2 VSPH 658/2012-A-17
KSHK 40 INS 5692/2012 2 VSPH 658/2012-A-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Ivany Králové, bytem Skuřina 3, pošta Markvartice, zahájené na návrh UniCredit Bank Czech Republic, a.s., sídlem Želetavská 1525/1, Praha 4, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 5692/2012-A-5 ze dne 19. března 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 5692/2012-A-5 ze dne 19. března 2012 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením zamítl insolvenční návrh, jímž se UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen navrhovatel) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku Ivany Králové (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice s tím, že vůči ní má splatné pohledávky v celkové výši 1.378.464,12 Kč z titulu směnky, kterou dlužnice avalovala. Směnka zajišťovala úvěr poskytnutý Trex Plast, s.r.o. Dále navrhovatel uvedl, že dlužnice má další věřitele se závazky po lhůtě splatnosti po dobu delší než 30 dnů, které není schopna plnit, a to Reform Capital, s.r.o., sídlem Betlémské náměstí 351/6, 110 00 Praha 1, s pohledávkou ve výši 5.946,10 Kč, Českou obchodní inspekci, sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2, s pohledávkou ve výši 4.913,-Kč, a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, sídlem Orlická 2020/4, Praha 3.

Soud odkázal na ust. § 86 a § 143 insolvenčního zákona a dospěl k závěru, že insolvenční návrh neobsahuje potřebná tvrzení, jež by byla způsobilá-doložena listinami-osvědčit úpadek dlužnice. Protože pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, soud podle ust. § 143 odst. 2 insolvenčního zákona insolvenční návrh zamítl, aniž by nařizoval jednání.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že pokud soud prvního stupně považoval insolvenční návrh za vadný, měl ho odmítnout podle ust. § 142 písm. a) insolvenčního zákona a neměl meritorně rozhodovat. Protože návrh byl úředně ověřen a k návrhu připojil přihlášku své pohledávky, je navrhovatel přesvědčen o tom, že insolvenční návrh netrpí žádnými vadami. Pohledávku, která ho opravňuje k podání insolvenčního návrhu, řádně popsal a doložil ji kopií směnky evidenční č. BS-7404-11898/041 a kopií směnečného platebního rozkazu s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti. V návrhu označil i další věřitele dlužnice, uvedl výši jejich pohledávek, uvedl, že jsou vykonatelné, a označil exekuční rozhodnutí, na základě nichž jsou vedeny exekuce na majetek dlužnice. V návrhu ostatně označil i majetek dlužnice.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 105 insolvenčního zákona je věřitel, jenž podává insolvenční návrh, povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. V této souvislosti je třeba uvést, že insolvenční řízení náleží mezi ty druhy občanského soudního řízení, jež nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka, a že doložením existence své splatné pohledávky věřitel prokazuje, že je podle ust. § 97 odst. 3 insolvenčního zákona osobou oprávněnou podat insolvenční návrh. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, závisí v tomto řízení nejen na tom, zda bude osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale základním předpokladem dosažení pro navrhovatele příznivého výsledku řízení je to, že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Proto zákon vyžaduje, aby věřitel připojil k návrhu všechny listiny, z nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Pokud se věřiteli nepodaří prokázat oprávnění k podání insolvenčního návrhu, soud insolvenční návrh zamítne podle ust. § 143 odst. 1 insolvenčního zákona bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka.

Dále považoval odvolací soud za nutné uvést, že podle ust. § 133 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka.

Podle ust. § 143 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Insolvenční návrh podaný věřitelem zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Konečně, odvolací soud považoval za nutné zmínit, že se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. To mimo jiné znamená, že i rozhodnutí vydaná v průběhu insolvenčního řízení musí odpovídat požadavkům vyjádřeným v ust. § 157, § 167 a § 169 občanského soudního řádu. Ust. § 85 a § 133 insolvenčního zákona však komplexně upravují podmínky, za nichž je insolvenční soud jedině oprávněn rozhodnout o insolvenčním návrhu meritorně bez jednání, a ve spojení s nimi se prosazuje úprava obsažená v ust. § 86 insolvenčního zákona, podle níž je insolvenční soud povinen provést v insolvenčním řízení i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku.

V daném případě je již z odůvodnění napadeného usnesení, jež odvolací soud reprodukoval takřka v celém rozsahu shora, zřejmé, že soud prvního stupně rezignoval na zjišťování úplného skutkového stavu věci, když se omezil na konstatování, že insolvenční návrh neobsahuje potřebná tvrzení osvědčující úpadek dlužnice.

Přitom navrhovatel v insolvenčním návrhu řádně popsal svoji pohledávku za dlužnici, kterou současně do insolvenčního řízení přihlásil, a k prokázání její existence předložil kopii směnky a směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze č.j. 7 Cm 444/2009-16 ze dne 3.12.2009. Kromě toho označil další věřitele a uvedl výši jejich pohledávek s tím, že jsou vykonatelné. Odvolacímu soudu proto není zřejmé, co vedlo soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh neobsahuje tvrzení osvědčující úpadek dlužnice.

Vzhledem ke zjištění shora popsaných vad řízení zmatečnostní povahy vylučujících posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí v odvolacím řízení, postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. prosince 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva