník uhradil svůj závazek vůči této osobě dříve, než se stal splatným. Dlužno poznamenat, že dle ust. § 238 IZ není proti pohledávce na vydání dlužníkova plnění z neúčinného právního úkonu přípustné započtení.

Odvolací soud má zato, že opačný výklad, dle něhož by odvolatelka neměla právo na kompenzaci plnění, které dle úvěrové smlouvy poskytla dlužnici spočívající v poměrném uspokojení Pohledávky, by byl v rozporu se zásadou spravedlivosti insolvenčního řízení, nebo-li zákazu nespravedlivého poškozování či nedovoleného zvýhodňování účastníků řízení a zásadou rovných možností věřitelů zakotvených v ust. § 5 písm. a) a b) IZ. Je třeba vyjít z toho, že při řádném běhu věcí, nedošlo-li by k údajně zvýhodňujícím splátkám úvěru, by odvolatelka stejně jako přihlášení věřitelé měla právo na poměrné uspokojení (včas přihlášené a zjištěné) Pohledávky. Jinými slovy, odvolací soud je toho názoru, že pokud třetí osoba vydá do majetkové podstaty finanční plnění, jímž dlužník splnil svůj závazek vůči ní dříve, než se stal splatným a insolvenční soud rozhodl, že tento právní úkon dlužníka je dle ust. § 241 odst. 3 písm. a) IZ zvýhodňujícím právním úkonem, považuje se pohledávka, která této osobě poskytnutím plnění dlužníkovi vznikla, za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.

Z výše uvedeného současně plyne, že Pohledávku odvolatelky bude možno považovat za přihlášenou ze zákona až okamžikem, kdy na základě rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž bude určeno, že výše specifikovaná peněžitá plnění dlužnice jsou neúčinnými právními úkony, vydá (vrátí) odvolatelka tato plnění do majetkové podstaty dlužnice. Pohledávka se (logicky) nebude považovat za přihlášenou v případě, že se odvolatelka odpůrčí žalobě správce ubrání. V tomto případě tedy nejde o přihlášku Pohledávky vázanou na podmínku, a odvolatelka se mýlí, dovozuje-li jinak.

Protože je odvolací soud z výše uvedených důvodů přesvědčen o tom, že se Pohledávka nepřihlašuje, nepřichází v úvahu zkoumat, zda odvolatelka, která ji přesto přihlásila, podala její přihlášku včas. Ohledně takové přihlášky Pohledávky proto nemohl nastat dle ust. § 173 odst. 1 IZ ani z jiného zákonného důvodu následek, že se k ní v insolvenčním řízení nepřihlíží, a tudíž nebyl důvod postupovat podle ust. § 185 IZ a spojovat s tímto uplatněním důsledky plynoucí z toho, že přihláška byla podána opožděně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatelky důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil způsobem ve výroku uvedeným s tím, že Pohledávka by měla být podrobena případnému přezkoumání až poté, a opakovaně to budiž zdůrazněno, co odvolatelka vydá odpovídající finanční plnění do majetkové podstaty dlužnice.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 19.prosince 2012

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová