2 VSPH 693/2012-A-11
MSPH 90 INS 10435/2012 2 VSPH 693/2012-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka ROT INTERNATIONAL, s.r.o., sídlem Mladoboleslavská 223, Praha 9, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 10435/2012-A-6 ze dne 4.května 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 10435/2012-A-6 ze dne 4.května 2012 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se ROT INTERNATIONAL, s.r.o. (dále jen dlužník) domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že dlužník v insolvenčním návrhu dostatečně nevylíčil rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, neboť neuvedl konkrétní údaje o výši a splatnosti pohledávek svých věřitelů. V seznamu svých závazků, na nějž odkázal v návrhu, jsou sice označeni čtyři věřitelé a je uvedena výše jejich pohledávek, ovšem na úpadek podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona nelze usuzovat z důvodu absence konkrétních tvrzení v návrhu či alespoň v seznamu závazků o tom, že je splatným alespoň jeden z jeho závazků.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že je právnickou osobou, má více věřitelů a je předlužen, protože má závazky v celkové výši 12.015.995,97 Kč a nemá žádný majetek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy a současně vymezuje jejich obsah.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

O předlužení jde podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužník v insolvenčním návrhu i v seznamu závazků uvedl, že jeho věřiteli jsou UniCredit Bank Czech Republic, a.s. s pohledávkou ve výši 7.688.327,69 Kč, Komerční banka, a.s. s pohledávkou ve výši 4.700.375,28 Kč, JUDr. Miroslav Jansta s pohledávkou ve výši 2.500.000,-Kč a Zelko KB, s.r.o. s pohledávkou ve výši 1.460.849,-Kč, a celková výše všech pohledávek tedy činí 16.349.551,-Kč, a že nemá žádný majetek. Jinými slovy, tvrdil, že je v úpadku ve formě předlužení, když z návrhu výslovně plyne, že má více věřitelů a jeho závazky zjevně převyšují hodnotu jeho majetku, přičemž skutečnost, kdy nastala jejich splatnost, je bez významu. Podáním insolvenčního návrhu splnil dlužník povinnost podat insolvenční návrh, jak mu ukládá ust. § 98 insolvenčního zákona.

Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že v insolvenčním návrhu popsal dlužník skutečnosti, jež osvědčují jeho úpadek ve formě předlužení,

že insolvenční návrh obsahuje všechny náležitosti stanovené v ust. § 104 odst. 2 insolvenčního zákona a protože nepostrádá ani ostatní zákonem požadované náležitosti, dospěl k závěru, že insolvenční soud neměl žádný důvod k postupu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 3.září 2012

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová