2 VSPH 668/2011-A-34
MSPH 91 INS 3713/2011 2 VSPH 668/2011-A-34

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka PD-5, s.r.o., sídlem Lipová Alej 695/1, Praha 5, zahájené na návrh České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 3713/2011-A-27 ze dne 3.května 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 3713/2011-A-27 ze dne 3.května 2011 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek PD-5, s.r.o. (dále jen dlužník) a že se na jeho majetek prohlašuje konkurs (body I. a II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Martina Šípa (bod III. výroku), rozhodl, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají dne 3.5.2011 v 9 hod. 50 min. (bod IV. výroku), vyzval věřitele, aby přihlásili pohledávky za dlužníkem a sdělili jaká zajišťovací práva uplatňují na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (body V. a VII. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (bod VI. výroku), na den 29.6.2011 nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů (body VIII. a IX. výroku), dlužníkovi uložil, aby sestavil seznamy svého majetku a závazků a poté je odevzdal insolvenčnímu správci (bod XI. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu předložil seznam přihlášených pohledávek a aby zahraničním věřitelům dlužníka zaslal oznámení o zahájení insolvenčního řízení a formulář přihlášky pohledávek (body X. a XV. výroku), a rozhodl, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XIV. výroku).

Současně poučil soud účastníky o tom, že se usnesení podle ust. § 169 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) neodůvodňuje, a konstatoval, že plně vyhověl návrhu navrhovatele a že úpadek dlužníka byl zjištěn podle ust. § 128 odst. 3 ve spojení s ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že soud prvního stupně rozhodl o zjištění jeho úpadku, aniž by ve věci nařídil jednání, jak mu to ukládá ust. § 133 IZ, čímž mu upřel právo vyjádřit se k insolvenčnímu návrhu. V hmotně právní rovině zdůraznil, že nebyla splněna podmínka úpadku spočívající v pluralitě věřitelů, jelikož pohledávka dalšího věřitele Credit One, s.r.o., jemuž byla postoupena RieStav, s.r.o., nebyla dostatečně doložena a prokázána, neboť RieStav, s.r.o. nedokončil dostavbu bytového domu Rezidence Krč , jak se zavázal ve smlouvě o dílo. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení OSŘ, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 133 IZ lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o němž lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

Judikatura Vrchního soudu v Praze je již ustálena v tom (srovnej např. usnesení sp. zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-A, ze dne 21.1.2009), že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí a bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci vždy odůvodněno, a to způsobem uvedeným v ust. § 157 odst. 2 OSŘ. Jinými slovy, aplikace ust. § 169 odst. 2 OSŘ zde nepřichází v úvahu s tím, že insolvenční soud musí v odůvodnění tohoto usnesení kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé. Jelikož soud prvního stupně napadené usnesení neodůvodnil, nelze než konstatovat, že je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Tu část odvolací argumentace, jež kritizuje insolvenční soud za to, že vydal napadené usnesení bez nařízení jednání a že dlužníkovi neumožnil vyjádřit se k insolvenčnímu návrhu, nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Především proto ne, že usnesením ze dne 14.3.2011, doručeným do datové schránky dlužníka dne 15.3.2011, byl dlužníkovi insolvenční návrh věřitele doručen, dlužník byl vyzván, aby se k němu ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil a připojil listinné důkazy, jichž se bude případně dovolávat; přičemž ho soud současně poučil o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě k návrhu nevyjádří, bude se mít za to, že mu neodporuje.

Z výše citovaného ust. § 133 IZ přitom vyplývá, že bez jednání lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout buď za předpokladu, že se dlužník v procesním úkonu adresovaném soudu jednoznačně vzdá práva na projednání věci, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, obojí za předpokladu, že lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, anebo za předpokladu, že lze plně vyhovět insolvenčnímu návrhu, kterému nikdo neodporoval. V posuzované věci byly splněny předpoklady pro závěr, že dlužník-který svou vůli nevyjádřil výslovně-návrhu neodporoval, neboť mu, a opakovaně to budiž zdůrazněno, byl insolvenční návrh s výzvou k vyjádření k němu doručen zvlášť a doklad o doručení jednoznačně prokazuje, že návrh obdržel, byl mu znám jeho obsah a na své stanovisko k němu rezignoval.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Na soudu prvního stupně bude, aby v další fázi řízení při nařízeném jednání (předpoklady pro postup podle ust. § 133 IZ již s ohledem na odvolací argumentaci dlužníka pominuly) projednal, zda navrhující věřitel doložil své splatné pohledávky za dlužníkem a zda unesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že byl osvědčen dlužníkův úpadek. Pokud tomu tak bude, rozhodne o zjištění úpadku dlužníka usnesením, které přezkoumatelným způsobem odůvodní.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 9.června 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová