2 VSPH 71/2011-A-12
KSCB 27 INS 14132/2010 2 VSPH 71/2011-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Marie Těťourové, bytem Vodice 8, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 14132/2010-A-5 ze dne 6.prosince 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 14132/2010-A-5 ze dne 6.prosince 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením odmítl návrh, jímž se Marie Těťourová (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční návrh postrádá zákonem vyžadované náležitosti, když v něm nejsou dostatečně uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice. Důležitou rozhodující skutečností je dle zákona i judikatury konstatování, že dlužník má více věřitelů se závazky více než 30 dnů po splatnosti a není je schopen plnit. Toto tvrzení musí být v insolvenčním návrhu obsaženo, jinak nelze učinit závěr, zda jde o stav úpadku dle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona. Dlužnice v položce 21 formuláře návrhu uvedla: 1. Problém obstarat si zaměstnání 2. Vedení ÚP Tábor není schopno pokrýt nároky na splacení úvěru, neboť doba k získání zaměstnání se neustále prodlužuje. 3. Považuji úpadek za jediné možné řešení, jak vyřešit svoji tíživou situaci. Dlužnicí uvedený popis rozhodujících skutečností postrádá údaj o tom, zda její závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti, aby byla naplněna podmínka úpadku definovaná v ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, i uvedení jakýchkoliv skutečností osvědčujících, že je není schopna plnit. Z těchto důvodů postupoval soud podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podala dlužnice včasné odvolání a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentovala zejména tím, že soud nezjistil všechny skutečnosti a okolnosti, které se této věci týkají. Již z příloh a připojené dokumentace je podle ní známo, kolik má věřitelů. Tvrdila, že je v platební neschopnosti, neboť jinak by insolvenční návrh nepodávala, že splatnost závazků je zřejmá z příloh a není je schopna plnit. Není proto možné konstatovat, že návrh nesplňuje všechny zákonem předepsané náležitosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Návrh na povolení oddlužení lze podle ust. § 391 odst. 2 insolvenčního zákona podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis, jímž je vyhláška č. 311/2007 Sb. a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

V daném případě se dlužnice v kolonce 21 formuláře návrhu na povolení oddlužení v rámci popisu okolností osvědčujících jeho úpadek omezila na tvrzení citované v odůvodnění napadeného usnesení. Z těchto tvrzení však nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona měla více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů, a že by je nebyla schopna plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, podle nichž se má zato, že není schopna plnit své peněžité závazky, nebo na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru o tom, že je v úpadku ve formě předlužení. Dlužnice neuvedla ani žádné konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Pouhé konstatování, že má problém obstarat si zaměstnání a vedení ÚP Tábor není schopno pokrýt nároky na splacení úvěru , není uvedením okolností, jež osvědčují úpadek. Přitom závěr o úpadku dlužnice nelze dovodit ani z kolonky č. 15 návrhu, v níž dlužnice uvedla, že má čtyři závazky vůči třem věřitelům, aniž by uvedla, že je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, ani z řádného seznamu závazků, neboť jej k návrhu nepřipojila.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že v bodě 21 návrhu neuvedla dlužnice žádné konkrétní skutečnosti osvědčující její úpadek, ale omezila se na vysvětlení důvodů své majetkové situace, a absence rozhodných skutečností v insolvenčním návrhu nebyla v daném případě zhojena ani jejich uvedením v seznamu závazků. Insolvenčnímu soudu proto nelze vytknout žádné pochybení, když za této situace postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považoval za nutné uvést, že po skončení tohoto insolvenčního řízení dlužnici nic nebrání v podání nového řádného insolvenčního návrhu, v němž uvede rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 30.května 2011

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová