2 VSPH 664/2014-A-17
KSPH 68 INS 4218/2014 2 VSPH 664/2014-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků a) Milana anonymizovano , anonymizovano , a b) Evy anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Za Rybníky 607, Mníšek pod Brdy, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 4218/2014-A-10 ze dne 4. března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 4218/2014-A-10 ze dne 4. března 2014 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníků neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se manželé Milan Vojtíšek a Eva anonymizovano (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) domáhali zjištění svého úpadku a povolení oddlužení formou splátkového kalendáře.

V odůvodnění usneseni soud uvedl, že jelikož k insolvenčnímu návrhu nebyly připojeny zákonem požadované přílohy, resp. tyto přílohy neobsahovaly stanovené náležitosti, usnesením č.j. KSPH 68 INS 4218/2014-A-7 ze dne 19.2.2014 (dále jen Výzva) dlužníky vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení Výzvy insolvenční návrh, resp. jeho přílohy doplnili o chybějící náležitosti a zároveň je poučil o tom, že pokud tak neučiní, insolvenční návrh odmítne. Vzhledem k tomu, že dlužníci nedoplnili seznam závazků s uvedením svých věřitelů, výměr důchodu ani úředně ověřené výslovné prohlášení manželů o náležitosti, jež jsou nezbytné pro další pokračovaní v insolvenčním řízení, postupoval soud dle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh dlužníků odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podali dlužníci včasné odvolání, v němž vyjádřili nesouhlas s tím, že doklady byly doloženy pozdě a namítali, že bylo doloženo vše, co bylo potřeba a doloženo vše už při samotném podání návrhů s doklady společně s návrhem pro Krajský soud Praha . Proto požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Nutno předeslat, že podle ust. § 97 odst. 1 a 5 IZ lze insolvenční řízení zahájit jen na základě insolvenčního návrhu (návrhu definovaného v ust. § 2 písm. c) IZ jako u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení insolvenčního řízení), který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Insolvenčním návrhem se navrhovatel domáhá zjištění dlužníkova úpadku, zatímco návrhem na povolení oddlužení se dlužník v insolvenčním řízení (zahájeném vlastním či věřitelovým insolvenčním návrhem) domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (rozhodnutí o povolení oddlužení)-viz definice způsobů řešení úpadku obsažená v ust. § 4 IZ. Jde tedy o dvě různá procesní podání, pro která insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro která uplatňuje odlišná pravidla (i co do požadavku na jejich formu).

Obsahové náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje (shodně pro návrh podávaný dlužníkem či jeho věřitelem) ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ, kdežto obsahové náležitosti dlužníkova návrhu na povolení oddlužení vymezuje ust. § 391 IZ. Jestliže dlužník hodlá zahájit insolvenční řízení a navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (ust. § 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podat dle ust. § 391 odst. 3 IZ pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 7. Užitím této kolonky-jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují-dlužník projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh.

Má-li insolvenční návrh nedostatky, pro které nelze v insolvenčním řízení tímto návrhem zahájeném pokračovat, insolvenční soud jej odmítne podle ust. § 128 odst. 1 IZ. Nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej podle ust. § 128 odst. 2 IZ odmítne. Těmito rozhodnutími insolvenční řízení končí. Naproti tomu odmítnutím návrhu na oddlužení (pro subjektivní nepřípustnost či opožděnost návrhu dle ust. § 390 odst. 3 IZ nebo pro jeho vady dle ust. § 393 odst. 1 a 3 IZ) insolvenční řízení nekončí, neboť-jak již řečeno-návrh na povolení oddlužení není podáním, jímž se insolvenční řízení zahajuje (tím je insolvenční návrh).

Z uvedeného plyne, že insolvenční soud musí při svém rozhodování důsledně rozlišovat mezi insolvenčním návrhem a návrhem na povolení oddlužení, ať již jsou podány společně či samostatnými podáními. Zvlášť musí posuzovat i podmínky jejich projednatelnosti s tím, že tyto návrhy mají samostatný právní režim, a že svůj právní osud sdílejí jen potud, že v případě odmítnutí insolvenčního návrhu se stává návrh na oddlužení bezpředmětným, zatímco odmítnutí návrhu na povolení oddlužení je pro projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm bez významu. K dané problematice viz též závěr obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněném pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož usnesení, jímž insolvenční soud odmítá dlužnický insolvenční návrh dle ust. § 128 odst. 1 IZ, není usnesením o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, bez zřetele k tomu, že dlužník takový návrh (na povolení oddlužení) podal spolu s insolvenčním návrhem.

V posuzované věci odůvodnil insolvenční soud odmítnutí insolvenčního návrhu dle ust. § 128 odst. 2 IZ pouhým konstatováním, že dlužníci nedoplnili přílohy insolvenčního návrhu, resp. seznam závazků s uvedením svých věřitelů, výměr důchodu ani úředně ověřené výslovné prohlášení manželů, o postrádající náležitosti, které jsou nezbytné pro další pokračovaní v insolvenčním řízení, aniž by vysvětlil, o jaké (konkrétní) náležitosti insolvenčního návrhu se jednalo.

Měl-li snad soud prvního stupně-s ohledem na obsah Výzvy-na mysli údaje o výši a splatnosti jednotlivých závazků, je třeba přisvědčit odvolací argumentaci, že seznam závazků dlužníků tyto údaje včetně údajů o splatnosti závazků obsahoval. Dlužníci údaje o splatnosti svých závazků označili (již) tím, že uvedli, od jaké doby jsou v prodlení s úhradou poslední splátky. Při plnění ve splátkách jde totiž o dvojí dobu splatnosti. Jednak je stanovena doba plnění jednotlivých splátek a zároveň je doba splatnosti celé pohledávky určena poslední splátkou. Závazek pak zaniká postupně tak jak jsou splátky plněny a prodlení dlužníka se posuzuje u každé splátky zvlášť (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1630/2005 ze dne 22.2.2006).

Měl-li snad soud prvního stupně-s ohledem na obsah Výzvy-na mysli výměr o důchodu dlužnice, resp. úředně ověřené výslovné prohlášení manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů, je třeba uvést, že dle ust. § 392 odst. 1 písm. b) IZ jde o přílohu k návrhu na povolení oddlužení, resp. dle ust. § 394a odst. 2 téhož zákona o speciální obsahovou náležitost (součást) společného návrhu manželů na povolení oddlužení. Nepředložení těchto listin tudíž, jak vysvětleno shora, nemohlo (nemůže) vést k odmítnutí insolvenčního návrhu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 24.září 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková