2 VSPH 659/2012-A-10
KSHK 40 INS 3090/2012 2 VSPH 659/2012-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Aleše Javůrka, bytem Roudnice 200, okres Hradec Králové, zahájené na návrh JUDr. Ing. Tomáše Matouška, sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, insolvenčního správce AUTOCCOP, s.r.o., sídlem Koutníkova 207, Hradec Králové, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 3090/2012-A-5 ze dne 2.března 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 3090/2012-A-5 ze dne 2.března 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením zamítl pro nedostatek majetku insolvenční návrh, jímž se insolvenční správce AUTOCCOP, s.r.o. JUDr. Ing. Tomáš Matoušek (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku Aleše Javůrka (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, jednatele AUTOCCOP, s.r.o., s tím, že vůči němu má splatné pohledávky v celkové výši 1.101.614,-Kč představující neoprávněně vyplacené finanční prostředky. Dále v návrhu uvedl, že dlužník má další věřitele se závazky po lhůtě splatnosti po dobu delší než 30 dnů, které závazky není schopen plnit, a to Českou spořitelnu, a.s. s pohledávkou z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 13.2.2004, Petra Šotolu s pohledávkou z titulu exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti č.j. 063 EX-2596/2010 ze dne 8.12.2010, exekutora JUDr. Ladislava Navrátila s pohledávkou z titulu nařízení exekuce č.j. 32Nc-9736/2009 ze dne 22.10.2009 a exekutora JUDr. Vladimíra Plášila s pohledávkou z titulu nařízení exekuce č.j. 32EXE-3449/2010-12 ze dne 25.11.2010. Spolu s návrhem předložil listinné důkazy-výpis z LV č. 350 katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, pro obec a k.ú. Roudnice, z něhož vyplývá, že dlužník má ve společném jmění manželů nemovitosti uvedené v citovaném listu vlastnictví.

Soud prvního stupně s odkazem na ust. § 86 a § 143 insolvenčního zákona dospěl k závěru, že insolvenční návrh navrhovatele neobsahuje potřebná tvrzení, jež by byla způsobilá (doložena listinami) osvědčit dlužníkův úpadek; pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, a proto insolvenční soud insolvenční návrh zamítl dle ust. § 144 IZ, aniž by nařizoval jednání (k nařízení jednání k projednání insolvenčního návrhu je soud oprávněn přistoupit jedině za předpokladu, že řízení je zahájeno řádným insolvenčním návrhem) . Současně však soud uvedl, že se ztotožňuje s názorem Vrchního soudu v Praze vyjádřeným v usnesení č.j. KSHK 41 INS 6352/2011, 1 VSPH 837/2011-A-22 ze dne 29.7.2011 v obdobné věci, a proto tedy rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, a insolvenční návrh navrhovatele bez dalšího odmítl .

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že odůvodnění napadeného usnesení neodpovídá výroku, a je tak nepřezkoumatelné. Navrhovatel má zato, že v insolvenčním návrhu dostatečně konkretizoval svou pohledávku i pohledávky dalších věřitelů. Splatnost pohledávek dalších věřitelů vyplývá z exekučních rozhodnutí, na základě nichž jsou vůči dlužníkovi vedeny exekuce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 105 insolvenčního zákona je věřitel, jenž podává insolvenční návrh, povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. V této souvislosti je třeba uvést, že insolvenční řízení náleží mezi ty druhy občanského soudního řízení, jež nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka, a že doložením existence své splatné pohledávky věřitel prokazuje, že je podle ust. § 97 odst. 3 insolvenčního zákona osobou oprávněnou podat insolvenční návrh. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, závisí v tomto řízení nejen na tom, zda bude osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale základním předpokladem dosažení pro navrhovatele příznivého výsledku řízení je to, že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Proto zákon vyžaduje, aby věřitel připojil k návrhu všechny listiny, z nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Pokud se věřiteli nepodaří prokázat oprávnění k podání insolvenčního návrhu, soud insolvenční návrh zamítne podle ust. § 143 odst. 1 insolvenčního zákona bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka.

Dále považoval odvolací soud za nutné uvést, že podle ust. § 133 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li na zjištění sporných skutečností rozhodnutí o tom, zda je dlužník v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí soud jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka.

Podle ust. § 143 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Insolvenční návrh podaný věřitelem zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Ust. § 144 insolvenčního zákona vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh pro nedostatek majetku, přičemž vydání takového rozhodnutí připouští pouze v případech, kdy dlužníkem je obchodní společnost nebo družstvo, dlužník byl zrušen rozhodnutím soudu a jeho jménem podal insolvenční návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců a který v insolvenčním návrhu o vydání takového rozhodnutí požádal.

Konečně, odvolací soud považoval za nutné zmínit, že se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. To mimo jiné znamená, že i rozhodnutí vydaná v průběhu insolvenčního řízení musí odpovídat požadavkům vyjádřeným v ust. § 157, § 167 a § 169 občanského soudního řádu. Ust. § 85 a § 133 insolvenčního zákona však komplexně upravují podmínky, za nichž je insolvenční soud jedině oprávněn rozhodnout o insolvenčním návrhu meritorně bez jednání, a ve spojení s nimi se prosazuje úprava obsažená v ust. § 86 insolvenčního zákona, podle níž je insolvenční soud povinen provést v insolvenčním řízení i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku.

V daném případě je z napadeného usnesení, jehož obsah popsal a jehož odůvodnění reprodukoval odvolací soud takřka v celém rozsahu shora, zřejmé, že je pro zmatečnost nepřezkoumatelné. Proč insolvenční návrh zamítl pro nedostatek majetku, insolvenční soud v odůvodnění nijak nevysvětlil, zatímco jeho závěru, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky vylučující jeho projednání, neodpovídá výrok rozhodnutí. V této souvislosti přitom považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že navrhovatel v insolvenčním návrhu řádně popsal svoje pohledávky za dlužníkem v celkové výši 1.101.614,-Kč a řádně označil dalšího věřitele Petra Šotolu s pohledávkou ve výši 250.000,-Kč.

Vzhledem ke zjištění shora popsaných vad zmatečnostní povahy vylučujících posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí v odvolacím řízení nezbylo odvolacímu soudu, než aby podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 3.prosince 2012

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová