2 VSPH 690/2014-A-48
KSCB 28 INS 1350/2014 2 VSPH 690/2014-A-48

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Via Chem Group, a.s., sídlem Rudolfovská tř. 303/113, České Budějovice, zast. advokátem Mgr. Petrem Kovaříkem, sídlem Italská 24, Praha 2, zahájené na návrh dlužníka a věřitelů a) Markot Limited, sídlem Belmont Chambers, P.O.BOX 3443, Road Town, Tortola, British Virgin Islands, a b) Městské části Praha 10, sídlem Vršovická 68, Praha 10, zast. advokátem Mgr. Jaroslavem Tajbrem, sídlem U Nikolajky 5, Praha 5, o odvoláních navrhovatele b) a Městské části Praha 6, sídlem Čs. armády 601/23, Praha 6, zast. advokátem JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., sídlem Betlémské náměstí 6, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 1350/2014-A-26 ze dne 6. března 2014

takto:

I. Odvolání navrhovatele b) směřující proti bodům I. a II. výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 1350/2014-A-26 ze dne 6. března 2014 se o d m í t á .

II. Odvolání Městské části Praha 6 směřující proti bodům I., II. a V. výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 1350/2014-A-26 ze dne 6. března 2014 se o d m í t á .

III. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 1350/2014-A-26 ze dne 6. března 2014 se v bodech III. a XII. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným usnesením rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek Via Chem Group, a.s. (dále jen dlužník), jako způsob jeho řešení povolil reorganizaci (bod II. výroku), insolvenčním správcem pod bodem III. výroku ustanovil VJV Insolvence, v.o.s. (dále jen správce), ustanovil znalce za účelem ocenění majetkové podstaty a uložil mu vypracovat znalecký posudek ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení usnesení (bod IV. výroku), konstatoval, že další osoby odlišné od dlužníka mohou předložit vlastní reorganizační plán do 2 měsíců ode dne účinnosti tohoto rozhodnutí (bod V. výroku), věřitele vyzval, aby do dvou měsíců přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body VI. a VII. výroku), na den 4.6.2014 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VIII. a IX. výroku), správci uložil, aby mu předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod X. výroku), konstatoval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XI. výroku), a každému z navrhovatelů uložil zaplatit do 3 dnů od právní moci usnesení soudní poplatek 2.000,-Kč (bod XII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se insolvenčním návrhem ze dne 21.1.2014 domáhal dlužník vydání rozhodnutí o úpadku a povolení reorganizace. V návrhu vylíčil okolnosti svého úpadku a s ohledem na ust. § 316 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že je podnikatelem, není právnickou osobou v likvidaci, obchodníkem s cennými papíry ani osobou oprávněnou k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu a jeho obrat za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu přesahuje 50.000.000,-Kč. Současně předložil auditovanou účetní závěrku za rok 2012 a zpracovanou účetní závěrku za rok 2013 s prohlášením auditora, z něhož vyplývá, že jeho obrat za rok 2013 přesahuje 50.000.000,-Kč. Dále předložil předschválený reorganizační plán, jenž byl přijat jediným zajištěným věřitelem Sarpent, s.r.o., a uvedl, že eviduje závazky vůči nezajištěným věřitelům v celkové výši 1.615.007.132,10 Kč, přičemž věřiteli pohledávek ve výši 40.883.476,52 Kč jsou osoby, s nimiž tvoří koncern. Po odečtení koncernových věřitelů eviduje nezajištěné věřitele s pohledávkami v celkové výši 1.574.123.655,58 Kč. Dále dlužník dokládal, že předložený reorganizační plán byl přijat nezajištěnými věřiteli s pohledávkami v celkové výši 1.006.424.016,80 Kč, což představuje 63,93 % pohledávek všech nezajištěných věřitelů. Seznam těchto věřitelů i jejich hlasovací lístky rovněž předložil. Na základě toho měl soud za nepochybné, že byly splněny podmínky předvídané ust. § 148 odst. 2 IZ.

Nato soud konstatoval, že dlužníkův insolvenční návrh obsahuje náležitosti dle ust. § 103 a § 104 IZ a z údajů obsažených v něm a v jeho přílohách vyplývá, že je v úpadku. Protože společně s insolvenčním návrhem, v němž jako způsob řešení úpadku navrhl reorganizaci, předložil dlužník i reorganizační plán přijatý jediným zajištěným věřitelem a nadpoloviční většinou všech nezajištěných věřitelů, postupoval soud dle ust. § 148 odst. 2 IZ a § 328 IZ a reorganizaci povolil; vyšel z toho, že návrh na povolení reorganizace včetně předloženého předschváleného reorganizačního plánu obsahuje veškeré náležitosti dle ust. § 319 IZ, přičemž neshledal žádné důvody, jež by odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení reorganizace. Námitky navrhovatele b) a Městské části Praha 6 (dále jen Věřitel) týkající se mj. vad návrhu, koncernového propojení dlužníka a některých věřitelů a nedostatku hlasovacích práv věřitelů se spornými pohledávkami přitom neshledal důvodnými. S ohledem na to, že úpadek dlužníka měl za osvědčený z jeho návrhu, dalšími insolvenčními návrhy podanými navrhovateli a) a b) se nezabýval. Správce ustanovil dle ust. § 25 odst. 1 IZ s tím, že v předloženém reorganizačním plánu byla jako insolvenční správce určena osoba, jež splňuje podmínky uvedené v ust. §§ 21-24 a § 25 odst. 3 IZ. Znalce ustanovil dle ust. § 153 IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to v rozsahu bodů I., II., III. a XII. výroku, se včas odvolal navrhovatel b) a požadoval, aby je odvolací soud v napadené části zrušil. V pasáži odvolání směřující proti bodům I. a II. výroku, jimiž byl zjištěn úpadek dlužníka a povolena reorganizace, obsáhle argumentoval ve prospěch závěru, že insolvenční návrh dlužníka byl vadný, a soud prvého stupně jej proto měl odmítnout a o úpadku dlužníka rozhodnout na základě návrhu věřitelů, aniž by s tímto rozhodnutím spojil rozhodnutí o povolení reorganizace. Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku označil za nezákonné, přičemž dovozoval, že je přípustný jeho přezkum odvolacím soudem dle ust. § 212 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) jako výroku závislého na rozhodnutí o úpadku. Uvedl, že souhlasí s reorganizací dlužníka, avšak nesouhlasí s jím předloženým reorganizačním plánem. Tomu vytýkal, že nebyl přijat zákonem předpokládanou většinou věřitelů, a obsáhle vysvětloval, kteří věřitelé nebyli oprávněni o něm hlasovat a proč. Dále namítal, že reorganizační plán byl v důsledku (konkretizovaných) vad neprojednatelný, přičemž je rovněž zjevně nespravedlivý, nezajišťuje věřitelům dlužníka rovné postavení a jeho podání bylo vedeno nepoctivým záměrem dlužníka. V odvolání proti bodu XII. výroku, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek, namítal, že soud prvého stupně rozhodl o úpadku toliko na základě návrhu dlužníka a návrhy dalších navrhovatelů se nezabýval; protože toto rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a poplatkovou povinnost lze uložit pouze ve spojení s rozhodnutím o úpadku, bylo i uložení poplatkové povinnosti navrhovateli b) v rozporu se zákonem.

Proti shora označenému usnesení soudu prvého stupně podal včasné odvolání rovněž Věřitel, a to v rozsahu bodů I., II., III. a V. výroku, a požadoval, aby je odvolací soud v napadené části zrušil. Podobně jako navrhovatel b) v části odvolání směřující proti bodům I. a II. výroku, jimiž byl zjištěn úpadek dlužníka a povolena reorganizace, obsáhle argumentoval tím, že dlužník nepřipojil k návrhu potřebné listiny a že pro reorganizační plán nehlasoval potřebný počet věřitelů. Návrhu na povolení reorganizace vytýkal, že je neúplný, nejsou řádně označeny osoby jednající s dlužníkem ve shodě ani odhalena jejich kapitálová struktura; návrh navíc sleduje nepoctivý záměr. V další části odvolání podrobně vypočetl vady dlužníkem předloženého reorganizačního plánu a namítal, že soud prvého stupně měl odmítnout jak insolvenční návrh dlužníka, tak jeho návrh na povolení reorganizace, eventuálně měl návrh na povolení reorganizace zamítnout. Poukázal rovněž na to, že v napadeném usnesení chybí údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku, a z toho dovodil, že nenastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, a tedy ani účinky rozhodnutí o povolení reorganizace.

V odůvodnění části odvolání směřující proti bodu III. výroku usnesení, jímž byl správce ustanoven insolvenční do funkce, navrhovatel b) i Věřitel shodně uvedli, že správce nesplňuje požadavky na něj kladené v ust. § 24 IZ. Poukázali na to, že za VJV Insolvence, v.o.s. vykonává v rámci insolvenčního řízení jednotlivé činnosti statutární orgán, jímž je Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková; VJV Insolvence, v.o.s. má přitom dva společníky, jimiž jsou Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková a INSOLVENCY TRUSTEE, s.r.o., jejímž jediným společníkem je Ing. Jechová Vápeníková. Z toho dovodili, že podmínky kladené insolvenčním zákonem na insolvenčního správce musí splňovat také Ing. Jechová Vápeníková. Podjatost správce konkrétně dovozovali z toho, že -se dlužník v minulosti neúspěšně pokusil o akvizici společnosti SETUZA, a.s., jejímž insolvenčním správcem je Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková,

-Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková byla ustanovena insolvenční správkyní CAMPASPOL HOLDING, a.s., jež byla v holdingu se SETUZA, a.s., přičemž v rámci výkonu funkce rozhodovala o pohledávkách Spolku pro chemickou a hutní výrobu, a.s. a STZ Development, a.s. (jež jsou s dlužníkem v koncernu) za CAMPASPOL HOLDING, a.s., -věřiteli CAMPASPOL HOLDING, a.s. byli dále dlužník, Pembroke Trading Limited a INFOLAND, s.r.o., jež jsou navzájem propojenými osobami jak mezi sebou, tak s dlužníkem, -Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková je insolvenční správkyní STZ, a.s. (jež je v holdingu se SETUZA, a.s. a CAMPASPOL HOLDING, a.s.), přičemž ze sbírky listin vyplývá, že jejími posledními známými akcionáři byli dlužník a Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a.s.; v uvedeném insolvenčním řízení bylo mimo jiné rozhodováno o pohledávkách Oleochem, a.s. a Spolpharmy, s.r.o., jejichž ovládající osobou je pravděpodobně dlužník, -STZ, a.s. má mimo jiné pohledávky za společnostmi Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a.s., SETUZA, a.s., ENERGY Ústí nad Labem, a.s., Oleofin, a.s., Spolpharma, s.r.o., Oleochem, a.s., CSS, a.s. a za Mgr. Ing. Ivo Halou, tedy osobami propojenými s dlužníkem, -Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková vykonávala rovněž funkci insolvenční správkyně CHRONOS PLUS, s.r.o., jejímž společníkem je Ing. Marta Kochová, již zastupoval Ing. František Koch jako jeden z věřitelů dlužníka, -Ing. Marta Kochová, Ing. František Koch, Ing. Vladimír Sisák, JUDr. Petr Sisák a Ing. Jan Šrubař působili jako členové statutárního orgánu M-Best, a.s., jejímž majoritním akcionářem je EURO CAPITAL ALLIANCE, a.s., koncernová společnost dlužníka; předchozím jediným akcionářem M-Best, a.s. byla Markot Limited (navrhovatel a), jež za dlužníkem uplatňuje pohledávky ze směnek v celkové výši 50.000.000,-Kč.

Z těchto údajů dovodili, že u Ing. Vladimíry Jechové Vápeníkové existuje ve smyslu ust. § 24 odst. 1 IZ důvod pochybovat o její nepodjatosti v insolvenčním řízení vedeném proti dlužníkovi vzhledem k jejímu poměru k věci, neboť má úzké vazby na osoby dlužníkovi blízké nebo rozhodovala z pozice insolvenčního správce o pohledávkách dlužníka nebo osob jemu blízkých (zejména Spolku pro chemickou a hutní výrobu, a.s.) v jiných insolvenčních řízeních. Vedle toho v minulosti vystupovala jako insolvenční správkyně CAMPASPOL HOLDING, a.s., jejímž věřitelem byl dlužník i další osoby s dlužníkem propojené.

Vedle toho namítali navrhovatel b) i Věřitel rozpor usnesení soudu prvého stupně s ústavním pořádkem České republiky a navrhli, aby odvolací soud podal Ústavnímu soud ČR návrh na zrušení ust. § 25 odst. 1 věty druhé, § 328 věty poslední a § 336 odst. 4 IZ.

Správce ve vyjádření k odvolání Věřitele směřujícímu proti bodu III. výroku usnesení s odkazem na závěry odborné literatury a judikatorní závěry uvedl, že poměr k věci nebo osobám účastníků musí dosahovat takové intenzity, aby byla ohrožena důvěra v řádný výkon funkce insolvenčního správce, přičemž hranicí míry ohrožující důvěru je to, že sám insolvenční správce bude jedním z věřitelů dlužníka, osobou dlužníku blízkou, případně situace, kdy by měl správce vymáhat pohledávku sám za sebou. Odmítl přitom, že by takový poměr k věci či k účastníkům řízení měl, a zdůraznil, že Věřitel takový poměr k věci netvrdí ani nedokládá. Podotkl, že pokud by se takový vztah k některému z účastníků objevil, zná IZ řešení v podobě institutu odděleného insolvenčního správce. Závěrem namítl, že při konstrukci vytvořené Věřitelem by insolvenční správce v rámci koncernu nemohl být ustanoven, neboť by byl podjatý, a to jak ve vztahu k dlužníkovi, tak ve vztahu k věřitelům, kteří mají pohledávky za více subjekty v rámci koncernu. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení v bodu III. výroku potvrdil.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě se zabýval tím, zda je odvolání proti bodům I., II. a V. výroku napadeného usnesení přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 141 odst. 1 IZ proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Podle ust. § 328 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení reorganizace ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud reorganizaci povolí. Rozhodnutí o povolení reorganizace se doručuje dlužníku, navrhovateli, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo v dané věci zahájeno na návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení reorganizace dne 21.1.2014, přičemž navrhovatelé a) a b) přistoupili k řízení dle ust. § 107 odst. 1 IZ podáním insolvenčních návrhů ze dne 29.1.2014 a 31.1.2014. Napadeným usnesením rozhodl soud prvého stupně o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení reorganizací.

Z obsahu odvolání vyplývá, že navrhovatel b) a Věřitel napadli svými odvoláními mj. body I. a II. výroku, jimiž soud prvého stupně zjistil úpadek dlužníka (na jeho návrh) a povolil jeho řešení reorganizací; proti těmto rozhodnutím však není dle shora citovaných ust. § 141 odst. 1 a § 328 IZ odvolání přípustné. Přípustné pak není ani odvolání proti bodu V. výroku, neboť tento výrok je dle ust. § 329 odst. 1 písm. d) IZ součástí (zákonem stanovenou obligatorní obsahovou náležitostí) rozhodnutí o povolení reorganizace dle ust. § 328, proti němuž-jak již uvedeno-není odvolání přípustné. Odvolacímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ust. § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání navrhovatele b) směřující proti bodům I. a II. výroku i odvolání Věřitele směřující proti bodům I., II. a V. výroku odmítnout.

K argumentaci podané navrhovatelem b) přitom považoval odvolací soud za potřebné podotknout, že absence výroku o účincích rozhodnutí o úpadku nezpůsobuje, že by účinky tohoto rozhodnutí nenastaly; výrok požadovaný ust. § 136 odst. 2 písm. c) IZ coby obligatorní náležitost rozhodnutí o úpadku totiž toliko deklaruje stav, jenž dle ust. § 89 odst. 1 IZ nastává okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (v dané věci nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka dle údajů v insolvenčním rejstříku dne 6.3.2014 ve 12 hodin 42 minut); jinými slovy-účastníkům řízení toliko poskytuje informaci o tom, kdy účinky rozhodnutí nastaly, účinky samé však nezakládá.

Dále odvolací soud přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v té části napadené odvoláními, v níž je přípustné, včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Dle ust. § 25 odst. 1 IZ ustanovuje insolvenčního správce pro insolvenční řízení insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno. Podle odst. 3 téhož ustanovení je-li v době určení podán návrh na povolení reorganizace nebo je-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích bez ohledu na způsob řešení úpadku, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla do zvláštní části seznamu insolvenčních správců.

Podle ust. § 24 IZ je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v ust. § 34 IZ. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu (odstavec 1). Veřejná obchodní společnost, která je ustanovena insolvenčním správcem, oznámí insolvenčnímu soudu neprodleně, kdo z jejích společníků, prostřednictvím kterých vykonává činnost insolvenčního správce, bude jejím jménem funkci insolvenčního správce vykonávat; odstavec 1 platí pro tohoto společníka obdobně (odstavec 2).

Z ust. § 34 odst. 1 plyne, že je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů a není-li se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud ustanovit pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce. Z odst. 2 téhož ustanovení se podává, že je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů proto, že mohou odporovat společnému zájmu věřitelů v insolvenčním řízení, ve kterém byl rovněž ustanoven insolvenčním správcem, ustanoví insolvenční soud pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce vždy.

Dvě posledně citovaná ustanovení IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není ustanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Z důvodové zprávy k IZ je přitom zřejmé, že důvody podjatosti insolvenčního správce se mohou týkat i účastníků řízení (tedy nejen dlužníka, nýbrž i jeho věřitelů) a že v souvislosti s úpravou (ne)podjatosti insolvenčního správce insolvenční zákon zavádí i novou instituci tzv. odděleného insolvenčního správce, ustanovovaného v případech, kdy správce je v insolvenčním řízení vyloučen pouze z některých úkonů.

Podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení, lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými ustanovením § 14 odst. 1 o.s.ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (k dlužníkovi či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníkovi), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech, pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srovnej mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 26/2012 ze dne 18.4.2012 uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být prokázána (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 29 NSČR 107/2013 ze dne 30.6.2014).

Ust. § 24 IZ nepovažuje za důvod vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení jeho poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů. V takovém případě se uplatní úprava obsažená v ust. § 34 IZ, jež váže vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení na splnění další podmínky, a to, že je zde se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah neovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce. A naopak, nejsou-li zde důvody pro takové pochybnosti, je poměr insolvenčního správce jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů důvodem vyloučení insolvenčního správce (jen) z některých úkonů (v rámci insolvenčního řízení).

V posuzovaném případě je argumentace podporující závěr o podjatosti správce v obou odvoláních postavena na tom, že Ing. Jechová Vápeníková má coby společník jednající za správce poměr k věci, neboť má úzké vazby na osoby dlužníkovi blízké nebo rozhodovala z pozice insolvenčního správce v jiných insolvenčních řízeních o pohledávkách dlužníka nebo osob dlužníku blízkých (zejména Spolku pro chemickou a hutní výrobu, a.s.). Vedle toho v minulosti vystupovala jako insolvenční správkyně CAMPASPOL HOLDING, a.s., jejímž věřitelem byl dlužník a další osoby s dlužníkem propojené, a rovněž jako správkyně CHRONOS PLUS, s.r.o., v níž má podíl osoba, jež dříve působila v M-Best, a.s., tj. ve společnosti kontrolované koncernovou společností dlužníka.

Z výpisů z obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení ve věci dlužníka CHRONOS PLUS, s.r.o., v němž Ing. Jechová Vápeníková vykonávala funkci správkyně, bylo s účinky ke dni 2.9.2010 skončeno tak, že byl zrušen konkurs vedený na majetek tohoto dlužníka po splnění rozvrhového usnesení. V insolvenční věci dlužníka CAMPASPOL HOLDING, a.s., v níž vykonávala funkci táž správkyně, vzal Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16.8.2011 (jež nabylo právní moci téhož dne) na vědomí splnění reorganizačního plánu, čímž reorganizace dle ust. § 364 odst. 2 IZ reorganizace skončila. Ani u jednoho z označených subjektů již tedy Ing. Jechová Vápeníková funkci insolvenčního správce nevykonává, a nelze proto (vzhledem k budoucím úkonům) dovozovat její podjatost pro poměr insolvenčního správce k věřitelům, kteří v minulosti uplatňovali své pohledávky v uvedených (skončených) insolvenčních řízeních.

Ohledně další stěžejní námitky, že v soupisu majetkové podstaty STZ, a.s. (jejíž insolvenční správkyní byla v rámci koncernu se SETUZA, a.s. a CAMPASPOL HOLDING, a.s. ustanovena Ing. Jechová Vápeníková) jsou zapsány pohledávky za osobami majetkově či osobně propojenými s dlužníkem (nikoli tedy za dlužníkem), z nichž ENERGY Ústí nad Labem, a.s. (jejíž propojení s dlužníkem nebylo blíže konkretizováno) má vůči dlužníkovi sporné pohledávky (a je tedy dlužníkovým věřitelem), odkazuje odvolací soud na závěry vyslovené Nejvyšším soudem ČR v usnesení č.j. 29 NSČR 107/2013 ze dne 30.6.2014, totiž že mezi skutečnosti, které se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a k jeho postavení v insolvenčním řízení zakládají důvod pochybovat, že tento vztah (ne)ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce (a které proto nedovolují řešit možnou podjatost insolvenčního správce pouhým ustanovením odděleného insolvenčního správce), typově patří skutečnost, že pohledávka je takového rozsahu, že věřitel má rozhodující vliv na průběh insolvenčního řízení, jakož i skutečnost, že stejný věřitel vede (byť v jiném procesním postavení) další spory, jež se významně týkají majetkové podstaty dlužníka, ať již jde o incidenční spor (např. o spor na základě vylučovací žaloby), o spor o pohledávku za majetkovou podstatou nebo o pohledávku postavenou na roveň pohledávce za majetkovou podstatou, anebo o spor, v němž vystupuje jako dlužníkův dlužník. V dané věci však o charakteru pohledávky ENERGY Ústí nad Labem, a.s. (či pohledávkách jiných s dlužníkem propojených osob) a jejím rozsahu navrhovatel b) ani Věřitel nic netvrdili, takže nic (prozatím) nenasvědčuje tomu, že by se zřetelem k charakteru pohledávky tohoto dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení (věřitel není dle seznamu pohledávek věřitelem majoritním) byl důvod pochybovat, že tento vztah neovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce, a že by situaci nebylo možno řešit postupem dle ust. § 34 IZ, tj. ustanovením odděleného insolvenčního správce.

Rovněž ze samotného tvrzení, že se dlužník v době před rozhodnutím o úpadku neúspěšně pokoušel převzít společnost SETUZA, a.s. (v níž Ing. Jechová Vápeníková vykonává funkci insolvenčního správce), aniž bylo jakýmkoliv způsobem konkretizováno, v čem pokus o převzetí učiněný jinými osobami zakládá podjatost správce, nelze závěr o podjatosti dovodit.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné podotknout, že přístup správce k výkonu funkce zahrnuje nutnou profesionalitu, jejíž součástí je, resp. musí být schopnost vykonávat funkci nestranně i za výše popsaných okolností.

Jelikož nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, pro něž by bylo lze mít zato, že správce nesplňuje podmínky pro ustanovení do funkce nebo že není nepodjatý, odvolací soud neshledal odvolání navrhovatele b) a Věřitele směřující proti bodu III. výroku důvodným; postupoval proto dle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvého stupně v tomto rozsahu jako věcně správné potvrdil.

Podle ust. § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen ZSoP) jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu. Dle ust. § 2 odst. 1 písm. a) téhož zákona je poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně navrhovatel. Podle ust. § 5 ZSoP sazby poplatků za řízení jsou stanoveny pevnou částkou nebo procentem ze základu poplatku. Sazby poplatků jsou uvedeny v sazebníku poplatků. Podle ust. § 6a odst. 4 ZSoP se poplatek za návrh na zahájení řízení nevybírá, jestliže soud návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítne.

Vzniká-li poplatková povinnost způsobem uvedeným v ust. § 4 odst. 1 písm. e) až i), je poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§ 7 odst. 1 ZSoP).

Podle položky č. 4 sazebníku poplatků činí soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění a) za každou nemovitou věc 5.000,-Kč, b) za každý obchodní závod nebo za každou jeho organizační složku 15.000,-Kč, c) v ostatních případech, není-li dále stanoveno jinak 2.000,-Kč.

Jelikož o insolvenčním návrhu navrhovatele b) bylo soudem prvého stupně rozhodnuto (a navrhovatel se mýlí, dovozuje-li opak), a to jinak než jeho odmítnutím před prvním jednáním, totiž rozhodnutím o úpadku dlužníka, byl insolvenční soud dle ust. § 4 odst. 1 písm. e) ZSoP povinen v souvislosti s tímto rozhodnutím-tedy současně s jeho vydáním, nebo dodatečně-uložit navrhovateli b) povinnost k zaplacení soudního poplatku, a to ve výši stanovené v ust. § 4 písm. c) sazebníku poplatků, tj. ve výši 2.000,-Kč. Soud prvého stupně proto postupoval správně, když napadeným bodem XII. výroku usnesení navrhovateli b) (i navrhovateli a) zaplacení tohoto soudního poplatku uložil; nepochybil ani tím, že mu tuto povinnost uložil současně s rozhodnutím o úpadku.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodě XII. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Závěrem považoval odvolací soud za potřebné doplnit, že se s argumentací odvolatelů týkající se rozporu ust. § 25 odst. 1 věty druhé, ust. § 328 věty poslední a § 336 odst. 4 IZ s ústavním pořádkem České republiky neztotožňuje, a nebude proto podávat Ústavnímu soudu ČR návrh na jejich zrušení.

Poučení: Proti bodům I. a II. výroku tohoto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Proti bodu III. výroku tohoto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 17. října 2014 JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vaněčková