2 VSPH 69/2016-A-57
MSPH 95 INS 5896/2015 2 VSPH 69/2016-A-57

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Hany Homolové v insolvenční věci dlužnice Bc. Natalie anonymizovano , anonymizovano , bytem Dominova 2465/11, Praha 5, zast. advokátkou Mgr. Ivou Frömlovou, sídlem Legerova 1820/39, Praha 2, zahájené na návrh NEW DUTY družstvo, IČO: 24811904, sídlem Křenova 438/7, Praha 6, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvoláních dlužnice a LLAINFAIR CARINION CWNI DALIANNOL LTD, reg. č.: 4115679, sídlem Suite 319-3, 32 Threadneedle Street, London, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, zast. advokátem JUDr. Martinem Salokou, sídlem Zvonárska 8, Košice, Slovenská republika, proti usnesení Městského soud v Praze č.j. MSPH 95 INS 5896/2015-A-44 ze dne 24. listopadu 2015,

takto:

I. Řízení o odvolání věřitelky LLAINFAIR CARINION CWNI DALIANNOL LTD se z a s t a v u j e.

II. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 5896/2015- A-44 ze dne 24. listopadu 2015 se v bodech II. a III. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného usnesení zjistil úpadek Bc. Natalie anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodech II. a III. výroku odmítl návrh dlužnice na povolení oddlužení a na její majetek prohlásil konkurs, v bodě IV. výroku ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou insolvenční správkyní (dále jen Správkyně), v bodě V. výroku deklaroval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dnem, hodinou a minutou zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, v bodě VI. výroku uložil NEW DUTY družstvu (dále jen Navrhovatel), aby do 3 dnů od doručení usnesení zaplatil na tam specifikovaný bankovní účet soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč, a v dalších bodech výroku kromě jiného uložil tam specifikované výzvy a povinnosti věřitelům a tam specifikované povinnosti Správkyni, a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů s tam stanoveným programem. isir.justi ce.cz

V odůvodnění usnesení, jež se týkalo toliko výroků o odmítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na její majetek, soud konstatoval, že návrh na povolení oddlužení, jenž byl doručen do datové schránky insolvenčního soudu dne 26.5.2015 byl podán opožděně, a to jak ve vztahu k jejímu insolvenčnímu návrhu ze dne 20.11.2014, neboť v takovém případě byla dlužnice povinna podat návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem, což neučinila, tak ve vztahu k insolvenčnímu návrhu do řízení přistoupivšího Navrhovatele ze dne 18.3.2015, jenž byl dlužnici doručen dne 21.4.2015, neboť v takovém případě mohl (měl) být návrh na povolení oddlužení podán nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu Navrhovatele dlužnici, což se nestalo. Proto návrh dlužnice na povolení oddlužení podle ust. § 390 odst. 3 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) jako opožděný odmítl a současně podle ust. § 396 téhož zákona rozhodl o řešení jejího úpadku konkursem.

Proti bodu IV. výroku tohoto usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o ustanovení Správkyně do funkce, podala věřitelka LLAINFAIR CARINION CWNI DALIANNOL LTD odvolání (č.d. A-46), které podáním ze dne 21.12.2015 (č.d. A-49) vzala zpět. Odvolací soud proto podle ust. § 207 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) řízení o jejím odvolání zastavil.

Proti bodům II. a III. výroku tohoto usnesení Městského soudu v Praze, jimiž bylo rozhodnuto o odmítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na její majetek, podala dlužnice včasné odvolání, v němž zejména uvedla, že poté, co dne 29.4.2015 vzala svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu zpět, bylo ode dne 30.4.2015 insolvenční řízení vůči ní vedeno pouze na základě insolvenčního návrhu Navrhovatele. Podle dlužnice začala 30 denní lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení běžet právě (až) od tohoto okamžiku (odkdy jí byl znám jediný insolvenční návrh Navrhovatele), nikoli (již) od doručení insolvenčního návrhu Navrhovatele (neboť v té době byl u insolvenčního soudu podaný její insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu). Jelikož návrh na povolení oddlužení podala dne 26.5.2015, učinila tak včas. Proto požadovala, aby odvolací soud povolil řešení jejího úpadku oddlužením.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním dlužnice včetně řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že: 1) dne 6.3.2015 podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu (č.d. A-1), 2) dne 19.3.2015 (č.d. A-8) přistoupil do řízení Navrhovatel (č.d. A-8), 3) dne 29.4.2015 vzala dlužnice svůj insolvenční návrh zpět (č.d. A-15), 4) dne 26.5.2015 podala dlužnice návrh na povolení oddlužení (č.d. A-20).

Podle ust. § 106 odst. 1 věty první IZ dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením, musí s insolvenčním návrhem spojit i návrh na povolení oddlužení.

Podle ust. § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen. Podle odst. 3 téhož ustanovení návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

V posuzované věci není pochyb o tom, že dlužnice spolu se svým insolvenčním návrhem návrh na povolení oddlužení, jak stanoví ust. § 390 odst. 1 věty první IZ, nepodala. Pro posouzení důvodnosti odvolání je tak rozhodující, zda ust. § 390 odst. 1 věty druhé IZ dopadá i na případy, kdy insolvenční návrh podá věřitel (jiná osoba), který do řízení přistoupil.

Podle ust. § 107 odst. 1 IZ další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele.

Judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 20/2012 ze dne 28.3.2012 uveřejněným pod číslem 98/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovozuje, že považuje-li se další insolvenční návrh (v intencích ust. § 107 odst. 1 věty první IZ) za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu, nelze s ním dále zacházet jako se samostatným insolvenčním návrhem; jde o podání, které nemá (nevyvolává) účinky zahájení insolvenčního řízení. To mimo jiné znamená, že dnem, kdy došel insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, další insolvenční návrh , nedošlo k zahájení nového samostatného insolvenčního řízení, že pro takového dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení, do něhož tímto způsobem přistoupil (ust. § 107 odst. 2 IZ), a že při posuzování právních vztahů mezi účastníky insolvenčního řízení nemůže insolvenční soud vycházet z toho, že by se další insolvenční navrhovatel (samostatně, svým insolvenčním návrhem) vůbec něčeho domáhal.

Na základě výše uvedeného lze tudíž konstatovat, že ust. § 390 odst. 1 věty druhé IZ na případy, kdy insolvenční návrh podá věřitel (jiná osoba), který do řízení přistoupil (jako tomu bylo v případě Navrhovatele), nedopadá. Jinými slovy, ust. § 390 odst. 1 věty druhé IZ, tj. oprávnění dlužníka podat ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení, dopadá pouze na případy, kdy insolvenční návrh podá jiná osoba, nikoli na případy, kdy jiná osoba přistoupí k řízení o původním insolvenčním návrhu dlužníka, neboť při posuzování právních vztahů mezi účastníky insolvenčního řízení nelze vycházet z toho, že by se tento další insolvenční navrhovatel samostatně něčeho domáhal /k tomu srovnej shodně usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 1 VSOL 867/2014 ze dne 25.11.2014, na něj přiléhavě poukazovalo Vrchní státní zastupitelství ve vyjádření k odvolání ze dne 16.6.2016 (č.d. A-54)/.

Odvolací argumentace vycházející z toho, že dlužnice byla oprávněna podat návrh na povolení oddlužení ve 30 denní lhůtě odvíjející se od okamžiku, kdy bylo insolvenční řízení vůči ní vedeno pouze na základě insolvenčního návrhu Navrhovatele (jímž však, jak vysvětleno výše, insolvenční řízení vůči ní zahájeno nebylo), je tudíž nedůvodná. Odvolací soud proto napadené usnesení v bodech II. a III. výroku podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: : Proti bodu I. výroku tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 30. srpna 2016

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu

Za správnost: Jana Berná