2 VSPH 691/2014-A-10
KSPA 44 INS 4418/2014 2 VSPH 691/2014-A-10

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Václava Šmída, bytem K. Čapka 1120/34, Moravská Třebová, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 44 INS 4418/2014-A-5 ze dne 28. února 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 44 INS 4418/2014-A-5 ze dne 28. února 2014 se po t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením uložil Václavu Šmídovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 18.2.2014 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 8 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužníkův majetek tvoří toliko nedobytné pohledávky ve výši 411.421,50 Kč a ostatní majetek v účetní hodnotě 36.000,-Kč sestávající z účetně neodepsatelné licence; finanční prostředky dlužník nemá. Cituje ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vysvětlil, že záloha na náklady insolvenčního řízení je nutná nejen k tomu, aby měl insolvenční správce k dispozici potřebné finanční prostředky nezbytné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, ale i k zajištění úhrady jeho odměny, jež v případě konkursu činí 45.000,-Kč. S přihlédnutím k předpokládaným nákladům insolvenčního řízení a s ohledem na skladbu dlužníkova majetku a možnosti jeho zpeněžení dospěl k závěru, že přiměřená výše zálohy činí 30.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že není schopen zálohu zaplatit, neboť nemá dostatek finančních prostředků. Zdůraznil, že je v úpadku, není schopen plnit své splatné závazky, a soud mu tak ukládá povinnost,již není schopen splnit; případné zastavení řízení pro nezaplacení zálohy by považoval za odepření práva domáhat se soudní ochrany, což pokládá za protiústavní. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, popř. aby je změnil tak, že mu uloží povinnost platit zálohu v měsíčních splátkách v maximální výši 1.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, a povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud ani dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Odvolací soud považoval v první řadě za potřebné uvést, že s účinností od 1.1.2014 bylo ust. § 108 IZ kromě jiného doplněno v odstavci 1 úpravou, podle níž není důvodem, pro který by bylo možné upustit od požadavku na uhrazení zálohy, skutečnost, že dlužník nemá žádný (zpeněžitelný) majetek. Až na zákonem odůvodněné výjimky bude tedy povinnost k úhradě zálohy postihovat každého insolvenčního navrhovatele. Jinými slovy, výzva k zaplacení zálohy bude po splnění podmínek obsažených v ust. § 108 IZ namístě i tehdy, pokud dlužník nemá (dostatečný) majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení. Insolvenční řízení s nedostatečným majetkem by pak měla být řešena podle ust. § 314 a § 315 IZ o nepatrném konkursu.

Z výše uvedeného rovněž plyne, že v případě zjištění absence majetku dlužníka použitelného pro účely insolvenčního řízení neposkytuje zákon podklad pro další pokračování v insolvenčním řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Disponuje-li dlužník takovým majetkem a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, lze pak požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se však, že dlužník není schopen zálohu zaplatit, výsledek tohoto testu zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle IZ.

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud v dané věci ověřil, že dlužník má vůči více věřitelům splatné závazky přesahující 2.900.000,-Kč, přičemž jeho majetek tvoří pohledávky v celkové výši 411.421,50 Kč, jež označil až na výjimky (nespecifikované) za nedobytné, drobný majetek v účetní hodnotě 0,-Kč a ostatní majetek (účetně neodepsatelná licence) v účetní hodnotě 36.000,-Kč, jehož reálná hodnota je nižší než hodnota účetní . Protože zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle novelizovaného ust. § 144 IZ, jež nabylo účinnosti dne 1.1.2014, je (již) vyloučeno (ostatně v případě dlužníka nebylo možno zamítnout návrh pro nedostatek majetku ani dle úpravy účinné do 31.12.2013, neboť jako fyzická osoba nesplňoval podmínky stanovené v ust. § 144 odst. 1 písm. a), b) a c) IZ), a prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po dlužníku zaplacení zálohy požadoval, přičemž i jím určenou výši lze považovat za přiměřenou.

Odvolací soud je totiž toho názoru, že za dosavadního stavu věci nelze řešit úpadek dlužníka jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem), v němž tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a novelizované vyhlášky č. 313/2007 Sb. (která nabyla účinnosti dne 1.1.2014 a dle článku II. vyhlášky č. 398/2013 Sb. se aplikuje v tomto případě) bude činit nejméně 45.000,-Kč bez DPH. S ohledem na dosud zjištěný rozsah majetku dlužníka (kdy nebyla osvědčena dobytnost jeho pohledávek a tržní hodnota ostatního majetku je pravděpodobně zanedbatelná) tak nelze mít za odůvodněný předpoklad, že zpeněžením majetkové podstaty mohou být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

K argumentaci dlužníka, že nedisponuje finančními prostředky použitelnými k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že jako podnikatel byl dle ust. § 98 IZ povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařil s finančními prostředky náležitě a použil je k jinému účelu, a není proto schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst k tíži toliko jemu. Platbu zálohy ve splátkách, jak dlužník navrhuje, IZ neumožňuje.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, napadené usnesení shledal věcně správným a podle ust. § 219 o.s.ř. je potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. října 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná