2 VSPH 693/2013-A-10
KSLB 54 INS 8150/2013 2 VSPH 693/2013-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Ji ího Karety a soudc Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve vČci dlužníka MEDV D, s.r.o., sídlem Svojsíkova 705/1, Liberec, zahájené na návrh Jakuba Šulce, bytem Zámecký Vrch 1398, Vratislavice nad Nisou, pošta Liberec, zast. advokátem JUDr. Alexandrem Šoljakem, sídlem U Soudu 363/10, Liberec, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, poboky v Liberci .j. KSLB 54 INS 8150/2013-A-5 ze dne 28. b ezna 2013

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, poboky v Liberci, .j. KSLB 54 INS 8150/2013-A-5 ze dne 28. b ezna 2013 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení p ed soudy obou stup .

Od vodnČní:

Krajský soud v Ústí nad Labem, poboka v Liberci shora oznaeným usnesením odmítl insolvenní návrh, jímž se Jakub Šulc (dále jen navrhovatel) domáhal rozhodnutí o úpadku MEDV D, s.r.o. (dále jen dlužník) a prohlášení konkursu na jeho majetek.

V od vodnČní usnesení soud citoval ust. § 103 odst. 1, 2 a § 3 odst. 1 a 2 insolvenního zákona (dále jen IZ), vysvČtlil, že vČ itelský insolvenní návrh musí obsahovat jako souást vylíení okolností, které osvČdují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších vČ itelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových vČ itel vetnČ konkrétních údaj o jejich splatnosti, a to v mí e, která v p ípadČ, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvennímu soudu uzav ít, že dlužník je v úpadku. Konstatoval p itom, že tento požadavek insolvenní návrh nespl uje, nebo další vČ itelé dlužníka v nČm nejsou oznaeni zp sobem požadovaným v ust. § 103 odst. 1 IZ a neobsahuje ani konkrétní údaje o pohledávkách tČchto vČ itel a o jejich splatnosti, když údaje o splatnosti závazk jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má penČžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

Dále osvČtlil požadavky na uritost a srozumitelnost insolvenního návrhu a na jeho zákonné náležitosti (vetnČ jeho p íloh) a v souvislosti s tím poukázal na závažnost jeho dopad do pomČr dlužníka a t etích osob. Uzav el pak na tom, že návrh nemá náležitosti dle ust. § 103 odst. 2 IZ, nebo v nČm nejsou uvedeny rozhodující skutenosti osvČdující úpadek dlužníka, a proto rozhodl podle ust. § 128 odst. 1 IZ o jeho odmítnutí.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, poboky v Liberci podal navrhovatel vasné odvolání, v nČmž namítal, že on i ostatní osoby byli zamČstnanci dlužníka, jimž nebyla vyplacena mzda, p iemž z návrhu je z ejmé, že se jedná o nevyplacené mzdy za 12/2012, když jest notorietou, že mzda musí být vyplacena v souladu se zákoníkem práce nejpozdČji v následujícím mČsíci . Z p ihlášek, jež p ipojil k návrhu, je dle nČj z ejmé, že se jedná o pohledávky z titulu mzdy a splatnost nastala po uplynutí kalendá ního mČsíce, za který má být mzda vyplacena . MČl zato, že úpadek byl osvČden existencí v návrhu uvedených nČkolika pohledávek a že postup insolvenního soudu nechrání vČ itele, ale dlužníka. Soudu I. stupnČ vytýkal, že mČl uinit výzvu dle ust. § 104 insolvenního zákona (dále jen IZ) a teprve pak zvážit, zda byl osvČden úpadek. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil soudu I. stupnČ k dalšímu ízení.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k tČmto zjištČním a závČr m:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenní soud insolvenní návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neuritý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokraovat v ízení; uiní tak neprodlenČ, nejpozdČji do 7 dn poté, co byl insolvenní návrh podán. Ustanovení § 43 obanského soudního ádu (dále jen o.s. .) se nepoužije.

Náležitosti insolvenního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. KromČ požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání musí insolvenní návrh obsahovat oznaení insolvenního navrhovatele a dlužníka, musí v nČm být uvedeny rozhodující skutenosti, které osvČdují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutenosti, ze kterých vyplývá oprávnČní podat návrh (tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem), není-li insolvenním navrhovatelem dlužník, musí být oznaeny d kazy, kterých se insolvenní navrhovatel dovolává, a musí z nČj být patrno, eho se jím insolvenní navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více vČ itel a b) penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). K poslednČ uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své penČžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , nebo b) je neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek v i dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost p edložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenní soud.

Jak plyne z od vodnČní napadeného usnesení, jež odvolací soud reprodukoval v podstatné ásti shora, odmítl soud prvního stupnČ v daném p ípadČ insolvenní návrh proto, že navrhovatel dostatenČ nevylíil rozhodující skutenosti, které by osvČdovaly úpadek dlužníka.

Judikatura Vrchního soudu v Praze je již ustálena v tom, že vzhledem k závažnosti dopad , jež m že i vadný insolvenní návrh vyvolat v pomČrech dlužníka nebo t etích osob, není d vodu formulovat rozdílnČ požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údaj , jejichž prost ednictvím musí být v insolvenním návrhu identifikován další vČ itel (vČ itelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

Navrhovatel se v dané vČci p i popisu úpadkové situace dlužníka omezil na tvrzení, že kromČ nČj dluží dlužník mzdu za prosinec 2012 dalším dvČma zamČstnanc m, jež oznail jménem, p íjmením a datem narození a uvedl též výši jejich pohledávek, a že má závazek v i GE Money Multiservis, a.s. ze smlouvy o úvČru . 33560990. Vedle toho uvedl, že se dlužník nachází ve finanní tísni, citoval definici úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ a doplnil, že nČkteré závazky jsou již t i mČsíce po lh tČ splatnosti.

K okolnostem osvČdujícím dlužník v úpadek tak sice uvedl údaj, z nČhož plyne závČr o pluralitČ vČ itel dlužníka-uvedl t i další vČ itele, které však ádnČ neoznail, nebo u dvou bývalých zamČstnanc dlužníka neuvedl jejich bydlištČ a u t etího vČ itele (GE Money Multiservis, a.s.) neuvedl jeho sídlo ani identifikaní íslo, kromČ toho neuvedl žádný konkrétní údaj o splatnosti jejich pohledávek (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSýR 14/2011 ze dne 21.12.2011).

Nadto z jeho tvrzení není ani možno dovodit, že má dlužník ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ v i více (konkrétním) vČ itel m penČžité závazky po dobu delší t iceti dn a že by je nebyl schopen plnit. Návrh totiž postrádá vylíení takových rozhodných skuteností, na jejichž základČ by bylo možno dospČt k závČru, že je dána nČkterá z vyvratitelných právních domnČnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své penČžité závazky. Navrhovatel v návrhu neuvedl žádné konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že dlužník zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk nebo že je v i více vČ itel m neplní po dobu delší t í mČsíc po lh tČ splatnosti. Pouhé obecné konstatování, že je dlužník ve finanní tísni a že má více vČ itel a penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a tyto závazky není schopen plnit , p iemž nČkteré závazky jsou již t i mČsíce po lh tČ splatnosti , není uvedením konkrétních okolností, jež osvČdují úpadek.

Odvolací soud v této souvislosti považuje za nutné poukázat na závČry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaném pod R 91/2009, podle nichž povinnost vylíit v insolvenním návrhu rozhodující skutenosti, které osvČdují úpadek dlužníka, není splnČna tím, že insolvenní navrhovatel ohlednČ tČchto skuteností odkáže na listinný d kaz, který p ipojí k insolvennímu návrhu jako p ílohu. Odvolací argumentace, dle níž jsou p esná oznaení dvou dalších vČ itel a splatnosti jejich pohledávek uvedeny v p ihláškách pohledávek (jež jsou navíc podáními osob odlišných od navrhovatele, jehož stíhá povinnost tvrzení), je tudíž zjevnČ neopodstatnČná.

Judikatura Vrchního soudu v Praze (viz nap . usnesení sp.zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008 uve ejnČné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod . 11/2009) je též ustálena v tom, že vady insolvenního návrhu m že insolvenní navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenní soud nerozhodne o odmítnutí insolvenního návrhu podle ust. § 128 odst. 1 IZ. Odvolací soud tudíž p i posuzování otázky, zda navrhovatel dostatenČ vylíil skutenosti osvČdující úpadek dlužníka vycházel ze stavu, který zde byl ke dni vydání napadeného usnesení, tj. ke dni 28.3.2013.

Z tvrzení obsažených v návrhu ohlednČ splatnosti mzdových pohledávek, na nČž navrhovatel poukázal v odvolání, vyplývá, že stejnČ jako u navrhovatele je titulem nárok dvou dalších vČ itel mzda za mČsíc prosinec 2012; ta je (jak správnČ dovozuje navrhovatel) dle ust. § 119 zákoníku práce splatná až po vykonání práce, a to nejpozdČji v kalendá ním mČsíci následujícím po mČsíci, ve kterém vznikl zamČstnanci nárok na mzdu nebo na nČkterou její složku, tedy v daném p ípadČ v lednu 2013 (skutenost, že by v pracovní smlouvČ, v jiné smlouvČ nebo v kolektivní smlouvČ bylo sjednáno kratší než mČsíní období splatnosti mzdy, navrhovatel netvrdil). Ani z tČchto navrhovatelových tvrzení proto nelze dovodit, že ke dni rozhodnutí o návrhu, tedy ke dni 28.3.2013, byly mzdové závazky dlužníka déle než 3 mČsíce po splatnosti. S ohledem na dikci ust. § 146 odst. 2 IZ nelze p ihlédnout ke skutenosti, že v dobČ projednání odvolání již tyto pohledávky pravdČpodobnČ byly splatné po dobu delší t í mČsíc , nebo tato skutenost nastala po vydání rozhodnutí soudu prvního stupnČ.

Argumentace ve smyslu ust. § 3 odst. 2 písm. a) IZ nasvČdující tomu, že by dlužník zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , v návrhu obsažena nebyla. Avšak ani z tvrzení doplnČných v odvolání, k nimž odvolací soud z d vod popsaných výše nem že p ihlédnout, není z ejmé, jaký je rozsah všech penČžitých závazk dlužníka, a tudíž z nich ani nelze dovodit, že pohledávky navrhovatele a dalších oznaených vČ itel tvo í podstatnou ást jeho penČžitých závazk .

ZávČrem pak považoval odvolací soud za nutné podotknout, že není úkolem insolvenního soudu, aby svojí aktivitou (nap . výzvou dle ust. § 128 odst. 3 IZ) nahrazoval na prvním místČ stojící povinnost tvrzení, jež stíhá insolvenního navrhovatele. To platí tím více, že ust. § 128 odst. 1 IZ brání prodlužování ízení tím, že na jedné stranČ zbavuje insolvenní soud povinnosti odstra ovat vady insolvenního návrhu, pro které nelze v insolvenním ízení pokraovat, postupem podle ust. § 43 o.s. ., na druhé stranČ zavazuje insolvenní soud k tomu, aby d sledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenního návrhu vyvodil (aby insolvenní návrh odmítl) neprodlenČ, nejpozdČji však do sedmi dn poté, co byl podán.

Na základČ tČchto zjištČní a veden názory vyjád enými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele d vodným a napadené usnesení podle ust. § 219 o.s. . jako vČcnČ správné potvrdil. Jelikož insolvenní návrh byl odmítnut, má dlužník dle ust. § 146 odst. 3 o.s. . v i navrhovateli právo na náhradu náklad ízení, jež mu ovšem v daném p ípadČ nevznikly, a to ani v odvolacím ízení. Proto o nich odvolací soud rozhodl za použití ust. § 224 odst. 1 obanského soudního ádu, jak uvedeno v bodČ II. výroku tohoto usnesení.

Pouení: Proti tomuto rozhodnut je dovolání p ípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou mČsíc od doruení tohoto rozhodnutí prost ednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, poboky v Liberci k Nejvyššímu soudu ýR.

V Praze dne 1. srpna 2013

JUDr. Ji í K a r e t a, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva