2 VSPH 665/2015-B-27
MSPH 78 INS 26192/2014 2 VSPH 665/2015-B-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Ing. Michala Pachmana, bytem Hrudičkova 2108/14, Praha 4, zast. advokátem Mgr. et Mgr. Viktorem Fojtem, sídlem Gogolova 228/8, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 26192/2014-B-11 ze dne 24. února 2015,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 26192/2014-B-11 ze dne 24. února 2015, se v bodech I. a III. výroku p o t v r z u j e; v bodě II. výroku se z r u š u j e.

II. V rozsahu, v němž směřuje proti bodu IV. výroku usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 26192/2014-B-11 ze dne 24. února 2015 se odvolání o d m í t á.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 78 INS 26192/2014-B-11 ze dne 24. 2. 2015 neschválil oddlužení Ing. Michala Pachmana (dále jen dlužník) a prohlásil na jeho majetek konkurs (body I. a III. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod IV. výroku), a pod bodem II. výroku rozhodl o tom, že v bodě II. výroku zrušuje usnesení č.j. MSPH 78 INS 26192/2014-A-13 ze dne 16. 12. 2014.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 16. 12. 2014 (č.d. A-13) rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Na přezkumném jednání konaném dne 24. 2. 2015 zjistil, že dlužník uvedl v insolvenčním návrhu nepravdivé informace, neboť zatajil některé věřitele a neuvedl skutečnou výši svých dluhů. V návrhu tvrdil, že vůči 9 věřitelům má závazky v celkové výši 1.700.000,-Kč, ale do insolvenčního řízení přihlásilo 20 věřitelů pohledávky v celkové výši přesahující 8.000.000,-Kč. Dlužník tedy nepřiznal existenci závazků v rozsahu 6.300.000,-Kč. Pohledávky v celkové výši 3.806.823,39 Kč byly přihlášeny jako zajištěné, pohledávky v celkové výši 4.121.460,58 Kč jako nezajištěné. Dále soud zjistil, že jediný příjem dlužníka představuje mzda od Lineza Group, s.r.o. ve výši 35.000,-Kč hrubého měsíčně.

Cituje ust. § 395 odst. 1 a 2 a § 405 insolvenčního zákona dovodil soud ze shora popsaných zjištění, že v daném případě brání zákonná překážka povolení oddlužení. To, že dlužník uvedl nepravdivé a neúplné informace o svých závazcích, dokládá dle soudu nejen lehkomyslný a nedbalý, ale i nepoctivý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, přičemž lehkomyslnost a nedbalost dlužníka spatřoval soud i v tom, že v průběhu řízení měl možnost zajistit v průběhu několika měsíců, aby jeho příjmy dosahovaly výše umožňující uspokojení alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Stávající příjem však umožňuje jejich uspokojení pouze v rozsahu 17 %, což je zásadní překážkou pro schválení oddlužení. Soud uzavřel na tom, že za této situace nebylo možné schválit oddlužení dlužníka, a proto pozbylo opodstatnění rozhodnutí o povolení oddlužení a nemůže již být dále aplikováno , a s poukazem na to, že i schůze věřitelů rozhodla o řešení úpadku dlužníka konkursem, rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a schválil jeho oddlužení. V odvolání soudu prvního stupně vytkl, že pominul skutečnost, že vedle Lineza Group, s.r.o. má příjmy ve výši 25.000,-Kč měsíčně z pracovního poměru uzavřeného s PANTRADE, s.r.o., jak na to soud upozornil podáním ze dne 12. 11. 2014 a doložil pracovní smlouvou a mzdovým výměrem. Co se týče neuvedení některých věřitelů a rozdílu v jím deklarované a přihlášené výši jejich pohledávek, označil dlužník porovnání provedené soudem prvního stupně za zčásti zavádějící, zčásti vysvětlitelné. Protože v době podání insolvenčního návrhu neměl úplný přehled o svých závazcích, některé věřitele s marginálními pohledávkami ve výši v rozmezí od 904,41 Kč do 5.028,-Kč (jedná se o věřitele evidované pod č. 1, 5, 9, 11 a 20) opomněl uvést, přičemž se v době podání insolvenčního návrhu, kdy v řízení nebyl zastoupen advokátem, domníval, že v insolvenčním návrhu není povinen uvést perfektní seznam svých věřitelů, neboť tím prokazuje pouze skutečnost, že je předlužen. Neuvedl ani věřitele č. 14, jenž do insolvenčního řízení přihlásil pohledávky v celkové výši 2.775.252,-Kč, neboť jejich existenci popírá. Připustil, že opomněl věřitele č. 6, 7, 10, 13, 16 a 17, již vůči němu uplatnili pohledávky ve výši v rozmezí od 63.449,29 Kč do 174.962,26 Kč, leč neučinil tak úmyslně. Pohledávky věřitelů č. 6, 7, 13 a 16 navíc ve splátkách hradil, informoval je o svém úmyslu podat insolvenční návrh, a měl proto zato, že je v insolvenčním návrhu a seznamu závazků uvádět nemusí. Protože se jedná výlučně o subjekty zabývající se půjčováním peněz nebo o státní orgány, dle jeho názoru nebyla ani možnost, že by se tito věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili . Co se týče dalších věřitelů, jež v insolvenčním návrhu uvedl, nevyčíslil sice jejich pohledávky správně, leč neučinil tak úmyslně: jedná se například o věřitele č. 2, u něhož uvedl jistinu ve výši 200.000,-Kč bez příslušenství, které dle přihlášky činí 2.356.872,50 Kč, a věřitelů č. 3, 4, 8 (u něhož uvedl dvě pohledávky a opomněl uvést další dvě), 15 a 18. Dlužník zdůrazňoval, že podáním návrhu na povolení oddlužení nesledoval nepoctivý záměr a že neměl právní povědomí o významu a případných důsledcích neúplného seznamu závazků, a poukazoval na to, že spolupracuje s insolvenčním správcem, dostavil se na přezkumné jednání a reaguje na výzvy soudu.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda je odvolání v plném rozsahu přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle ust. § 314 odst. 4 insolvenčního zákona není totiž odvolání přípustné proti rozhodnutí o tom, že jde v konkrétním případě o nepatrný konkurs. Proto odvolání dlužníka v rozsahu, v němž směřovalo proti bodu IV. výroku, podle ust. § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl, a usnesení soudu prvního stupně včetně řízení jeho vydání předcházejícího přezkoumal toliko v rozsahu zbývajících bodů výroku, přičemž dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že insolvenční soud rozhodl o neschválení oddlužení dlužníka a o prohlášení konkursu na jeho majetek vycházeje ze zjištění, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, neboť v návrhu a k němu připojených přílohách neuvedl podstatnou část svých závazků a hodnota plnění, jež by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, přičemž nebylo prokázáno, že věřitelé s nižším plněním souhlasí. Z těchto skutečností navíc dovodil, že dlužník přistupuje k insolvenčnímu řízení lehkomyslně a nedbale.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 23. 9. 2014 spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V položce 7 návrhu uvedl, že vůči 9 věřitelům má 11 závazků, z nichž nezajištěné činí pouze 31.672,-Kč: dle údajů, jež uvedl v bodě 19 návrhu a v seznamu závazků, se mělo jednat o nezajištěné závazky vůči Hlavnímu městu Praze ve výši 2.500,-Kč a Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví ve výši 29.172,-Kč. Celková výše závazků měla dle předloženého seznamu činit 1.655.291,-Kč. Tvrdil, že všechny závazky jsou déle než 30 dní po splatnosti, a protože je nebyl schopen splácet, zastavil platby jejich podstatné části. Co se týče majetku, uvedl, že jej tvoří nemovitosti (byt a pozemek v k.ú. Chodov, obci Praha a pozemky v k.ú., obci Varnsdorf) zatížené zástavním právem. Co se týče příjmu, v návrhu uvedl, že jej tvoří mzda z pracovního poměru u LINEZA GROUP, s.r.o. ve výši 15.000,-Kč čistého měsíčně a blíže nespecifikované odměny z podnikání- prodeje aktiv FO pachman . Na výzvu soudu předložil podáním ze dne 12. 11. 2014 pracovní smlouvu uzavřenou dne 30. 8. 2013 na dobu neurčitou s PANTRADE, s.r.o. a pracovní smlouvu uzavřenou dne 29. 11. 2013 na dobu neurčitou s LINEZA GROUP, s.r.o. a mzdové výměry, z nichž plyne, že jeho hrubá měsíční mzda činí v každém z pracovních poměrů 25.000,-Kč. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 20. 2. 2015 předložil dlužník mzdový výměr, podle něhož mu LINEZA GROUP, s.r.o. přiznala od 1. 2. 2015 mzdový tarif ve výši 35.000,-Kč měsíčně.

Do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky vůči dlužníkovi nejen jím označení věřitelé, ale i další věřitelé zmínění soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení a dlužníkem v odvolání včetně věřitelů nezajištěných, přičemž je značný rozdíl nejen mezi dlužníkem deklarovaným počtem nezajištěných věřitelů, ale i jím deklarovanou výší jejich pohledávek a výší jimi přihlášených pohledávek. Byť by bylo možné tolerovat, že dlužník-jak tvrdil v odvolání-opomněl uvést v insolvenčním návrhu a seznamu závazků některé věřitele s marginálními pohledávkami, z toho, že v nich neuvedl ani řadu dalších věřitelů, jejichž existence si musel být vědom, odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dovodil, že je neuvedl vědomě s cílem dosáhnout zkreslením své skutečné majetkové situace povolení, resp. schválení oddlužení. K jeho odvolací argumentaci postavené na tvrzení, že některé z pohledávek neuznává nebo že některé věřitele (zabývající se půjčováním finančních prostředků a státní orgány) informoval o úmyslu podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a proto je nebyl povinen v návrhu a seznamu závazků uvést, nelze než poukázat na ust. § 104 odst. 3 insolvenčního zákona. Podle něj je dlužník kromě jiného povinen označit v seznamu závazků jako své věřitele všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Dlužno přitom připomenout, že podle ust. § 104 odst. 4 téhož zákona musí dlužník seznamy majetku, závazků a zaměstnanců podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné. Ostatně, nejen v předložených seznamech majetku a závazků, ale v návrhu samotném podepsal prohlášení, že údaje v návrhu na povolení oddlužení a v jeho přílohách jsou pravdivé. Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud z těchto skutečností dovodil, že podáním návrhu na povolení oddlužení podloženým nepravdivými údaji o svých závazcích sledoval dlužník nepoctivý záměr.

K tvrzení dlužníka o nedostatku právního vědomí, nelze než poukázat na to, že se jedná o osobu vysokoškolsky vzdělanou, jež byla navíc v řízení zastoupena Martinem Brtinským na základě plné moci ze dne 2. 12. 2014 a následně Karlem Bláhou na základě plné moci ze dne 18. 2. 2015 (současnému zástupci udělil dlužník plnou moc dne 12. 3. 2015).

Bez ohledu na to, že se soud prvního stupně dopustil pochybení potud, že při posuzování schopnosti dlužníka splnit podmínku uspokojit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů nevzal v úvahu i příjem z dlužníkem doloženého pracovního poměru k PANTRADE, s.r.o., a že se odvolací soud neztotožnil ani s jeho názorem ohledně lehkomyslného a nedbalého přístupu dlužníka postaveného na tom, že dlužník podle něj nezajistil zvýšení svých příjmů, se zřetelem ke všem okolnostem lze i podle názoru odvolacího soudu důvodně předpokládat, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval dlužník nepoctivý záměr. Protože najevo vyšly skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, soud prvního stupně nepochybil, když podle ust. § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona oddlužení dlužníka neschválil a prohlásil na jeho majetek konkurs.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení v rozsahu bodů I. a III. jako věcně správné potvrdil. Co se týče bodu II. výroku, odvolací soud podle ust. 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu bez dalšího zrušil, neboť platná právní úprava neopravňuje insolvenční soudu k tomu, aby v souvislosti s rozhodnutím, jímž neschválil oddlužení dlužníka, nepřípustně revidoval pravomocné usnesení, jímž v předchozí fázi insolvenčního řízení rozhodl o povolení oddlužení.

P o u č e n í : Proti bodu I. výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Proti bodu II. výroku n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík