2 VSPH 667/2012-A-58
MSPH 89 INS 8327/2011 2 VSPH 667/2012-A-58

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka ID PROJECTS, s.r.o., sídlem Václavské náměstí 832/19, Praha 1, zast. advokátkou JUDr. Ludmilou Hudcovou, sídlem Václavské náměstí 66, Praha 1, zahájené na návrh Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s., sídlem Jeruzalémská 964/4, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 8327/2011-A-43 ze dne 13. března 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 8327/2011-A-43 ze dne 13. března 2012 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 89 INS 8327/2011-A-43 ze dne 13.3.2012 rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek ID PROJECTS, s.r.o. (dále jen dlužník), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Helenu Štětinovou (bod II. výroku), rozhodl, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), věřitele vyzval, aby do 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body IV. a VI. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (bod V. výroku), na den 4.6.2012 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VII. a VIII. výroku), dlužníkovi uložil, aby do 10 dnů sestavil a insolvenčnímu správci odevzdal seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců (bod IX. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu do 18.5.2012 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek a aby mu do 30.5.2011 předložil zprávu o činnosti a zprávu o hospodářské situaci dlužníka (bod X. výroku), a rozhodl o tom, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (bod XI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že se vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka domáhala insolvenčním návrhem ze dne 13.5.2011 Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. (dále jen navrhovatel) s tím, že vůči němu má splatné pohledávky v celkové výši 6.142.253,06 Kč na jistině a ke dni 28.2.2011 ve výši 417.673,68 Kč na úrocích. V návrhu uvedl, že dne 10.12.2008 uzavřel s dlužníkem dvě smlouvy o poskytnutí bankovní záruky, podle nichž na výzvu České spořitelny, a.s. dne 19.11.2010 za něj zaplatil 3.085.600,-Kč a 3.057.653,90 Kč (jednalo se o 70 % nesplacené jistiny z úvěrů poskytnutých dlužníkovi Českou spořitelnou, a.s.), zatímco dlužník mu na jeho výzvu k úhradě těchto částek nezaplatil nic. Jako dalšího věřitele dlužníka označil navrhovatel Českou spořitelnu, a.s. Dlužník označil ve svém vyjádření insolvenční návrh za šikanózní, nedůvodný a nepodložený. Tvrdil, že navrhovatel uvedl o svých pohledávkách i o pohledávkách České spořitelny, a.s. údaje, které jsou v rozporu se skutečným stavem, když vyčíslení splatné pohledávky České spořitelny, a.s., které má k dispozici, se s údaji uvedenými navrhovatelem neshoduje.

K dotazu soudu Česká spořitelna, a.s. uvedla, že ke dni 31.5.2011 eviduje za dlužníkem splatné pohledávky ze tří smluv o úvěru ve výši 2.014.427,83 Kč, 3.487.451,88 Kč a 2.016.800,35 Kč.

Na výzvu soudu k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců reagoval dlužník předložením listin, které neodpovídají zákonem vyžadovaným požadavkům. Majetek v seznamu nespecifikoval, v seznamu závazků uvedl pouze závazky vůči navrhovateli a České spořitelně, a.s., prohlášení o správnosti a úplnosti seznamů k nim nepřipojil. Tento požadavek splnil pouze v případě seznamu zaměstnanců, v němž uvedl, že žádné nemá.

Z listin předložených navrhovatelem soud dovodil, že navrhovatel doložil, že má vůči dlužníkovi pohledávky tvrzené v návrhu, jež se staly splatnými ke dni 19.11.2010, z prohlášení doručeného dne 2.6.2011 a listin k němu připojených zjistil, že splatné pohledávky v celkové výši 7.518.680,06 Kč má vůči dlužníkovi Česká spořitelna, a.s., a z přihlášky a listin k ní připojených zjistil, že splatné pohledávky v celkové výši 1.055.345,27 Kč má vůči dlužníkovi UniCredit Bank Czech Republic, a.s.

Dále soud zmínil, že na žádost dlužníka opakovaně odročoval jednání nařízená k projednání insolvenčního návrhu z důvodu zdravotního stavu jeho jednatele (nařízena byla na den 10.10.2011, 16.1.2012 a 20.2.2012).

Na základě těchto zjištění dospěl insolvenční soud k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, a rozhodl proto, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze, a to v rozsahu bodů I. a II. výroku, se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že nejsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o úpadku. Vyjádřil přesvědčení, že insolvenční soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, když insolvenční návrh projednal dne 20.2.2012 na jednání, jehož jednatel dlužníka nebyl přítomen a na projednávání věci za své účasti trval. Dlužník přitom nemohl zajistit ani účast svého zástupce či pověřené osoby, neboť by na zastoupení musel vynaložit prostředky, které k dispozici nemá. Dále dlužník tvrdil, že Česká spořitelna, a.s. není jeho věřitelem: o tom podle něj svědčí to, že nepodala přihlášku do insolvenčního řízení. Pokud jde o pohledávku přihlášenou UniCredit Bank Czech Republic, a.s., namítal, že o ni je u Městského soudu v Praze veden spor mezi UniCredit Bank Czech Republic, a.s. a KRIMISTOP, s.r.o. Ohledně pohledávky, již do insolvenčního řízení přihlásila D.S.Leasing, a.s., uvedl, že se jedná o pohledávku ze směnky vystavené CEMA, a.s., za niž se zaručil jako aval, přičemž v insolvenčním řízení vedeném na majetek CEMA, a.s. byla pohledávka ze směnky popřena insolvenčním správcem s tím, že již byla uhrazena. Ohledně soudem ustanoveného insolvenčního správce dlužník uvedl, že má pochybnost o jeho nepodjatosti z důvodu jeho možného spojení s navrhovatelem.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 insolvenčního zákona není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 insolvenčního zákona vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl i odvolací soud v daném případě k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům-navrhovateli a dalším dvěma věřitelům České spořitelně, a.s. a UniCredit Bank Czech Republic, a.s., a ničím přitom nevyvrátil domněnku, že tyto závazky nebyl schopen plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) insolvenčního zákona, když zjištěné závazky neplnil po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud.

Odvolací argumentaci neshledal odvolací soud opodstatněnou: hodnověrnost písemného prohlášení České spořitelny, a.s. a přihlášky UniCredit Bank Czech Republic, a.s. a listin k nim připojených, z nichž insolvenční soud dovodil existenci splatných pohledávek těchto věřitelů, dlužník ničím nezpochybnil. Pokud jde o průběh řízení před soudem prvního stupně, neshledal odvolací soud důvodným tvrzení dlužníka, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, naopak jednání dlužníka lze kvalifikovat jako obstrukční, když jeho cíl zjevně spočíval toliko v oddálení projednání insolvenčního návrhu a vydání rozhodnutí ve věci. Dlužno přitom poznamenat, že toliko v důsledku jeho přístupu k řízení, jež bylo zahájeno dne 17.6.2012, vydal insolvenční soud napadené rozhodnutí až po téměř 9 měsících. Konečně, pokud jde o tvrzení dlužníka, že má pochybnost o nepodjatosti soudem ustanoveného insolvenčního správce pro jeho možné spojení s navrhovatelem, ani je neshledal odvolací soud důvodným, protože dlužník žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by pochybnost o nepodjatosti bylo lze dovodit, neuvedl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 22. června 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva