2 VSPH 695/2012-A-42
KSPH 39 INS 23018/2011 2 VSPH 695/2012-A-42

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Pozemního stavitelství JM, s.r.o., sídlem Zvonařova 649, Beroun, zast. advokátkou Mgr. Štěpánkou Brožovou, sídlem Husovo náměstí 44, Beroun, zahájené na návrh a) Sergeye Bannikova, bytem Hegerova 813, Velké Přílepy, a b) Vladislava Burobina, bytem Burianova 909, Velké Přílepy, obou zast. advokátem JUDr. Milanem Kestlem, sídlem Bolzanova 1, Praha 1, o odvolání navrhovatele b) proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 23018/2011-A-23 ze dne 23.března 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 23018/2011-A-23 ze dne 23.března 2012 se zrušuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 39 INS 23018/2011-A-23 ze dne 23.3.2012 zamítl insolvenční návrh, jímž se Vladislav Burobin (dále jen navrhovatel b) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku Pozemního stavitelství JM, s.r.o., uložil navrhovateli b) zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč, rozhodl o vrácení zálohy ve výši 30.000,-Kč navrhovateli b) a uložil mu zaplatit dlužníkovi 10.200,-Kč na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se návrhem došlým dne 9.12.2011 domáhal Sergey Bannikov (dále jen navrhovatel a) zjištění úpadku dlužníka s tím, že za ním má pohledávku ve výši 1.147.500,-Kč splatnou dne 16.8.2011 představující smluvní pokutu za prodlení s dokončením díla podle smlouvy o dílo č. 10/2008B ze dne 29.10.2008 a stejnou pohledávku má za dlužníkem i navrhovatel b). Usnesením č.j. KSPH 39 INS 23018/2011-A-6 ze dne 12.12.2011 soud insolvenční návrh navrhovatele a) odmítl.

Ve lhůtě k podání odvolání do usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu podaného navrhovatelem a) přistoupil k řízení insolvenčním návrhem došlým dne 15.12.2011 navrhovatel b). Ten v insolvenčním návrhu uvedl, že s dlužníkem uzavřel smlouvu o dílo č. 10/2008A ze dne 29.10.2008, jejímž předmětem bylo zhotovení stavby v termínech podle časového harmonogramu uvedeného ve smlouvě; dílo mělo být podle jeho tvrzení dokončeno a předáno navrhovateli b) dne 10.1.2010. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 2.500,-Kč za každý den prodlení. Protože dílo nebylo dosud dokončeno a předáno, vyúčtoval navrhovatel b) dlužníkovi smluvní pokutu za prodlení za dobu od 11.1.2010 do 7.4.2011 ve výši 1.147.500,-Kč. Stejnou pohledávku, tedy ze stejného titulu a ve stejné výši, má vůči dlužníkovi navrhovatel a).

Dlužník k návrhu navrhovatele b) uvedl, že tvrzenou pohledávku neuznává, protože se nedostal do prodlení s dokončením prací na stavbě ze své viny, ale pro překážky na straně navrhovatele b), který pozdě hradil některé faktury, v průběhu stavby měnil opakovaně pokyny k pokračování či nepokračování prací a neposkytl mu dostatečnou součinnost při výběru materiálů a některých stavebních prvků. Dalšími vlivy způsobujícími přerušení či zdržení činností na stavbě byly špatné povětrnostní podmínky nebo nedostatečná připravenost objednatele, když ještě před započetím prací bylo nutné pořídit nové posouzení statiky, neboť v předložené projektové dokumentaci chybělo zakreslení zdi sousedního domu.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenčnímu návrhu navrhovatele b) nelze vyhovět, protože je jeho pohledávka sporná a jejímu doložení by bylo třeba provést rozsáhlé dokazování, které nemůže být předmětem insolvenčního řízení. O povinnosti zaplatit soudní poplatek rozhodl soud podle ust. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému dlužníkovi přiznal náhradu za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel b) včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že ve smlouvě o dílo nebyla dohodnuta žádná konkrétní součinnost, proto se v případě tvrzené pohledávky jednalo o porušení objektivní povinnosti dodat sjednané dílo včas podle ust. § 300 obchodního zákoníku bez ohledu na zavinění.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že se insolvenčním návrhem došlým soudu dne 9.12.2011 domáhal navrhovatel a) vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Soud prvního stupně usnesením č.j. KSPH 39 INS 23018/2011-A-6 ze dne 12.12.2011 insolvenční návrh odmítl. Insolvenčním návrhem došlým soudu dne 15.12.2011 přistoupil následně k řízení navrhovatel b). Podáním došlým soudu dne 23.12.2011 se navrhovatel a) proti usnesení č.j. KSPH 39 INS 23018/2011-A-6 ze dne 12.12.2011 včas odvolal, navrhovatel b) proti tomuto usnesení odvolání nepodal. Napadeným usnesením ze dne 23.3.2012 pak soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh navrhovatele b).

Protože se obdobnou situací zabýval ve svých rozhodnutích sp. zn. 29 NSCR 20/2012 a 29 NSCR 21/2012 ze dne 28.3.2012 Nejvyšší soud, opřel se odvolací soud o názory v nich prezentované při posouzení této věci.

Podle ust. § 107 insolvenčního zákona se další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u něhož probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, považuje se osoba, která jej podala, za dalšího insolvenčního navrhovatele (odstavec 1). Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení (odstavec 2). Byl-li další insolvenční návrh podán v době, kdy insolvenční soud již rozhodl o původním insolvenčním návrhu jinak než rozhodnutím o úpadku, avšak toto rozhodnutí dosud nedoručil účastníkům insolvenčního řízení, doručí insolvenční soud vydané rozhodnutí i dalšímu insolvenčnímu navrhovateli. Došel-li další insolvenční návrh insolvenčnímu soudu až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu, avšak předtím než nabylo právní moci, může další insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestliže rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu navrhovateli již dříve doručeno (odstavec 3). K dalšímu insolvenčnímu návrhu podanému poté, co insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku, se nepřihlíží. Je-li součástí dalšího insolvenčního návrhu i návrh na způsob řešení dlužníkova úpadku, který byl podán dříve, než insolvenční soud o způsobu řešení dlužníkova úpadku rozhodl, zůstávají účinky návrhu na způsob řešení dlužníkova úpadku zachovány (odstavec 4).

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že dnem, kdy došel soudu insolvenční návrh navrhovatele b), který se podle zákona považuje za přistoupení k řízení, které bylo zahájeno na základě insolvenčního navrhovatele a), nedošlo k zahájení nového samostatného řízení. Pro takového dalšího navrhovatele platí stav řízení, do něhož tímto způsobem přistoupil, a při posuzování právních vztahů mezi účastníky řízení nemůže soud vycházet z toho, že by se další navrhovatel (samostatně, svým návrhem) vůbec něčeho domáhal. Zjednodušeně řečeno, na původní insolvenční návrh i na pozdější návrh se pohlíží stejně, jako kdyby šlo o podání učiněná společně původním i dalším insolvenčním navrhovatelem.

V daném případě je podstatné, že soud prvního stupně v insolvenčním řízení zahájeném podáním insolvenčního návrhu navrhovatele a), který byl usnesením č.j. KSPH 39 INS 23018/2011-A-6 ze dne 12.12.2011 zatím nepravomocně odmítnut, pokračoval na základě insolvenčního návrhu navrhovatele b). Pro insolvenčního navrhovatele b) však platil stav řízení daný v době jeho přistoupení k řízení, tedy v době, kdy se stal okamžikem svého vstupu do řízení jeho účastníkem se všemi procesními právy a povinnostmi příslušejícími insolvenčnímu navrhovateli. Stal se tedy účastníkem insolvenčního řízení v době, kdy již byl insolvenční návrh navrhovatele a) odmítnut. Z tohoto důvodu soud prvního stupně nemohl (nesměl) pokračovat v insolvenčním řízení pouze na základě insolvenčního návrhu navrhovatele b). Opětovně by se v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu navrhovatele a) ve spojení s insolvenčním návrhem navrhovatele b) mohl zabývat tím, zda je dlužník v úpadku, pouze v případě, kdyby na základě odvolání navrhovatele a) bylo jeho usnesení č.j. KSPH 39 INS 23018/2011-A-6 ze dne 12.12.2011 odvolacím soudem odklizeno. Vzhledem k tomu, že v době vydání napadeného usnesení nebylo o odvolání navrhovatele a) proti usnesení č.j. KSPH 39 INS 23018/2011-A-6 ze dne 12.12.2011 dosud rozhodnuto, bránila shora popsaná překážka tomu, aby soud prvního stupně samostatně rozhodl o insolvenčním návrhu navrhovatele b).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 4.října 2012

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová