2 VSPH 694/2012-A-19
KSPH 39 INS 1273/2012 2 VSPH 694/2012-A-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Ing. Ivana Komínka, bytem Jindřicha Soukupa 2265, Kladno, zahájené na návrh TWO ROSES COMPANY, a.s., sídlem Dobrovského 4, Brno, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 1273-2012-A-13 ze dne 26. dubna 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 1273-2012-A-13 ze dne 26. dubna 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil TWO ROSES COMPANY, a.s. (dále jen navrhovatel), jež se insolvenčním návrhem ze dne 6.1.2012 domáhala zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek Ing. Ivana Komínka (dále jen dlužník), aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila na účet nebo do pokladny soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal na ust. § 108 insolvenčního zákona, podle něhož může soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné pro vedení řízení. Výši zálohy určil s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka, zejména k tomu, že sice dlužník disponuje nemovitým majetkem dosud nezpeněženým v nařízených exekucích, není však známa jeho hodnota ani časový horizont, v němž ke zpeněžení dojde. Přitom je správce povinen zajistit činnosti, k nimž je oprávněn i povinen ze zákona, ihned po svém ustanovení do funkce a nelze po něm spravedlivě žádat, aby náklady na ně hradil ze svého. Zaplacená záloha tak bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka umožní aktivní činnost insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že soud pouze konstatoval, že zpeněžení majetkové podstaty bude dlouhodobé. Zpeněžením majetkové podstaty dlužníka-pozemku v Brně o výměře 6.000 m2 bude podle něj zajištěn výnos několika milionů, jenž postačí na uspokojení nákladů soudu i odměny insolvenčního správce. Proto neexistuje důvod pro placení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že se navrhovatel insolvenčním návrhem ze dne 6.1.2012 domáhal, aby soud rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Tvrdil, že má vůči němu vykonatelnou pohledávku ve výši 2.910.000,-Kč z titulu půjček. Dlužník ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 9.3.2012 uvedl, že pohledávka navrhovatele byla již uhrazena na základě provedené exekuce. Ohledně svého majetku uvedl, že vlastní ideální 1/2 pozemku zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. 1086/3 pro katastrální území Soběšice, obec Brno, pohledávku za INOVIA BRNO, s.r.o. a věci osobní potřeby, neboť vybavení bytu patří pronajimateli. Do insolvenčního řízení se přihlásilo pět věřitelů s pohledávkami v celkové výši cca 10.000.000,-Kč.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že dlužník nemá žádné finanční prostředky, které by byly bezprostředně použitelné na úhradu nákladů insolvenčního řízení. Soud prvního stupně proto dospěl ke správnému závěru, že vzhledem k tomu, že není zřejmé, v jakém časovém období budou získány peněžní prostředky zpeněžením majetkové postaty nezbytné k úhradě nákladů insolvenčního řízení, bylo namístě uložit navrhovateli povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, aby pro toto období měl insolvenční správce k dispozici potřebné finanční prostředky.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 4. prosince 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva