2 VSPH 71/2015-A-18
MSPH 95 INS 30418/2014 2 VSPH 71/2015-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Ivana Slunéčka, bytem Sadov 34, Karlovy Vary, adresa pro doručování: Malotická 1646, Praha 9, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 30418/2014-A-12 ze dne 30. prosince 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 30418/2014-A-12 ze dne 30.prosince 2014 se m ě n í tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 95 INS 30418/2014-A-12 ze dne 30.12.2014 uložil Ivanu Slunéčkovi (dále jen dlužník), jenž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník podáním ze dne 6.11.2014 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud ho usnesením ze dne 18.11.2014 (č.d. A-7) vyzval mimo jiné k doplnění návrhu na povolení oddlužení o souhlas věřitelů, jejichž pohledávky za ním pocházejí z podnikání, s řešením jeho úpadku oddlužením. V podání doručeném soudu dne 27.11.2014 dlužník mimo jiné označil, že část jeho závazků pochází z podnikání, konkrétně závazky vůči České republice-Finančnímu úřadu pro Karlovarský kraj, České správě sociálního zabezpečení a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, přičemž posledně uvedený věřitel výslovně vyjádřil, že s tímto způsobem řešení úpadku dlužníka nesouhlasí. Cituje ust. § 108 odst. 1 až 3, § 389 odst. 1 a 2, § 390 odst. 3 a § 396 insolvenčního zákona dovodil soud, že v daném případě nejsou splněny předpoklady podmiňující povolení oddlužení, neboť věřitel pohledávky pocházející z podnikání dlužníka s tímto způsobem řešení úpadku nesouhlasí, návrh na povolení oddlužení proto soud odmítne a rozhodne o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Majetek dlužníka tvoří pouze movité věci nízké hodnoty, jejichž zpeněžitelnost nelze předvídat (mobilní telefon), a jeho příjem tvoří mzda, z níž vyživuje dvě nezletilé děti, ve výši 16.869,-Kč čistého měsíčně. Protože má dlužník uzavřenu pracovní smlouvu na dobu určitou do 31.3.2015, nelze předvídat ani to, zda bude mít tento příjem zajištěn i do budoucna. S přihlédnutím k výši odměny insolvenčního správce v konkursu dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. a s poukazem na to, že zpeněžením majetku dlužníka zjevně nelze získat prostředky nezbytné na úhradu nákladů insolvenčního řízení, rozhodl soud, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil, povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení mu neuložil a umožnil mu řešit jeho úpadek oddlužením. V odvolání namítal, že ust. § 389 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 umožňuje řešit úpadek oddlužením i dlužníkům, již jsou či byli podnikateli a mají závazky z podnikání, a ust. § 392 odst. 1 téhož zákona předložení souhlasu věřitelů s tímto způsobem oddlužení (oproti situaci, kdy by plnění v oddlužení mělo být nižší než 30% pohledávek nezajištěných věřitelů) nevyžaduje. Za této situace by podle jeho názoru mělo být oddlužení povoleno, aniž by dlužníkům byla uložena povinnost zaplatit zálohu, a řešení způsobu oddlužení by mělo být zkoumáno dle ust. § 397 téhož zákona až na schůzi věřitelů.

Pro úplnost dlužno poznamenat, že Fyziologický ústav AV ČR sdělil soudu prvního stupně podáním ze dne 19.2.2015, že vzhledem k jeho přístupu k plnění pracovních povinností a úkolů a zodpovědného přístupu k pracovní morálce byla dlužníkovi prodloužena pracovní smlouva do 30.4.2018 s tím, že předpokládá její prodloužení na neurčito v roce 2018. K podání připojil dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne 10.2.2015, z níž plyne, že pracovní poměr sjednaný na dobu určitou skončí dne 31.3.2018.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle ust. § 389 odst. 2 téhož zákona nebrání dluh z podnikání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona mohou věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3, do 10 dnů po zveřejnění hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, že dlužník má dluhy z podnikání.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 390 odst. 3 věty první insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Vzhledem k odvolací argumentaci považoval odvolací soud za nutné v prvé řadě uvést, že Vrchní soud v Praze prosazuje v současné době názor, že nesouhlasné stanovisko k řešení úpadku dlužníka je relevantní, jen pokud je vyjádřil věřitel pohledávky pocházející z podnikání, jenž ji již přihlásil do insolvenčního řízení. Jinak je pro posouzení subjektivní nepřípustnosti oddlužení ve smyslu ust. § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona relevantní, zda věřitel takové pohledávky vznese takovou námitku a vyjádří nesouhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením na schůzi věřitelů podle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona, přičemž jeho nesouhlas lze pominout toliko v případě, že by se jednalo o pohledávku bagatelní, nebo že by se v kontextu dalších okolností věci jednalo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Negativní stanovisko Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, jež dosud žádnou pohledávku vůči dlužníkovi do insolvenčního řízení nepřihlásila, je tedy pro tuto fázi insolvenčního řízení bez významu.

Pro rozhodnutí o odvolání je pak podstatné, že z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, jejich příloh a doplnění předložených dlužníkem na výzvu soudu prvního stupně plyne, že dlužník má vůči 9 nezajištěným věřitelům splatné závazky v celkové výši 768.125,-Kč, jeho majetek tvoří pouze mobilní telefon v pořizovací ceně 1.200,-Kč a jeho příjem tvoří mzda ve výši 16.869,-Kč čistého měsíčně, přičemž má vyživovací povinnost vůči dvěma dětem. Z uvedených údajů plyne, že by zabavitelná částka 7.692,-Kč měla postačovat na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 1.089,-Kč, bude-li plátcem daně z přidané hodnoty, resp. ve výši 900,-Kč, pokud jejím plátcem nebude, a na uspokojení alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, neboť za tím účelem je třeba hradit částku 3.840,-Kč měsíčně. Protože žádné důvody vylučující možnost řešení úpadku dlužníka oddlužením odvolací soud neshledal, dovodil z toho, že k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi nebyl důvod.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu, proto napadené usnesení změnil a povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi neuložil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 1. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková