2 VSPH 657/2012-A-21
KSLB 76 INS 2886/2012 2 VSPH 657/2012-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka OMEGA domy, s.r.o., sídlem Cvikovská 269, Jablonné v Podještědí, zahájené na návrh a) Soňi Vojáčkové, bytem Na Pláni 29/2007, Praha 5, adresa pro doručování: Zikova 2110/16, 628 00 Brno, a b) Miroslava Florka, bytem Holkov 31, pošta Velešín, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 2886/2012-A-13 ze dne 4. dubna 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 2886/2012-A-13 ze dne 4. dubna 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 76 INS 2886/2012-A-13 ze dne 4.4.2012 uložil Soně Vojáčkové a Miroslavu Florkovi (dále též jen navrhovatelé a/ a b/), kteří se insolvenčním návrhem došlým soudu dne 8.2.2012 domáhali vydání rozhodnutí o úpadku OMEGA domy, s.r.o. (dále jen dlužník), aby do sedmi dnů od právní moci usnesení společně a nerozdílně zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění soud odkázal na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu. Z insolvenčních návrhů podle něj vyplývá, že navrhovatelé uplatňují za dlužníkem nesplacené pohledávky z titulu nezaplacené mzdy, přičemž z úplného výpisu z obchodního rejstříku dlužníka vyplývá, že navrhovatelka Soňa Vojáčková vykonávala do dne 9.11.2011 funkci jednatele dlužníka a navrhovatel Miroslav Florek je jeho prokuristou. Podle soudu označili navrhovatelé v insolvenčním návrhu pracovněprávní nárok pouze proto, aby mohli podat insolvenční návrh, aniž by složili zálohu na náklady insolvenčního řízení. Oba uvedli, že mají dlouhodobě nevyplacenou mzdu, avšak nedoložili pracovní smlouvy, výplatní pásky apod. Oba předložili pouze potvrzení o mzdě, které si vzájemně potvrdili. Je tedy nepochybné, že místo toho, aby podali řádný dlužnický insolvenční návrh, podali navrhovatelé zaměstnanecký věřitelský návrh s cílem ušetřit na záloze na náklady insolvenčního řízení.

Dlužník se k insolvenčnímu návrhu nevyjádřil, proto není znám rozsah jeho majetku. Protože ani navrhovatelé neuvedli ohledně majetku dlužníka nic, není jisté, zda výtěžek zpeněžení majetkové podstaty bude postačovat na úhradu nákladů insolvenčního řízení, přičemž v insolvenčním řízení je nutné zajistit prostředky na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se navrhovatelé včas odvolali a požadovali, aby byl zjištěn úpadek dlužníka. Argumentovali zejména tím, že dlužník nemá od 4.2.2011 osobu, která by byla jeho statutárním orgánem, neboť funkce jednatele vykonávaná dříve navrhovatelkou a) zanikla ke dni 4.2.2011. Soud podle nich neměl důvod k pochybnosti o existenci jejich pracovněprávních nároků vzhledem k tomu, že mu nepředložili pracovní smlouvy. Předložení pracovní smlouvy totiž není nutná náležitost insolvenčního návrhu. Jako součást insolvenčního návrhu bylo však připojeno úředně ověřené potvrzení o nevyplacených mzdách.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatelka a) v insolvenčním návrhu uvedla, že je zaměstnancem dlužníka, který jí nevyplatil mzdu za období od července do listopadu 2010. K návrhu připojila potvrzení podepsané navrhovatelem b), podle něhož jí nebyla uhrazena mzda ve výši 160.230,-Kč. Navrhovatel b) v insolvenčním návrhu uvedl, že mu dlužník dluží mzdu za období od července do listopadu 2010. K návrhu připojil potvrzení podepsané navrhovatelkou a), podle něhož mu nebyla uhrazena mzda ve výši 148.167,-Kč. Žádný z navrhovatelů nepřipojil k návrhu žádný doklad, jímž by osvědčil vznik pracovněprávního vztahu mezi ním a dlužníkem. Podle výpisu z oddílu C, vložky 27236 obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem byla navrhovatelka a) do 4.2.2011 jednatelkou dlužníka a navrhovatel b) je stále jeho prokuristou.

Podle ust. § 108 odst. 1 poslední věty insolvenčního zákona nelze povinnost zaplatit zálohu uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních vztazích. Pro aplikaci této úpravy je tedy podstatné jen to, zda navrhovatel opírá svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu výlučně o pracovněprávní nárok, který mu jako zaměstnanci vůči dlužníku co zaměstnavateli vznikl.

Odvolací soud je v daném případě zajedno s insolvenčním soudem v tom, že z tvrzení obsažených v insolvenčním návrhu, předložených listin a zápisu v obchodním rejstříku nelze dovodit, že navrhovatelé a) a b) mají vůči dlužníkovi pracovněprávní nároky. Dlužno přitom zdůraznit, že výkon funkce jednatelky podle ust. § 133 obchodního zákoníku stejně jako výkon funkce prokuristy podle ust. § 14 obchodního zákoníku nelze vykonávat v pracovněprávním vztahu, proto navrhovatelé žádný pracovněprávní nárok vůči dlužníkovi zjevně nemají, resp.-slovy zákona-jejich pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích a povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení jim uložit lze.

Protože o finančních prostředcích bezprostředně použitelných na úhradu nákladů insolvenčního řízení navrhovatelé a) a b) v insolvenčním návrhu ani v odvolání nic neuvedli, nelze insolvenčnímu soudu vytýkat, že navrhovatelům a) a b) uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v zákonem přípustné výši 50.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. prosince 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva